Osloveným, kteří deklarovali preference nebo sympatie konkrétní politické straně (N=829), jsme v rámci říjnového šetření položili opakovanou otázku zjišťující intenzitu vztahu vůči této straně.
Za přesvědčené přívržence strany se označilo pouze 12 % voličů. Tradičně nejvýrazněji zastoupená skupina, vyjadřující většinový souhlas se stranou, se dlouhodobě pohybovala mezi 40 až 50 % dotázaných. Od roku 1999 ovšem jde pouze zhruba o třetinu dotázaných (v porovnáním s posledním šetřením zde došlo k nárůstu o 5 procentních bodů).
Bezmála každý třetí volič (v současnosti 28 %) dlouhodobě preferuje konkrétní stranu pouze z toho důvodu, že mu vadí nejméně (přičemž žádná se mu „nelíbí“). Až do roku 1997 byl tento podíl o více než 10 procentních bodů menší. Tento fakt dokresluje celkové uvolnění vazeb mezi voliči a preferovanými stranami, kdy spíše slabý vztah ke straně deklaruje více než polovina dotázaných (25 % má v mnohém jiný názor, 28 % se nelíbí žádná strana).
CVVM ve svém říjnovém šetření také zjišťovalo motivační zázemí volebních preferencí. Dotazováni byli lidé s volebním právem, kteří uvedli nějakou konkrétní stranu, jíž by ve volbách volili, resp. uvedli alespoň takovou, s níž sympatizují.
Téměř všeobecně se dotázaní shodli, že důvodem jejich volby je identifikace se stranickým programem (83 %), s obecným ideovým zaměřením strany (82 %) a důvěra k představitelům stojícím v čele stran (72 %). Jen o poznání menší konsensus existuje u důležitosti dosavadní činnosti strany (68 %). Více než třetina příznivců politických stran uvádí za pozadím svých preferencí názorovou orientaci rodiny. Nikoli překvapivým zjištěním je, že z nabídnutých důvodů stojí na posledním místě faktor participace na stranickém životě - v současnosti hraje roli v rozhodování jen u necelé desetiny respondentů.
