Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
je mi potěšením, že Vám můžeme předložit první číslo již sedmého ročníku časopisu Naše společnost, který vydává Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Z Vašich reakcí víme, že oceňujete nejen obsah časopisu, ale i jeho tematickou diverzitu, o niž po celou dobu existence periodika usilujeme a jejímž dokladem jsou i následující texty.
V úvodní statí „Vězeňství viděné optikou veřejného mínění“ seznamuje analytik CVVM Michal Veselský nejen s výsledky výzkumů veřejného mínění na dané téma. Přidanou hodnotu textu tvoří kromě samozřejmého teoretického rámce i dotazníkové šetření ve třinácti českých věznicích, které autor uskutečnil na jaře loňského roku. Srovnání odpovědí veřejnosti a vězňů na otázky týkající se přijatelnosti chování ve vybraných životních situacích podle Veselského potvrzuje větší toleranci odsouzených vůči jednání, jež má potenciálně protiprávní charakter. Struktura odpovědí se však až na výjimky zásadně neliší, což znamená, že odsouzení mají většinou alespoň rámcový přehled o hodnotách a normách uznávaných většinovou společností.
V textu „Češi a slovenština“ předkládá Tom Dickins výsledky výzkumu, který v rámci jeho projektu provedlo CVVM ve druhé polovině roku 2007. Obsah
a metodologie šetření přitom byly založeny na různé řadě diachronních a synchronních dat, zejména pak tří rozsáhlých průzkumů Evropské unie a šetření z roku 1971, které provedl Institut pro výzkum veřejného mínění (předchůdce CVVM). Kromě jiných závěrů tento výzkum empiricky vyvrátil široce rozšířenou a medializovanou představu, že Češi přestávají Slovákům rozumět. Jak uvádí Dickins, spisovný slovenský jazyk zůstává srozumitelný pro všechny české mluvčí s možnou výjimkou velmi malých dětí.
Stať „Názory a postoje české populace na přeshraniční spolupráci“ Lukáše Novotného shrnuje výsledky reprezentativního šetření, které v září 2008 uskutečnilo CVVM jako dílčí úlohu vědeckého projektu „Rozvojové zájmy pohraničních regionů (na příkladu Orlicka)“. Cílem bylo zjistit názory a postoje obyvatel České republiky k českému pohraničí obecně; otázky se týkaly obecně pohraničí, problémů, nedostatků a předností těchto regionů a přeshraniční spolupráce. Mezi závěry výzkumu mj. patří to, že největší překážky přeshraniční spolupráce představují zejména rozdílná kupní síla obyvatel, nedostatečná oboustranná výměna informací, jazyková neznalost a legislativní a administrativní problémy, jako například odlišná kompetence samosprávných jednotek nebo odlišné financování komunálních politik.
Martin Vávra se v závěrečné stati „Jak zjišťovat návštěvnost bohoslužeb? Problémy s měřením náboženského fenoménu“ zamýšlí zejména nad metodologickými úskalími sociologického uchopování tématu nastíněného v názvu textu. Na základě studia relevantní literatury a datových zdrojů dochází ke zjištění, že ačkoli čísla popisující návštěvnost bohoslužeb získaná z reprezentativních šetření nelze pokládat za stoprocentně spolehlivá, lze je využít pro hrubý popis tradiční náboženské scény (typu „země s vysokou návštěvností“ versus „země s nízkou návštěvností“) nebo pro zjišťování vztahu návštěv bohoslužeb s jinými proměnnými. Součástí textu je i několik metodologických doporučení.
Doufám, že pro Vás budou všechny stati z tohoto vydání Naší společnosti zajímavé a za celou redakci Vám již předem děkuji za Vaše ohlasy.
Markéta Škodová
