Jejich technologické a umělecké zpracování často dosti výrazně převyšovaly místní produkci. Hospodářství Germánů usídlených ve středním Podunají bylo schopno zajistit dostatek produkce pro obživu, avšak specializovaná produkce vyžadující potřebné technologie, organizaci práce a distribuční sítě byla doménou římsko-provinciálního prostředí.

Přestože na území Moravy, jihozápadního Slovenska a Dolního Rakouska nacházíme celou řadu předmětů římského původu, prostředků, jak se sem mohly dostat, je přirozeně více. Nejčastěji se přisuzují obchodním kontaktům, avšak často mohlo jít o válečnou kořist či diplomatické dary.

Nálezů je dost

O rozšíření dovážených římských výrobků jsme informováni z archeologických nálezů objevených na germánských sídlištích a pohřebištích. Na pohřebištích jsou to zejména šperky, například šatová spínadla. Naopak importovaná keramika se nachází nejvíce na sídlištích. Podle písemných pramenů římští obchodníci organizovali karavany na území Germánů a také sami Germáni docházeli do příhraničních městských center. Protihodnotou římskému zboží byly pravděpodobně otroci, zemědělské produkty, dobytek a podobně.

V současnosti však také známe množství římských mincí nalezených na území barbarů. Existují domněnky, že Germáni kromě směny za komodity tyto mince také využívali k obchodu, přestože sami mince nerazili.

Zprostředkování produktů římsko-provinciálních dílen na území barbarika mohli organizovat také germánští obchodníci. Některé importované výrobky byly nalezeny i stovky kilometrů za hranicemi Římské říše.

Vzhledem k pořizovací ceně a praktickému využití se v celkovém objemu nálezů nejčastěji nachází dovážená keramika. Většinou jsou to amfory a džbány, které mohly sloužit jako „obal" pro dovážené nápoje či jiné tekutiny.

Častými nálezy jsou rovněž misky, zvláště speciální varianta nazývaná latinsky moratorium. Tyto misky měly vnitřní povrch vysypány drobnými kamínky, které byly zality glazurou. Sloužily k drcení bylin a dalších ingrediencí a pravděpodobně tak je používali také Germáni.

Z keramického dovozového zboží z římských provincií je však nejpůsobivější takzvaná terra sigillata. Tato skupina keramiky nebyla vyráběna jako ostatní na hrnčířském kruhu, ale keramická hmota byla napěchována do forem, které byly opatřeny negativy reliéfní výzdoby. Povrch těchto nádob opatřen leštěným červeným potahem. Bylo tak dosaženo výjimečně efektního vzhledu, přičemž výzdobných motivů na povrchu nádob je známo velké množství. Mezi nimi nechybí ani názorné erotické scény.

Vyhledávaným obchodním artiklem byly u Germánů také bronzové nádoby. Jejich fragmenty nacházíme nejhojněji na pohřebištích, často záměrně deformované či zničené žárem pohřební hranice. V podobném stavu bývají i skleněné nádoby z římsko-provinciálních dílen. Z Břeclavska známe nejskvostnější příklady těchto a dalších druhů zboží z knížecí hrobky u Mušova.

Zbraně byly tabu

V písemných pramenech se také nacházejí zmínky o zákazu dovozu římských zbraní do barbarika, což poukazuje na fakt, že toto nařízení bylo obchodníky porušováno. Právě vysoká kvalita římských zbraní byla jedním z klíčů k pozici Římské říše jako tehdejší supervelmoci. Vzhledem k častým bojům s Germány se tento exportní artikl mohl jevit jako dvojsečná zbraň.

MAREK VLACH

Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice