Kateřina Bláhová: České dějepisectví v dialogu s Evropou (1890-1914) (Academia, Praha 2009)

Monografická studie se soutředí na čtyři různé aspekty zkoumaného fenoménu. Obsahem první kapitoly je generační porovnání různorodých reflexí dobové evropské historiografie v recenzích publikovaných v českých historických časopisech. V další kapitole autorka sleduje zahraniční studijní cesty nastupující generace badatelů. Třetí část pojednává o překladech odborných textů, které přinesly metodické obohacení české historiografie. Cílem závěrečné syntetizující kapitoly je dokázat, že právě snaha české akademické komunity obstát v evropském kontextu, vedla ke kvalitativnímu růstu oboru, který znamenal nejen zpřesnění metodiky výzkumu, ale i vznik a metodické vymezení nových disciplín, například dějin umění, nebo, v kontextu diskutované monografie, emancipace literární historie.