Ohlédnutí za Studentskou literárněvědnou konferencí 2014

Details

Published on Monday, 28 July 2014 09:00

BARBORA SVOBODOVÁ

Již po třinácté se na konci dubna do Prahy sjela dvacítka zástupců z českých, slovenských a polských univerzit, aby přednesla své příspěvky na Studentské literárněvědné konferenci pořádané Ústavem pro českou literaturu AV ČR a Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy. Letošní ročník, poprvé organizovaný Ivetou Mindekovou a Kateřinou Pioreckou, nesl název Psaní jako (tvůrčí) proces. Jednotlivé referáty zařazené do šesti tematických sekcí se věnovaly různým aspektům této problematiky, od snahy přiblížit metody konkrétních spisovatelů či ediční historii vybraných děl až po obecněji orientované úvahy o vztahu autora a potenciálního recipienta k vznikajícímu textu.

V prvním příspěvku se Agnieszka Ogonowská pokusila poukázat na to, jak rozličné technologické postupy ovlivňují způsob myšlení tvůrce a jeho vnímání díla. Vít Eugen Daliba pak zdůraznil dichotomický vztah mezi Šaldovou ideou nadosobního magického pojetí tvorby a samotnou mechanickou činností produkce textu. Příspěvek Kláry Soukupové „Autobiografie jako utváření“ byl věnován zpřítomnění autorského subjektu a jeho manifestacím v uvedeném žánru.

Tematická sekce zaměřená na autorství ve starší literatuře přinesla velmi kvalitní příspěvky. Aneta Mladějovská si za svůj referát „Zastavení nad Augustovou hymnografickou tvorbou aneb Vyhrabáno z oulehlí“ odnesla Cenu Vladimíra Macury v kategorii postgraduálních studentů. Zkoumala genezi bratrských kancionálních textů i motivy jejich pozdějších edičních a cenzorských úprav. Ľubomír Gábor, jehož přípěvek odkrýval významový a hodnotový svět Hugolína Gavloviče, byl ohodnocen čestným uznáním. Monika Szturcová, která si všímala tematických posunů a proměn motiviky i formy mariánských písní z Těšínska, získala Cenu Vladimíra Macury v pregraduální sekci.

Odpolední blok zahájil Jakub Černík s příspěvkem sledujícím proměnu autorského subjektu v básních Reného Daumala vzhledem k vývoji osobnosti tvůrce. Vystoupení Natálie Križalkovičové bylo věnováno variantám díla Janka Silana Sonety májové. Margita Vojtkuľáková, jejíž referát se zaměřil na moderní dramatickou interpretaci romantické skladby Detvan, podnikla exkurz do problematiky adaptace a mezidruhových vztahů. Martin Pšenička podrobil komparativní analýze textové varianty básní Petra Halmaye v prvním vydání a pozdějším autorském výboru Země nikoho.

Tématem druhého odpoledního bloku se stala problematika předpokládaného adresáta a jeho role v procesu psaní. Eliška Houzimová se pokusila obhajovat fikční díla o holokaustu jako svébytné umělecké interpretace historických událostí. Jana Lukavská v příspěvku „Psát pro děti, nebo pro dospělé?“ poukázala na specifický problém rozdílných horizontů očekávání dětského recipienta a předčítajícího dospělého. Závěr prvního jednacího dne patřil Anně Gnotové a jejímu rozboru románu Miloše Urbana Pole a palisáda v kontextu postmoderní hry s mytologií a tvorby tzv. postmýtu.

Druhý konferenční den byl zahájen tematickou sekcí zaměřenou na cenzuru a její roli v tvůrčím procesu. Zuzana Indrová v referátu „Autocenzura v díle Vítězslava Nezvala v 50. letech“ poukázala na pozdější básníkovy úpravy jeho surrealistických sbírek, které vycházely nejen z dobových ideologických požadavků, ale současně i z proměny autorovy poetiky. Mária Klapáková se soustředila na klíčový román slovenského socialistického realismu Drevená dedina jako na výsledek soudobé společenské objednávky. Ústředním motivem referátu Zuzany Labudové byla otázka míry autorské svobody, nad níž se zamýšlela v souvislosti s literárními deníky Ludvíka Vaculíka a Michala Viewegha.

V úvodu posledního bloku s názvem Gesto v tvůrčím procesu se Marek Lollok soustředil na techniku psaní Bohumila Hrabala, kterou metaforicky označil jako action writing a zdůraznil její příbuznost s výtvarnou technikou gestické akční malby reprezentované především Jacksonem Pollockem. S Hrabalovou Příliš hlučnou samotou pracovala i Veronika Motúzová. Srovnávala ji s Kunderovým románem Nesmrtelnost a povídkovým souborem Jana Balabána Možná že odcházíme, sledovala při tom téma samoty a osamocení jako průvodního jevu umělecké tvůrčí činnosti. V posledním referátu konference se Petra Knesplová zaměřila na roli iluze v Urbanově novele Michaela a upozornila na intertextové i ideové vazby Urbanovy práce k textům Jeana Baudrillarda věnovaným tématu simulaker a iluzivnosti reality.

Pro velkou část mladých badatelů představovala letošní konference jednu z prvních příležitostí k prezentování výsledků své práce, přesto však byla většina příspěvků v mnoha ohledech kvalitní a invenční. Kromě již vzpomínaných držitelek Ceny Vladimíra Macury Anety Mladějovské a Moniky Szturcové bylo čestným uznáním spolu s příspěvkem Ľubomíra Gábora ohodnoceno také vystoupení Kláry Soukupové a zvláštní cenu udělila porota (ve složení Zbyněk Fišer, Michal Kosák, Kateřina Piorecká, Edita Príhodová a Pavel Šidák) i Janě Lukavské a Martinu Pšeničkovi. V rámci doprovodného programu měli studenti možnost navštívit literární večer časopisu Tvar a výstavu věnovanou osobnosti Bohumila Hrabala v Památníku národního písemnictví spojenou s výkladem jejího kurátora Tomáše Pavlíčka. Organizátorky se v závěru se všemi hosty rozloučily pozváním na příští ročník konference, jejíž podtitul — Literární zločiny — vybrali v anketě sami účastníci.

Vyjde v České literatuře 4/2014.