Kauza vybagrovaného naleziště spustila vlnu reakcí

Řádný archeologický výzkum, který firmě ukládá zákon, zde přitom vůbec neproběhl. Pod zemí se tu přitom nacházejí pozůstatky po starých Kateřinkách, a to z období středověku až raného novověku. Některé památky tu mohly být staré až osm set let.

Staré Kateřinky navíc zanikly z větší části ve druhé polovině dvacátého století při stavbě panelových sídlišť a archeologické pozůstatky zdejšího osídlení představují nenahraditelné doklady historického vývoje v Opavě.

Nicméně zdaleka ne všichni čtenáři stojí v tomto případě za archeology. V diskusi většina památkáře kritizuje a vytýká jim liknavost, aroganci, lakotu, závist a mnoho dalšího. Jeden čtenář například píše: „Developeři jsou sice banda vydřiduchů a zlodějů, ale v tomhle stojím na straně firmy. Aspoň štěstí, že když je to soukromá osoba, tak to nemusí platit ze svého a tím pádem ten archeologický průzkum ani nikdy dlouho netrvá, protože když je to z peněz státu, tak se spěchá. Když je to z peněz soukromé firmy, tak si dávají náležitě na čas.“

Rovněž další čtenář si myslí, že jde archeologům v prvé řadě o peníze: „Kde byli památkáři celou dobu, kdy stavba stála? Za tu dobu by měli motyčkami přerytou celou Opavu. Tady nejde o nic jiného, než že se na někom chtějí přiživit. Proč by platili výzkum ze svého, když to může zaplatit investor stavby, že?“ ptá se.

„Soudný člověk si připustí, že tady pochybili archeologové svým laxním přístupem,“ dává vinu památkářům jeden z diskutujících.

Mezi čtenáři s negativními názory na archeology se ale najdou i tací, kteří za nimi naopak stojí: „Můžou klidně narazit na památky, které jsou přes tisíc let staré, jestli toto není důvod, tak už pak nevím co. Mimo to se jedná o ostravskou firmu a jak je známo, Ostrava žádnou minulost nemá, tak není divu, že to nechápou.“

Na výtky některých čtenářů reaguje vedoucí archeolog opavské pobočky Národního památkového ústavu Michal Zezula tím, že kromě jiného mnozí z nich nepochopili podstatu věci. Například to, že bez smlouvy s investorem ústav nikdy provádět výzkum nemohl. A investor se s nějakou zákonně povinnou smlouvou o výzkumu nezdržoval a začal ihned kopat.

„Jádro problému je v tom, že zemními pracemi jsou ničeny archeologické nálezy, což je protiprávní. Pokud bychom se dopouštěli chyb, má samozřejmě stavebník právo žádat nápravu u nadřízených orgánů. Případně hledat zastání u soudu. Neopravňuje ho to ke zničení archeologických nálezů, které jsou majetkem třetí osoby,“ zlobí se Zezula.

Nicméně připouští, že v očích veřejnosti se práce památkářů nemusí vždy potkávat s kladnými reakcemi: „Připouštím, že archeologie nemusí být vždy vnímána pozitivně. Záchranný archeologický výzkum je totiž vždy omezením vlastnických práv ve prospěch veřejného zájmu. Výsledkem je zachráněné kulturní a historické dědictví. Pro určitou část společnosti, která je orientována materiálně, nemusí být tyto hodnoty důležité.“

Potíže s komunikací mezi památkáři a podnikateli jsou prý ale výjimečné. Opavské pracoviště provádí každý rok na 150 archeologických akcí a jen pár z nich podle Zezuly provází složitější komunikace. Případy, kdy bylo naleziště vybagrováno, tady byly v uplynulých deseti letech prozatím čtyři. Ovšem dva z nich se odehrály během posledního roku.

„Otázkou je, zda neschopnost k tomu příslušných orgánů státní správy účinně zasáhnout nepovede v brzké době k dalším. Velmi se toho obáváme. Sebekvalitnější právní úprava je k ničemu, pokud nikdo nevymáhá, aby byla dodržována. Poškozováni jsou také slušní stavebníci, kteří výzkum umožní a v zákonem určených případech ho i hradí, uzavírá Zezula.