První Cenová bilance. Diskuzní seminář nad literárními díly oceněnými v roce 2013
- 22. 9. 2014 9:00
LUDMILA BARTOŠOVÁ
První ročník olomouckého setkání nad knihami odměněnými literárními cenami za rok 2013, nominovanými na získání některé z cen, ale i nad některými opomenutými navazuje na První bilanci pořádanou každoročně Ústavem pro českou literaturu AV ČR od roku 2011. Zatímco již tradiční bilancování Ústavu pro českou literaturu hodnotí čerstvou literární úrodu uplynulého roku, cílem olomoucké Cenové bilance je kritická reflexe uskutečňovaná z většího odstupu a zaměřená především na knihy oceněné v nejrůznějších soutěžích či anketách. Prezentované příspěvky budou publikovány v elektronickém sborníku.
Program semináře probíhal ve třech blocích; první blok věnovaný knihám, které získaly cenu Magnesia Litera či byly na získání této ceny nominovány, otevřel příspěvek Aleny Fialové zvažující možnosti a podoby současného velkého společenského románu v souvislosti s titulem Rybí krev Jiřího Hájíčka, vítěze kategorie Kniha roku 2013. Na základě sumarizace vesměs kladných kritických ohlasů sice Hájíčkův titul naplňuje požadavky kladené na společenský román současnosti, Fialová je však toho mínění, že autor vychází vstříc společenské objednávce a že hodnoty románu prověří až dostatečný časový odstup.
Současný bestseller brněnského nakladatelství Host, knihu Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové oceněnou v kategorii Cena čtenářů, představila Pavla Hartmanová. Zatímco čtenáři přijímají Žítkovské bohyně bez negativního hodnocení, názory kritiků se různí; na jedné straně vyzdvihují výběr námětu a poctivou rešeršní práci, na druhé vytýkají románu absenci hlubšího přesahu, neživotnost, doslovnost. Na čtenářský zájem o knihy Tučkové má dle Hartmanové nemalý vliv spisovatelčino úsilí, které věnuje vytvoření svého mediálního obrazu.
Sekci knih oceněných Magnesií Literou uzavřela Petra Kožušníková hodnocením Němců Jakuby Katalpy, přestože nominovaný román nakonec Magnesii Literu za prózu nezískal. Obdržel ovšem Cenu Josefa Škvoreckého a Cenu Česká kniha roku 2013. V souvislosti s oběma předešlými diskutovanými tituly poukázala Kožušníková na relativnost označení historický román; ač se Němci dotýkají doby druhé světové války, autorka mísí reálné a fikční události a pohrává si s autenticitou a prostorovým umístěním geografických názvů. Román historicitu spíše evokuje, než aby rekonstruoval dějinný obraz. Dle referentky zaujme propracovanou kompozicí a nejednoznačností motivů rezonujících na několika významových úrovních.
Druhý blok přenesl pozornost z ocenění a nominací Magnesia Litera na ostatní ceny. Nahlédnutí do zákulisí nominací a udílení cen plzeňské Ceny Bohumila Polana zprostředkoval Ivo Harák, člen poroty Střediska západočeských spisovatelů pro rok 2013. Zaměřil se na okolnosti rozdělení vítězné ceny mezi Roberta Jandu za básnickou sbírku Omamné odéry a Alenu Zemančíkovou za sbírku fejetonů Značkování. Pozastavil se především nad nesrovnatelnou kvalitou obou oceněných děl. Za znepokojivé označil rovněž okolnosti předloňského udílení ceny, neboť tu vedle básníka Karla Trinkewitze získala za svou básnickou sbírku i Jaroslava Málková, vedoucí literární funkcionářka, která sestavovala porotu soutěže. Následoval příspěvek Michala Jareše, soustředěný na prestižnost a smysluplnost udílení některých literárních cen, konkrétně Ceny Jiřího Marka udílenou Českou asociací autorů detektivní a dobrodružné literatury (AIEP). Za rok 2013 ji získala Jarmila Pospíšilová za knihu Boty do nebe vydanou nakladatelstvím MOBA. Vzhledem k tomu, že ze zhruba sedmdesáti detektivních titulů byly do klání přihlášeny pouze čtyři, vyvstává otázka, nepostrádá‑li ocenění knihy, jejíž literární kvality Jareš přesvědčivě zpochybnil, opodstatnění. Poukázal také na poněkud podezřelé sepětí mezi AIEP a nakladatelstvím MOBA, jehož počet titulů tvoří v letošním ročníku Ceny Jiřího Marka téměř třetinu přihlášených detektivek.
Prostor byl věnován i divadelnímu ocenění, konkrétně již druhému vítězství Miloslava Vojtíška v dramatické soutěži o cenu Alfreda Radoka, které bylo námětem příspěvku Pavly Bergmannové. Miloslav Vojtíšek, píšící pod pseudonymem S. d. Ch. čili Sigismund de Chals, se umístil jako první v anonymní soutěži o nejlepší původní českou a slovenskou hru s textem Duchovní smrt v Benátkách. Autorka příspěvku se pozastavila nad tím, že byla duchovní fraška o zániku maskulinity uvedena formou scénického čtení již roku 2010 v prostorách Karlin Studios. Představena veřejnosti byla tedy tři roky před svým oceněním, což je v rozporu se stanovenými pravidly. Bergmannová však připustila, že autor mohl text od jeho zveřejnění pozměnit.
Knihám, které nezískaly žádnou z literárních cen, byl věnován poslední blok, ovšem hned první text Lubomíra Machaly v tomto ohledu poněkud vybočoval, neboť Haklova Skutečna událost obdržela dva dny před uskutečněním první Cenové bilance Literu za prózu. Machala nabídl analýzu dvou textů nejmenovaných autorů komentujících literární kvality Skutečné události, přičemž první komentář pocházel z internetového blogu laického čtenáře, druhým byla odborná recenze literární vědkyně. Přes odlišnou kvalitativní úroveň obou textů vytkl Machala oběma kritikům přílišný subjektivismus, s nímž ke knize přistupovali. Jak amatérské hodnocení, které shledává Haklovu knihu jako „nudnou“, tak výtka odbornice, dle jejíhož soudu Skutečná událost postrádá mimo jiné důsledné koncepční promyšlení, požadují po díle něco, co vůbec nebylo součástí autorského záměru.
První neoceněnou a dle Erika Gilka a Martina Lukáše literárními porotami nezaslouženě opomenutou knihou byl román Charakter (taky ještě mödchen, ničema a oskar) Jiřího Šimáčka. Autoři příspěvku poukázali prostřednictvím analýzy postav, jazyka, střídání vypravěčského hlediska a motivické výstavby na přinejmenším pozoruhodné kvality románu. Vyzdvihli především Šimáčkovu hru se čtenářem spočívající v autorově kladení falešných motivů, které vyvolávají ve čtenářích očekávání, k jejichž naplnění však nakonec nedochází a román ústí v překvapivou pointu.
Jakub Chrobák zaměřil pozornost na knižně vydané deníky J. E. Friče nazvané Psáno na vodu palbou kulometnou, které kritika dle jeho slov přešla téměř bez povšimnutí. Tomu mohla přispět skutečnost, že deníky veřejně vznikaly na autorově blogu, čímž snad pozbyly na atraktivnosti. Chrobák na Fričových denících oceňuje především duchovní čistotu, naléhavost projevu, zodpovědnost plynoucí z vlastní existence, pojmenovávání věcí pravými jmény, hledání hodnot, zachovávání tradic a věrnosti sobě samému.
Ať už se literární odborníci ve sporu o vztah kritika a díla, který otevřel závěrečný blok konference, přiklánějí k jakémukoli ze dvou protichůdných hledisek, jejich úkolem je, aby diskutovali a pečlivě tříbili hodnoty, které snad může současná literární tvorba nabídnout. Doufejme, že olomoucká první Cenová bilance otevře tradici, která se na tomto tříbení bude aktivně podílet.
FF UP Olomouc, 10. 4. 2014
Vyjde v České literatuře 4/2014.