Projev předsedy Senátu Parlamentu ČR Milana Štěcha

Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,
všichni vážení hosté, dámy a pánové!

Nepřišel jsem jako představitel Senátu Parlamentu ČR, ale jako člověk, který chce poděkovat mnohým z vás, především prof. Jiřímu Drahošovi, za spolupráci, kterou jsme v posledních dvou a půl letech zahájili.
Memorandum, které bylo mezi AV ČR a horní komorou Parlamentu uzavřeno, nám dává určité mantinely a vytyčuje možnosti, kde si můžeme být vzájemně prospěšní.
Mohu říci, že za více než dva roky se prospěšnost opravdu dostavuje. Akcí, které se v Senátu konají a jichž se zúčastňují a aktivně k daným tématům vystupují odborníci, vysokoškolští učitelé a profesoři, kteří jsou svou moudrostí přínosem pro naše rozhodování, velmi přibylo.
Jsou to také akce, které mají význam v době, ve které žijeme. Chci proto poděkovat pracovníkům Historického ústavu AV ČR, kteří nám v r. 2013 pomohli s důstojným připomenutím 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.
Jako výraz poděkování a uznání jsme představitelům vědy, výzkumu a vysokého školství z rozhodnutí Senátu (r. 2011) zavedli udělování Pamětních stříbrných medailí Senátu PČR v předvečer státního svátku svatého Václava. V plejádě návrhů jde každoročně o asi 15 jmen, ve které se pravidelně objevují lidé z oblasti, kterou reprezentujete vy.
Jsme přesvědčeni, že v naší společnosti chybí úcta k autoritám, a to i proto, že se o nich zřídkakdy hovoří. Zavedením jmenovaného ocenění se to snažíme ales­poň trochu napravit, protože se domníváme, že v udělování státních vyznamenání je poměrně malý prostor.

U činnosti, kterou se zabýváte, tj. oblastí vzdělávání, výzkumu a jeho aplikacemi, chci potvrdit, o čem jsem mnohokrát hovořil s prof. Drahošem a nedávno s prof. Rudolfem Zahradníkem, kdy jsem měl tu čest ho přijmout v Senátu a poděkovat mu za práci při jeho životním jubileu. Jde o diskusi, která se vede zejména v kruzích průmyslníků, kterou také někdy slyším a pamatuji si ji z doby, kdy jsem byl ještě členem tripartity, tj. že by se měly zavádět principy měřitelnosti přínosu výzkumu pro průmysl a společnost. Jsem výrazným zastáncem toho, že zavádět taková kritéria je velmi nebezpečné. Jde o kritéria poškozující naši společnost. Jako příklad se uvádí, že pokud by nebylo některých prací například prof. Antonína Holého, které směřovaly jinam, jako vedlejší produkty by se neobjevily významné objevy například k omezování rozšiřování nemoci AIDS.
Takové příklady je potřeba prezentovat, a to nejen mezi politiky, ale vůbec ve společnosti. Fakt, že se zdůraz­ňuje, aby všechno mělo rychlý efekt, který se okamžitě ekonomicky prokáže, je nebezpečný, protože mezi občany často dopadá na úrodnou půdu. V oblasti vzdělávání, vědy, výzkumu je to však nebezpečné a zavádějící.
Při setkáních s průmyslníky je proto nutno hovořit o tom, že je potřeba základnímu výzkumu nechat svobodný prostor pro bádání, poskytnout mu zdroje odpovídající vyspělým zemím, protože je to jediná šance, kde se urodí a kde bude také možnost do praxe převést nové objevy a poznatky.
Zrovna v den konání Akademického sněmu mám setkání s představiteli průmyslu, Svazu průmyslu a Konfederace zaměstnavatelských svazů, na němž budu o této otázce hovořit, protože s každou novou vládou vyvstává nebezpečí, že se opět objeví nový atak na přesnější měření přínosu v oblasti aplikovaného výzkumu. Jsem hluboce přesvědčen, že to není dobrá cesta.
Děkuji za spolupráci, která se rozvinula a která funguje doufám i z druhé strany – jistě bude pokračovat. Přeji vám, aby vaše práce byla nadále úspěšná a abyste cítili, že vás společnost potřebuje, že si vás váží.