Akademická kavárna Rady pro popularizaci vědy AVČR, 18. 6. 2014 – Diskusní pořad o hodnotách a budoucnosti nejvyššího pohoří vnitřních Čech tematicky navázal na dříve konanou Akademickou kavárnu o budoucnosti Šumavy a do jisté míry i na řadu dalších multidisciplinárních témat Kaváren. Téma se jako aktuální objevilo celkem náhle a nečekaně v roce 2011, kdy za vlády P. Nečase vzešel návrh na zrušení Vojenského újezdu (VÚ) Brdy, který existuje v obměňující se podobě již 85 let. Diskusní podvečer v Literární kavárně knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze moderoval člen Rady pro popularizaci vědy AVČR, geolog Radek Mikuláš, který se v minulosti zabýval mj. paleontologií Středních Brd. Jeho pozvání přijali biolog dr. Ondřej Sedláček z Přírodovědecké fakulty UK v Praze, lesník Ing. Jaroslav Pipek z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) v Praze a Ing. Petr Ježek z Vojenského historického sdružení Brdy (VHSB). Jako aktivní posluchači a přispěvatelé do diskuze přišli mj. dr. Karel Žák z Geologického ústavu AV ČR v Praze a Ing. Vladimír Valenta, poradce hejtmana Středočeského kraje v otázkách ochrany přírody.
Dnes již málokoho překvapí, že rušení vojenského výcvikového prostoru představuje z hlediska
ochrany přírody problém a nikoliv předpoklad radikální změny k lepšímu, jak jsme se domnívali po
roce 1990, když byla k civilnímu využití předána území opuštěná ruskými vojsky (zejména okolí
Ralska a Milovic). Brzy se ukázalo, že vyloučení běžné zemědělské činnosti, řídké osídlení a
omezení turistiky ve vojenských újezdech se kladně projevily na četnosti mnohých vzácných,
ohrožených či zákonem chráněných druhů živočichů a rostlin. Snad ještě významnější je skutečnost,
že typicky vojenská „péče“ o krajinu – jízda pásových vozidel, dopady střel v cílových plochách a
občasné požáry – vytváří nikoliv pustou měsíční krajinu, ale soubor specifických, cenných biotopů,
na které je vázán výskyt řady významných druhů, především bezobratlých a ptáků, ale i obojživelníků
a plazů. Při omezení nebo ukončení vojenské činnosti tedy stojí ochránci přírody před otázkou, jak
zachovat hodnoty vzniklé právě působením armády.
Petr Ježek (VHSB) ve svém úvodním příspěvku poukázal na málo známou skutečnost, že VÚ Brdy
nesloužil během své existence jen k rutinnímu „výcviku vojsk“, ale také například k testování
stavebních prvků opevnění či ke zkouškám nových modelů zbraní – tím vznikl soubor specifických
stavebních a technických památek. Jaroslav Pipek (AOPK) stručně popsal historický a současný stav
lesních porostů a nastínil možnosti ovlivnění lesního hospodaření při různých variantách ochrany
území. Spolu s Ondřejem Sedláčkem upozornili na to, že lesy na území VÚ Brdy jsou sice z velké
části nepůvodní smrkové monokultury, ale přesto mají jednu významnou hodnotu – tou je jejich velká
rozloha, nepřerušovaná frekventovanými komunikacemi, sídly nebo zemědělsky využívanými úseky. Proto
zde mohou žít i živočichové, kteří nutně potřebují velká teritoria, například rys. Ondřej Sedláček
přiblížil posluchačům hodnoty odlesněných tzv. dopadových ploch v Brdech a shrnul možnosti, jak je
dlouhodobě uchovat i po utlumení či ukončení vojenské činnosti. Tyto možnosti však mají svá omezení
– v úvahu nicméně připadají občasné srazy historických vojenských vozidel nebo (ještě
problematičtější) vysazení populace zubra evropského.
Ministerstvo životního prostředí a podstatná část odborné veřejnosti počítají s tím, že
ochrana přírodních i historických hodnost Středních Brd bude v případě zrušení vojenského újezdu
zajišťována mj. prostřednictvím připravované chráněné krajinné oblasti (CHKO). Tento status však
může jen z malé části zabránit výstavbě obytných a dopravních staveb či jiným developerským
projektům. Oblast sice bude i v případě zrušení VÚ používat ochrany jako chráněná oblast přirozené
akumulace vod a jako oblast důležitá pro obranu státu; to jsou však také poměrně snadno
prolomitelné bariéry proti eventuálnímu bezohlednému využití.
Diskuse se dotkla řady dalších otázek, například problematiky pyrotechnického nebezpečí. S
tím volně souvisí problém „divoké“, někdy ohleduplné, jindy však velmi nešetrné turistiky, která je
ve Středních Brdech v současnosti provozována, protože armáda nemá prostředky k ostraze tak velkého
území. Zajímavým odborným a částečně (v bližším okolí Příbrami) i praktickým problémem je pak
geochemické znečištění pocházející z dnes již netěženého příbramského rudního revíru.
Určitý konsensus v závěru diskuse nastal nad významnou otázkou, zda vůbec mají Střední Brdy
přírodní hodnoty obvyklé pro chráněné krajinné oblasti (často se tvrdí, že zejména vzhledem k
rozšíření smrkových monokultur tomu tak není). Diskutující vyjmenovali řadu různých, někdy ne zcela
zjevných hodnot, například památky po historické těžbě nerostů, krajinné tvary vzniklé v ledových
dobách (které se v jiných českých pohořích tak dobře nedochovaly) nebo stopy historického využívání
lesního bohatství již od středověku. Nejvíc však byla opět zdůrazněna velikost a celistvost lesního
celku, nezasaženého osídlením, průmyslem, zemědělskými aktivitami a nadměrnou návštěvností. Věřme,
že tyto hodnoty přežijí i naši generaci.
RADEK MIKULÁŠ
27.6.2014