English
Národní park Šumava je velmi cenné přírodní území a zahrnuje mnoho lokalit vysoké přírodovědné hodnoty. Představuje významné přírodně kulturní dědictví, a to nejen z pohledu národního, ale i evropského. Takové území si nepochybně zaslouží kvalitní právní normu, která zajistí jeho ochranu a rozumný udržitelný rozvoj zohledňující potřeby místních obyvatel.
Předložený návrh zákona bohužel zcela pomíjí standardy středoevropských národních parků. Rovněž nebere v potaz doporučení Mezinárodního svazu ochrany přírody pro kategorii II – národní park, do které NP Šumava spadá. Taktéž nejsou respektovány závazky vyplývající ze směrnic č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících druhů ptáků, a č. 92/43/EHS, o ochraně volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť.
Text obsahuje mnoho nejasných, dále nedefinovaných termínů. Tyto nevhodně použité a nedefinované
termíny by byly pouze spouštěčem budoucích sporů a konfliktů.
Nepřijatelně je postulováno poslání národního parku a jeho cíle. Chybí jasné vyjádření
základního cíle národního parku (v souladu se zákonem 114), jímž je ochrana vzácné přírody. Bez
tohoto zřetelného vymezení postrádají veškeré další úvahy jakýkoli smysl. Podle předložené
formulace se rozvoj parku v zásadě nijak neliší od udržitelného rozvoje území obecně. Stávající
nařízení vlády č. 163/1992 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho
ochrany, toto uvádí konkrétněji. Inspirovat se mohli navrhovatelé i v sousedním Bavorsku, kde
tamější zákonná norma stanovuje cíle a poslání národního parku jasně a zřetelně.
V návrhu chybí jednoznačná pravidla pro vymezování a péči o jednotlivé zóny národního parku.
Nedomyšlené je vymezování zonace národního parku přímo v zákoně. Lépe je toto ponechat na
podzákonné právní normě. Nebo se předpokládá, že při každé (i sebemenší) změně zonace se bude zákon
novelizovat?
Návrh vůbec neřeší bující problematickou zástavbu v národním parku. Bez nadsázky můžeme
konstatovat, že by se schválením návrhu současný stav zhoršil. Příslušná ustanovení umožňují
výstavbu v národním parku na 65 % jeho rozlohy. Volným způsobem by tak bylo možné povolovat stavby
i ve značné části druhé zóny.
Problematické a pravděpodobně i v kolizi s ústavou je povolení neomezeného pohybu osob s
trvalým pobytem na území národního parku. Toto je v rozporu se zásadou rovnosti fyzických osob.
Značné rozpaky budí i část týkající se hospodaření v lesích. Podle příslušného ustanovení se
v lesích národního parku hospodaří podle zákona o lesích. Pokud však není rovněž uvedeno, že se
hospodaří také podle zákona o ochraně přírody, znamená to, že se na hospodaření v lesích národního
parku zákon o ochraně přírody nevztahuje. Toto je naprosto neakceptovatelné.
Navržená kompenzace, poskytovaná obcím za ušlý výnos daně z nemovitostí, je pojata
nesystematicky. Tuto otázku je potřeba řešit stejným způsobem pro všechny národní parky.
Nevhodné jsou přímé i nepřímé novelizace platného i účinného zákona č. 114/1992 Sb., o
ochraně přírody a krajiny. Návrh je nedomyšlený i z pohledu slabé provázanosti s ostatními právními
předpisy. Navržené znění spíše vychází vstříc některým politikům s vazbami na místní podnikatelské
skupiny. Jsme přesvědčeni, že s takto pojatým návrhem zákona by měl být vysloven nesouhlas,
repektive by se jím Sněmovna vůbec neměla zabývat a počkat na vládní novelu zákona č. 114/1992 Sb.,
která bude komplexně řešit problémy ve všech NP.
V Praze dne 21. 8. 2014 MUDr. Radim Šrám, DrSc.
předseda KŽP AV ČR
tel.: +420 241 062 596
e-mail:
sram@biomed.cas.cz
25.8.2014