Významným článkem chrudimského středověkého opevnění je bašta zvaná Prachárna (též Práchovna), stojící v severovýchodním nároží parkánové hradby, dnes nenápadně skrytá na zatravněné ploše za Speciálními školami na Školním náměstí. V současné době probíhá její oprava. Součástí této opravy se stal také záchranný archeologický výzkum, který proběhl v červnu a červenci 2004 ve spolupráci s firmou Milan Čermák. Podnětem k němu byly výsledky měření zemním radarem, které se zdály potvrzovat předpokládanou existenci zaklenutého suterénu pod úrovní současného přízemí.

Prachárna je kruhová bašta, vystupující více než třemi čtvrtinami svého půdorysu z linie parkánové hradby. Její vnitřní průměr činí 7,25 až 7,42 m při síle zdiva 205 až 215 cm. Zdivo je prolomeno dvěma liniemi střílen (dnes převážně zazděných), směrovaných tak, že je z nich možno postřelovat přilehlý úsek hradby na severní a východní straně města. V přízemí se dochovalo 5 střílen (6. byla upravena v 18. století na dveřní otvor), v 1. patře bylo 5 střílen. V současné době je bašta zaklenuta klenbou ve tvaru helmice, pokrytou prejzovou střechou.

Historie bašty sahá do 15. století, kdy byl stavěn druhý (hradební) parkánový okruh kolem města Chrudimi. S touto aktivitou je spojována zejména zpráva z roku 1435, kdy se podle listiny z 11. října zmiňují chrudimští, kteří „činili sú a činiti nepřestávají … na opravování města svého náklady nemalé“. Je to pravděpodobně nejstarší zpráva, kterou bychom mohli spojovat s existencí bašty. Další písemné údaje se týkají až přestavby bašty na sklad střelného prachu (Prachárnu) v letech 1777-1779. Bašta byla zaklenuta cihelnou klenbou, do interiéru byl vložen strop a zřízeno schodištěm přístupné podlaží.

Klenba a její pokrytí prejzy byly nejčastější subjektem oprav bašty v následujícím období (1885, 1913 a 1937-8). Archeologický výzkum interiéru, plánovaný na rok 1923 se nakonec neuskutečnil. Větší pozornost byla baště věnována opět v posledním období. Stavebně historický průzkum poukázal na skutečnost, že bašta je velmi dobře dochovaným příkladem opevňovacího prvku, který počítá s aktivní obranou pomocí střelných zbraní (podle rozměrů střílen nejspíše menších děl). Zároveň byl vysloven předpoklad, že bašta má pravděpodobně klenuté dnes nepřístupné spodní podlaží (tak byly alespoň interpretovány závěry geofyzikálního průzkumu z roku 2003). Tento problém měl rozřešit záchranný archeologický výzkum, doprovázející současně probíhající opravy bašty.

Archeologický výzkum se odehrál v červnu až červenci 2004. Na čtvrtině plochy interiéru bylo zahájeno snižování terénu s předpokladem, že bude odhalen rub klenby suterénu. Zjištěna však byla odlišná situace.

Sondáž dosáhla hloubky až 2,95 m od podlahy. Klenba suterénu nebyla nalezena. Naopak, až do úrovně -1,5 m až -1,8 m byly registrovány zásypy přemístěné spraše a překopaného skalního podloží, plánovitě uložené do interiéru bašty po postavení jejího zdiva (kontexty 1110, 1111, 1112). Podloží zjištěno nebylo, z celkové konfigurace je však zřejmé, že bašta byla postavena do svahu spadajícího poměrně prudce severním směrem k řece Chrudimce. Tyto nejníže uložené vrstvy obsahovaly jen malé množství archeologického materiálu, který lze datovat do 15. století.

Následovalo souvrství několika podobných spíše kamenitých uloženin (kontexty 1109, 1108, 1106, 1105), které se zřejmě samovolně ukládaly v interiéru bašty v 15.-18. století. Součástí souvrství byla také dvě propálená místa (kontexty 1104, 1105, pravděpodobně ohniště) a jáma (kontext 1500, výplň 1107), kterou interpretujeme jako dutinu po pařezu. Postupný nárůst terénu se zastavil na úrovni cca -0,5 m od současné podlahy. Nejmladší uloženina (1103) mírně překryla spodní parapet střílen.

Další zjištěnou situaci představuje vrstvy stavební sutě (kontext 1102). Pravděpodobně byla navezena jednorázově a souvisí s úpravou bašty na Prachárnu, protože překryla spodní řadu střílen přibližně do poloviny jejich výšky. Střílny byly současně s navezením sutě zazděny. Povrch sutě byl zároveň pochozí úrovní v baště po přestavbě na prachárnu. Při jejím vybírání byla na některých místech identifikována v jejím rámci úroveň ojedinělých dřev, snad zbytků nějaké jednoduché vnitřní konstrukce (dřeva 1-7). Bašta byla uzavírána vraty, z nichž bylo nalezen práh (dřevo 8). Statigrafický vývoj se uzavřel položením dlažby ze čtvercových keramických dlaždic (kontext 1100) do maltového lože (kontext 1101).

Archeologický výzkum získal údaje potřebné pro rekonstrukci bašty, zejména pro úvahy, zda ponechat interiér bašty ve stavu, který získala v 18. století při rekonstrukci na sklad střelného prachu, nebo zda alespoň zčásti restituovat stav odpovídající obranné funkci bašty po postavení v 15. století.

Všechna fota J. Frolík.

*

*

Obr. 1: Bašta Prachárna (Práchovna) v severovýchodním nároží opevnění města Chrudimi. Stav během oprav v roce 2004. Pohled od jihozápadu. 

Obr. 2: Fragment podlahy z keramických dlaždic z 18. století. Patrny dvě zazděné střílny z 15. století. Pohled od severu. 

Obr. 3: Fragment podlahy z keramických dlaždic. Vpravo vzadu zazděná střílna z 15. století, vlevo vstup do bašty z 18. století (zřízen druhotně po zvýšení úrovně podlahy). Vstup byl zazděn ve 20. století. 

Obr. 4: Severovýchodní střílna v přízemí bašty. Stav po očištění zazdívky z 18. století.

Obr. 5: Severovýchodní střílna v přízemí bašty po rozebrání zazdívky a vybrání výplně z 18. století. Cihlová zazdívka v ústí střílny pochází z 20. století a byla do ní vložena zvnějšku. 

Obr. 6: Řez statigrafickou situací v interiéru bašty. Dole dvě vrstvy spraše a mezi nimi třetí – kamenitá vrstva. Do bašty byly nasypány po jejím postavení v 15. století. Tmavší kamenité vrstvy se v interiéru bašty ukládaly postupně během 15. – 18. století. Světlá suť v horní části byla do bašty navezena během její přestavby na sklad střelného prachu v 18. století.

Obr. 7: Úroveň terénu v interiéru bašty v 15.-16. století. Patrna jáma, pravděpodobně po pařezu a vypálená plocha (ohniště). Pohled od západu.

Obr. 8: Kostěná rukojeť menšího nožíku (?) z vrstvy z 15. století. 

Obr. 9: Skleněná lavička z navážky z 18. století.