Centrum pro výzkum veřejného mínění pravidelně pokládá několikrát do roka otázky týkající se životního prostředí. Část je zaměřena na chování samotných respondentů a jejich domácností, nakolik se sami snaží životnímu prostředí prospívat a zda se vůbec domnívají, že taková snaha může mít nějaký smysl. Jiné otázky se naopak věnují hodnocení činnosti různých institucí v oblasti ochrany životního prostředí a obecně chování firem, občanů a legislativě. Tomuto druhému okruhu otázek se chci věnovat ve svém příspěvku.
Podle výsledků říjnového výzkumu je s životním prostředím v České republice spokojeno 53 % občanů a nespokojeno 44 %. Příznivěji lidé hodnotí stav životního prostředí v místě svého bydliště. S ním je spokojeno 69 % a nespokojenost vyjádřilo 30 % občanů.
Se životním prostředím v místě svého bydliště jsou častěji spokojeni obyvatelé malých obcí do 1000 obyvatel a dále obyvatelé Jihočeského, Olomouckého, Středočeského a Jihomoravského kraje. Nespokojenost naopak panuje mezi obyvateli Prahy, Ústeckého a Moravskoslezského kraje. Méně spokojeni jsou také obyvatelé měst s 50 až 100 tisíci obyvateli.
Spokojenost s životním prostředím (v bydlišti i v ČR celkově) souvisí s životní úrovní dotazovaného – ti, kdo hodnotí svou životní úroveň jako dobrou, jsou s prostředím více spokojeni, a naopak – lidé, kteří si podle svých slov nežijí příliš dobře, hodnotí prostředí spíše negativně. Podobnou souvislost nacházíme v případě celkové spokojenosti se životem - vyšší spokojenost se životním prostředím vyjadřují ti, kdo jsou se svým životem spokojeni.
