Studium náboženství sice má v české vědě dlouhou tradici (historie, sociologie, filosofie, religionistika, teologie), avšak dosud nebylo adekvátně zhodnoceno, přestože v mezinárodním měřítku dosáhlo značných úspěchů. Projekt se zaměřil na vývoj české sociologie náboženství ve dvacátém století, v období od emancipace sociologie od filosofie a historie přes postupnou marginalizaci sociologie náboženství v důsledku převahy sekularizační teze a nástupu marxismu až po současný stav. Důležitá přitom byla dvojí kontextualizace dějin této sociologické disciplíny, (1.) ve vztahu k ostatním vědám o náboženství, které zahrnují především studium dějin náboženství, filosofii náboženství, teologii (včetně náboženské sociologie) apod., ale i nenáboženský a protináboženský diskurs (včetně tzv. vědeckého ateismu), a (2.) posouzení charakteru, vývoje a výsledků české sociologie náboženství v mezinárodním kontextu (především vzhledem k sociologii náboženství v USA, Spojeném království, Německu, Francii, Itálii, pro období po roce 1948 také v SSSR a Polsku). Hlavním výstupem projektu se stala monografie, která současně částečně supluje dosud neexistující moderní dějiny české sociologie.
Project publications (total 12, displaying 1 - 10)
The article studies re-establishment and development of the Society for Social Research in the 1990s in context of Czech sociology after the fall of marxism.
The author analyzes development of the sociology of religion in the second half of the 20th century upto the present with special attention paid to various European sociologies. He maintains that "behind" the two grand paradigms – i.e. secularization and RTC – different approaches exit, impacted by national academic traditions and other factors.
The author summarizes the most important developmental trends in recent Czech religiosity, especially in connection with church, cultural, social and economic transitions after 1989.
Der Autor skizziert die wesentlichen Entwiklungstrends der zeitgenössischten tschechischen Religiosität, insbesondere im Zusammenhang imt dem Veränderungen der kirchlichen, kulturellen, sozialen und politischen Rahmenbedingungen nach 1989.
Scientific edition of a paper by Czech exile anthropologist on religious aspects of Marxism, with wide introcuction about the author and context of his writing.
The paper describes and analyzes sociological approaches toward monasteries and monasticism and identifies their strong and weak sides.
The study traces the development of Czech sociology to 1948, broken down into several periods: the period during which sociology established itself as an independent academic discipline (G. A. Lindner, T. G. Masaryk, the Catholic sociologists), the period of Masaryk’s students, who while they established departments of sociology only partly engaged in empirical sociology (I. A. Bláha, E. Chalupný, J.
The paper analyse ideological tools which were triggered to "assist" the authomatic proces sof secularization (of Czech society) in which Marxist scientific atheists and policy makers believed in the period from 1948 to 1989.
Článek shrnuje kvalitativní sociologické výzkumy české religiozity v letech 1946 až 1989, provádí jejich metodologickou kritiku, včetně kritické analýzy jejich výzkumného předmětu.
Czech lands in the 19th and 20th centuries can serve as a good example of ideology and knowledge regime of secularism that took form of implicite religion. These changes can be well docummented by sociological surveys on religion and historico-sociological argumentation made in present study.
The paper analyses development of Czech sociology of religion (officially part of the scientific atheism) in the period of communism, which the author divides into three different stages. Although the main view is critical, certain Marxian authors contributed importantly to scientific understanding of religion, as did those sociologists that used to work in the so-called dissent or in the exile.
Facebook
Twitter