Další publikace pracovníků ústavu
| 
| Zobrazeno: 997
Marie Bahenská – Libuše Heczková – Dana Musilová, Iluze spásy. České feministické myšlení 19. a 20. století. České Budějovice: Veduta, 2011, 288 s., ISBN 978-80-86829-79-1
| Trojice autorek se zabývá vývojem feministického myšlení v českých zemích a v Československu od poloviny 19. do poloviny 20. století. Práce sleduje jeho projevy v kontextu evropského feministického myšlení a v jednotlivých etapách života ženy. Zvláštní pozornost věnuje problematice ženského vzdělávání, mateřství a veřejné činnosti. Práci doplňují portréty významných aktérek a aktérů příběhu českého feministického myšlení. |  |
Rudolf Kučera, Staat, Adel und Elitenwandel. Die Adelsverleihungen in Schlesien und Böhmen 1806-1871 im Vergleich, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht (Kritische Studien zur Geschichtswissenschaft, Bd. 205), 2012, 320 s., ISBN 978-3-525-37026-1
|
V centru studie stojí praxe udělování šlechtictví v habsburských Čechách a pruském Slezsku. Jaké cíle sledovaly oba státy skrz svou nobilitační politiku? Udělovaly určitým skupinám veřejné uznání, zatímco jiným skupinám takové uznání odpíraly? Jaké předpoklady museli splňovat uchazeči o šlechtické tituly a jak se tyto předpoklady měnily během rapidních společenských změn 19. století? Kniha jako první systematická komparace sociálních dějin Pruska a Habsburské monarchie 19. století ukazuje, jak a proč se v obou státech postupně vzdalovaly představy o roli a rekrutaci společenských elit a poskytuje zcela nové pohledy na vztah státu a společnosti během 19. století. Zároveň se jedná o první monografii českého historika, která vychází v rámci jedné z nejprestižnějších německo-jazyčných řad k evropským sociálním dějinám 19. a 20. století. |
 |
(více přímo na stránkách nakladetele zde)
Vratislav Doubek, Moderna, realisté a Die Zeit, NLN, Praha 2012, 152 s.ISBN 978-80-7422-170-5
|
Publikace je věnována konfrontaci pražského a vídeňského okruhu moderny sklonku 19. století, jak jej reprezentují na české straně tzv. političtí realisté, na straně vídeňské redakce kulturně politické revue Die Zeit. Jak vyplývalo jjiž ze záměru a aktivit těchto skupin, nebyly a nemohly být vždy shodné, a proto ani ve všech aspektech srovnatelné. Autor se soustředil především na politickou rovinu tohoto poměru, která byla významně podmíněna přístupem k tehdejšímu Rakousko-Uhersku a snahou o vytváření či udržení rakouské identity. Hermann Bahr, Heinrich Kanner a Isidor Singer, členové redakce Die Zeit, vnímali habsburskou monarchii jako vnitřně slabý, politicky nestabilní, ale neformovatelný stát; ve spolupráci s Čechy viděli především další projev vůle k integritě a širšího zájmu na udržitelnosti mnohonárodnostní útvaru ve střední Evropě. Na příkladu českých realistů, mezi nimiž nacházíme rovněž čelní představitele budoucího samostatného československého státu, Karla Kramáře (první premiér ČSR), Tomáše G. Masaryka (dlouholetý prezident ČSR) či Josefa S. Machara (generální inspektor čs. armády), můžeme naopak sledovat počátky proměny politické identity. Právě v průběhu sledovaných 90. let 19. století docházelo v řadách mladé generace českých politiků k zklamání z neúspěšného postupu a prvním projevům deziluze, která v pozdějších letech vedla k projevům stoupajícího politické opozičnictví a nakonec k prosazení separatistického programu za světové války. Studie naznačuje odlišnost stanovisek a cílů, které se skrývaly pod totožnými pojmy a dobovými představami o procesu reformace Rakouska a rakouské politiky v atmosféře moderny sklonku století. |
 |
Kristina Kaiserová - Miroslav Kunštát (eds.), Hledání centra. Vědecké vzdělávací instituce Němců v Čechách v 19. a první polovině 20. století, Ústí nad Labem: Albis international, 2011, 446 s.
|
Rámcové téma knihy vyplývá z jejího podtitulu: největší koncentraci německých vzdělávacích institucí měla ve sledovaném období samozřejmě Praha, byť se stále více stávala centrem „nesamozřejmým“ a zpochybňovaným, především po roce 1918. Jako centra školství a vědy se však stále více profilovala města jako Liberec, Ústí nad Labem či Cheb. Jednotlivé kapitoly se zabývají dílčími aspekty tohoto procesu, např. plány na stěhování německých vysokých škol z Prahy do německého pohraničí (Liberec, Ústí nad Labem), resp. představují jej v jednotlivých segmentech (vysoké a střední školy, muzea, knihovny, velké výstavy, jednotlivé významné vědecké instituce). Pracovníci MÚA do knihy přispěli úvodní studií a studií o vysokém církevním školství (Miroslav Kunštát),o plánech na budování a přesuny německých vysokých škol (Alena Míšková, Milena Josefovičová) a o speciálním případu „centrálně“ koncipovaného Sudetoněmeckého ústavu pro výzkum země a lidu (Milena Josefovičová). |
 |
Ota Konrád, Německé bylo srdce monarchie... Rakušanství, němectví a střední Evropa v rakouské historiografii mezi válkami, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011, 186 s.,ISBN 978-80-7422-133-0
|
Po rozpadu Habsburské monarchie muselo německojazyčné dějepisectví v Rakousku znovu promyslit a reinterpretovat původní koncepce rakouských i německých dějin. Právě proto představuje historiografie v Rakousku v meziválečném období zajímavé a důležité téma výzkumu: Neodkryjí se při něm zřetelně přístupy, koncepty i strategie při tvorbě dějepisu? Nebude snad možné sledovat vznik historického narativu takříkajíc ve stavu zrodu, a to právě proto, že tehdejší rakouští historikové museli nejenom popsat historický vývoj svého národa a státu, ale teprve vůbec tento subjekt dějinného vyprávění konstituovat? |
 |
Marie L. Neudorflová, Tomáš Garrigue Masaryk – politický myslitel, Praha: ARSCI 2011, 254 s.
| Práce se zabývá politickými názory Masaryka od 90. let 19. století až po názory formulované v Nové Evropě a Světové revoluci. V centru pozornosti je jak jeho úsilí o politickou demokratizaci české společnosti, o její mravní a politickou dospělost, tak úsilí o politickou a sociální demokratizaci habsburské říše. Směřování k demokracii, které Masaryk viděl jako jedinou možnost ke zvýšení kulturní a sociální úrovně českého národa, je sledováno ve vztahu k řadě specifických oblastí. Zachyceny jsou také některé jeho konflikty s českými politiky, zvláště s Karlem Kramářem. Masarykův přístup k demokracii měl evropský i národní kontext. Jeho argumenty, že demokratizace musí vycházet především z podmínek a možností každé integrované entity, zvláště národa a jeho pozitivních výdobytků z minulosti, jsou trvale platné. Z tohoto přístupu vyrostl Masarykův unikátní koncept „realismu“ a jeho bytostný zájem o velké české osobnosti od reformace až po české obrození. Práce zahrnuje řadu specifických oblastí, v nichž se odráží Masarykovy politické názory a jeho demokratizační úsilí. Práce se opírá o Masarykovy články v tisku, projevy, přednášky a publikace. |
 |
Jaroslav Krejčí, Praha - Vídeň - Lancaster. Stopami makrosociologického pohledu na dějiny i přítomnost, k vyd. připravil Josef Tomeš, Praha: ÚTGM, 2011, 180 s.,ISBN 978-80-86142-38-8
|
Publikace, vydaná k významnému životnímu jubileu profesora Jaroslava Krejčího, přináší výbor z jeho prací, dokumentující více než půlstoleté vědecké úsilí na líše makrosociologicky uchopených srovnávacích djin civilizací. Na konkrétních textech, z části dosud nevydaných, z části obsažených v kolektivních sbornících, ukazuje, jak postupně tuto problematiku rozkrýval, jak se s ní metodologicky a terminologicky potýkal i jak se vyvíjel jeho literární styl.
|
 |
Lucie Kostrbová, Mezi Prahou a Vídní. Česká a vídeňská literární moderna na konci 19. století,Praha: Academia, 2011, 492 s., ISBN 978-80-200-1966-0
|
Monografie analyzuje kontextuální předpoklady, povahu a význam vztahů mezi utvářející se českou a vídeňskou literární modernou na sklonku devatenáctého století. Zaměřuje se především na rakouského spisovatele a kritika Hermanna Bahra a českého básníka J. S. Machara, důležité iniciátory literárního prostředkování, akcentuje však i odlišnost a paralelnost obou modernistických hnutí. První kapitola je věnována jednak povaze a proměnám Bahrova programu moderny, jednak rozdílným motivacím kritikova zájmu o českou kulturu a literaturu. Druhá kapitola sleduje v textech různých žánrů proměny Macharovy tvorby po jeho přesídlení z Prahy do Vídně v roce 1889, rekonstruuje literární a intelektuální kontakty, zasazuje jeho tvorbu do kontextu českovídeňské menšiny a literatury a srovnává ji s lyrikou vídeňské moderny. Třetí kapitola analyzuje spolupráci české literární moderny s redakcí významného vídeňského týdeníku Die Zeit. V závěru je zachycen moment, kdy do procesu prostředkování vstupují vedle českojazyčných modernistů i mladí němečtí autoři z Čech. |
 |
Ota Konrád, Dějepisectví, germanistika a slavistika na Německé univerzitě v Praze 1918-1938, Praha: Karolinum 2011, 362 s.,ISBN 978-80-246-1949-1
| Kniha představuje poprvé v ucelené podobě vývoj nejvýznamnějších humanitních oborů na Německé univerzitě v Praze v období první republiky a za německé okupace. Na základě archivních materiálů, odborné literatury a interpretace dobových textů historiků, germanistů a slavistů působících na univerzitě zkoumá autor dějiny těchto oborů v kontextu vědeckého, politického a kulturního vývoje českých zemí v první polovině dvacátého století i v rámci vývoje této vrcholné vědecké a kulturní instituce Němců v českých zemích. Kniha se tedy hlásí k široce pojatým dějinám vědy, které si všímají nejenom institucionální a personální stránky vývoje jednotlivých oborů, ale i jejich tematických a metodologických proměn v širších historických souvislostech. Autor dospívá k závěru, že již od poloviny třicátých let nabýval na univerzitě na významu nacionalistický a nedemokratický model vědy a jejích širších společenských úkolů, zatímco slavistika, která byla zaměřena na česko-německou spolupráci a reprezentovala spíše otevřené pojetí sudetoněmectví, se dostávala do stále větší defenzivy |
 |
Dagmar Hájková, „Naše česká věc.“ Češi v Americe za první světové války, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011, 162 s., ISBN 978-80-7422-086-9
| Česká krajanská komunita v Americe je považována za důležitý pilíř prvního československého zahraničního odboje. Studie přibližuje aktivity Čechů i Slováků v USA za první světové války, jejich vztah k Rakousku-Uhersku, který se z postoje „nejsem Rakušan“ postupně proměnil v proklamaci československé identity. Komplikovanost identity amerických Čechů a problémy s potenciální dvojí loajalitou jsou osvětleny v kontextu válečného vývoje i vnitřní politiky USA. Přiblíženy jsou programové a organizační sjednocení krajanů i metody boje proti Rakousku-Uhersku na poli propagandy a špionáže. |  |
Michal Pehr, Zápas o nové Československo 1939–1946, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011, 238 s., ISBN 978-80-7422-082-1
| Druhá světová válka nebyla jen časem těžkých bojů, utrpení a ztrát a obětí, ale také dobou nadějí, plánů a koncepcí vztahujících se k poválečné budoucnosti. Také v českém prostředí, ve vlasti i v exilu, především pak v kruzích domácího a zahraničního odboje, se rozvíjely nejrůznější představy o podobě a charakteru obnoveného československého státu, zrozeného z války a postupně vstupujícího do mírového života. Poválečné období bylo pak v českých a československých dějinách jedinečným převratným mezidobím, v němž se svářelo staré a nové, tradice a revoluční změny, touha tvořit i bořit, euforie z osvobození i strach z nově se objevivších běsů, ať už vnější či domácí provenience. Monografie se věnuje popisu výše naznačených dobových představ a plánů na obnovu nového státu a konfrontuje je s poválečnou realitou. |  |
Josef Tomeš, Viktor Dyk a T. G. Masaryk. Dvojí reflexe češství, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2009, 208 s., ISBN 978-80-7106-309-4
| Monografie charakterizuje vztah Viktora Dyka a T. G. Masaryka během první třetiny dvacátého století v kontextu procesů a proměn, jimiž tehdy procházela česká národní společnost. Po většinu tohoto času to byl vztah konfliktní, ale nechyběly v něm ani momenty souznění a období spolupráce. V jeho centru ležely různé ideové a politické postoje obou mužů v dobovém národně emancipačním zápase, zároveň jej však ovlivňoval i generační rozdíl mezi nimi, jejich odlišné estetické cítění, značně protikladný lidský naturel a konečně osobní resentimenty. Studie poprvé synteticky zachycuje historii těchto sporů a srovnává různá pojetí češství, české a československé státnosti, jež se v nich střetala. Přitom objevuje, že v některých ohledech měli oba protivníci k sobě blíže, než by se navenek zdálo a než si sami uvědomovali. |
|
Alena Míšková – Martin Franc – Antonín Kostlán (eds.), Bohemia docta. K historickým kořenům vědy v českých zemích, Praha: Academia 2010, 529 s., ISBN 978-80-200-1809-0
| Kolektivní monografie Bohemia docta mapuje celkový vývoj české mimouniverzitní vědy od počátků v humanistických učených společnostech až po transformaci Československé akademie věd na Akademii věd ČR. Tým renomovaných autorů poutavě a zasvěceně přibližuje dějiny takových významných vědeckých institucí, jako byla např. Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění, Masarykova akademie práce a v poválečném období dominantní Československá akademie věd. Opomenuty nejsou ani vědecké instituce Němců z českých zemí. Součástí bohatě ilustrované publikace jsou také biografické medailony osobností, které českou vědu v minulosti ovlivnily nejvýrazněji. |  |
Marie Koldinská – Ivan Šedivý. Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 537 s., Edice Česká historie sv. 19., ISBN 978-80-7106-953-9
| Autoři se zamýšlejí nad kořeny a příčinami představ o holubičí povaze Čechů a jejich negativními postoji k válčení a všemu hrdinskému, které stejně jako přesvědčení o českém „švejkování“ patřilo k hlavním rysům české sebestylizace ve 20. století. Ale jaká je skutečná povaha vztahu české společnosti k armádě a vojenství vůbec? Text pěkně vypravené knihy je bohatě dokumentován četnými ilustracemi, souhrn pramenů a literatury zabírá 37 stran a pro rychlou orientaci slouží rejstřík spojující odkazy na osoby, zeměpisná a věcná hesla. |
 |
Alena Míšková. Die Deutsche (Karls-) Universität vom Münchener Abkommen bis zum Ende des Zweiten Weltkrieges. Praha: Karolinum, 2007, 346 s.,ISBN 978-80-246-1208-9
| Publikace navazuje na českou syntetickou práci od téže autorky, specialistky nejen na Německou univerzitu v Praze, ale i na další německé vědecké instituce působící v českých zemích a také na její představitele. Německá „verze“ je však významně obohacena nejen v textu, ale i přílohami, např. přehledy nově založených ústavů na univerzitě, přehledem vyučujících, kteří museli univerzitu opustit z rasových důvodů, či celkovým přehledem profesorů a docentů univerzity v letech 1940–1945 i se základními biografickými údaji. Vývoj pražské university za války se od říšských příliš nelišil, zvláštní bylo ale její umístění v českém prostředí a okolnosti, za nichž došlo k jejímu „zglajchšaltování“. |  |
Jiří Brabec. Panství ideologie a moc literatury. Studie, kritiky, portréty (1991--2008), Praha: Akropolis 2009.
| Kniha je výborem z literárněvědné, kritické a publicistické tvorby Jiřího Brabce, a to z celého dvacetiletého polistopadového období. První část tvoří sedmnáct literárněvědných studií, následuje rozsáhlý exkurz do antisemitské literatury období protektorátu, v další části jsou zařazeny literárněkritické texty a knihu uzavírá osm portrétů, jež ve většině případů tvořily doprovodné texty k edicím interpretovaných autorů. Poprvé je zde otištěn portrét básníka Jaroslava Seiferta, výrazně přepracována byla stať o Karlu Šiktancovi. |  |
Helena KOKEŠOVÁ, Eduard Albert, příspěvek k životopisu a edice korespondence, Praha 2004, 336 s.
ISBN 80-86197-56-5 (Scriptorium); 80-7285-048-2 (ÚSD AV ČR); 80-86495-26-4 (Masarykův ústav AV ČR)
| Autorka prohlubuje a na základě nových zjištění upřesňuje a doplňuje dosavadní poznatky o žambereckém rodáku, profesoru vídeňské univerzity Eduardu Albertovi. Snaží se ho poznat především pomocí jeho korespondence a autobiografických záznamů, které nechává hovořit v maximální míře. Kniha se skládá ze dvou částí. V první, nazvané Příspěvek k životopisu Eduarda Alberta, se autorka zabývá osobností Eduarda Alberta v několika rovinách. Připomíná lékaře a popularizátora medicíny, literárního vědce, překladatele, básníka a autora prací z historie rodného kraje a především Alberta politika a člověka. Druhou část knihy tvoří edice vzájemné korespondence Eduarda Alberta s Antonínem Rezkem, Karlem Kramářem a Josefem Kaizlem. Korespondenti nejsou vybráni náhodně, ale jsou součástí většího projektu. Autorka se podílela na edicích vzájemné korespondence T. G. Masaryka s Karlem Kramářem a Antonínem Rezkem, vydala Albertovu korespondenci s Gustavem Eimem a Antonínem Randou. Připravila edici korespondence T. G. Masaryka s Eduardem Albertem, která je součástí publikace Korespondence T. G. Masaryk – staročeši. V současné době spolupracuje na vydání Korespondence T. G. Masaryka s Josefem Kaizlem. |
 |