Současné hodnoty a budoucí využití Středních Brd

Dnes již málokoho překvapí, že rušení vojenského výcvikového prostoru představuje z hlediska ochrany přírody problém a nikoliv předpoklad radikální změny k lepšímu, jak jsme se domnívali po roce 1990, když byla k civilnímu využití předána území opuštěná ruskými vojsky (zejména okolí Ralska a Milovic). Brzy se ukázalo, že vyloučení běžné zemědělské činnosti, řídké osídlení a omezení turistiky ve vojenských újezdech se kladně projevily na četnosti mnohých vzácných, ohrožených či zákonem chráněných druhů živočichů a rostlin. Snad ještě významnější je skutečnost, že typicky vojenská „péče“ o krajinu – jízda pásových vozidel, dopady střel v cílových plochách a občasné požáry – vytváří nikoliv pustou měsíční krajinu, ale soubor specifických, cenných biotopů, na které je vázán výskyt řady významných druhů, především bezobratlých a ptáků, ale i obojživelníků a plazů. Při omezení nebo ukončení vojenské činnosti tedy stojí ochránci přírody před otázkou, jak zachovat hodnoty vzniklé právě působením armády.

Petr Ježek (VHSB) ve svém úvodním příspěvku poukázal na málo známou skutečnost, že VÚ Brdy nesloužil během své existence jen k rutinnímu „výcviku vojsk“, ale také například k testování stavebních prvků opevnění či ke zkouškám nových modelů zbraní – tím vznikl soubor specifických stavebních a technických památek. Jaroslav Pipek (AOPK) stručně popsal historický a současný stav lesních porostů a nastínil možnosti ovlivnění lesního hospodaření při různých variantách ochrany území. Spolu s Ondřejem Sedláčkem upozornili na to, že lesy na území VÚ Brdy jsou sice z velké části nepůvodní smrkové monokultury, ale přesto mají jednu významnou hodnotu – tou je jejich velká rozloha, nepřerušovaná frekventovanými komunikacemi, sídly nebo zemědělsky využívanými úseky. Proto zde mohou žít i živočichové, kteří nutně potřebují velká teritoria, například rys. Ondřej Sedláček přiblížil posluchačům hodnoty odlesněných tzv. dopadových ploch v Brdech a shrnul možnosti, jak je dlouhodobě uchovat i po utlumení či ukončení vojenské činnosti. Tyto možnosti však mají svá omezení – v úvahu nicméně připadají občasné srazy historických vojenských vozidel nebo (ještě problematičtější) vysazení populace zubra evropského.

Ministerstvo životního prostředí a podstatná část odborné veřejnosti počítají s tím, že ochrana přírodních i historických hodnost Středních Brd bude v případě zrušení vojenského újezdu zajišťována mj. prostřednictvím připravované chráněné krajinné oblasti (CHKO). Tento status však může jen z malé části zabránit výstavbě obytných a dopravních staveb či jiným developerským projektům. Oblast sice bude i v případě zrušení VÚ používat ochrany jako chráněná oblast přirozené akumulace vod a jako oblast důležitá pro obranu státu; to jsou však také poměrně snadno prolomitelné bariéry proti eventuálnímu bezohlednému využití.

Diskuse se dotkla řady dalších otázek, například problematiky pyrotechnického nebezpečí. S tím volně souvisí problém „divoké“, někdy ohleduplné, jindy však velmi nešetrné turistiky, která je ve Středních Brdech v současnosti provozována, protože armáda nemá prostředky k ostraze tak velkého území. Zajímavým odborným a částečně (v bližším okolí Příbrami) i praktickým problémem je pak geochemické znečištění pocházející z dnes již netěženého příbramského rudního revíru.

Určitý konsensus v závěru diskuse nastal nad významnou otázkou, zda vůbec mají Střední Brdy přírodní hodnoty obvyklé pro chráněné krajinné oblasti (často se tvrdí, že zejména vzhledem k rozšíření smrkových monokultur tomu tak není). Diskutující vyjmenovali řadu různých, někdy ne zcela zjevných hodnot, například památky po historické těžbě nerostů, krajinné tvary vzniklé v ledových dobách (které se v jiných českých pohořích tak dobře nedochovaly) nebo stopy historického využívání lesního bohatství již od středověku. Nejvíc však byla opět zdůrazněna velikost a celistvost lesního celku, nezasaženého osídlením, průmyslem, zemědělskými aktivitami a nadměrnou návštěvností. Věřme, že tyto hodnoty přežijí i naši generaci.
 

RADEK MIKULÁŠ