V následující části seriálu nahlédneme do další významné epochy vývoje lidstva, a to do střední doby bronzové (zhruba 1500–1350 před naším letopočtem). Tato sice krátká, zato však velmi progresivní doba přinesla výrazný kvalitativní a kvantitativní rozvoj bronzové činnosti. Bronz se stal již zcela běžným materiálem pro výrobu většiny předmětů a současně začal hrát důležitou roli i při zvýraznění sociálního rozvrstvení společnosti.

V tomto období se doklady pobytu člověka v Evropě rozděluje na několik odlišných archeologických kultur. Střední Evropa spadá do komplexu takzvaných mohylových kultur, které se vyskytovaly od Francie až po Maďarsko. Jejich název je odvozen z formy pohřebního ritu, který se vyznačoval zejména pochováváním nebožtíků pod hliněnými či kamennými náspy – mohylami.

Území středních Čech, jižní a střední Moravy, Dolního Rakouska, jihozápadního Slovenska v té době obsadili nositelé středodunajské mohylové kultury, jež se za přispění vlivů z jižních a jihovýchodních částí Evropy plynule vyvinula z věteřovské skupiny předcházejícího období starší doby bronzové. Region Břeclavska se nacházel v centrálním území středodunajské mohylové kultury a podle archeologických pramenů sehrál klíčovou roli při následném vývoji lidské společnosti na našem území.

Nejenom rolníci

Lidé středodunajské mohylové kultury žili usedlým způsobem života. Jako životní prostor vyhledávali úrodné nížinné polohy v blízkosti řek, na kterých zakládali otevřená sídliště. V břeclavském regionu jsou známá například z katastrů obcí Pavlov, Strachotín a Dolní Věstonice.

Zdejší populace žila v nadzemních domech kůlové konstrukce, které byly typické pro zemědělské společnosti evropského pravěku. O vyspělosti úrovně jejich kultury bydlení svědčí například nálezy fragmentů barevně malovaných a reliéfních omítek na některých sídlištích jižní Moravy (například Jiříkovice). Vedle zmíněných osad vesnického typu jsou vzácně doloženy i osady opevněné. Jedna z nich byla zachycena na katastru Přítluk, kde se našel tři až čtyři metry široký příkop a stopy opevnění.

Hlavní obživou nositelů středodunajské mohylové kultury bylo zemědělství a pastevectví. Zároveň díky masivnímu rozmachu distribuce bronzu vzkvétala na sídlištích řemeslná výroba (kovolitectví, kovotepectví, hrnčířství, kosťařství a jiné) a na ni navázaná obchodní činnost.

Řemeslnou výrobu a obchod kontrolovala a řídila vládnoucí složka obyvatelstva, která se do této podoby diferencovala již na sklonku starší doby bronzové. Tuto vládnoucí „šlechtu“ té doby a s ní spjatou vojenskou elitu můžeme archeologicky doložit přepychově vybavenými hrobovými inventáři, které obsahují bronzové i zlaté šperky, zbraně (bronzové meče, sekery či sekeromlaty) a mnoho dalších atributů moci.

Kremace i kostry

Pohřební ritus středodunajské mohylové kultury je velice variabilní. Zesnulí byli pohřbíváni kostrově i žárově na nevelkých pohřebištích, a to jak pod mohylami, tak do plochých hrobů. Lze však očekávat, že staletí zemědělské činnosti v nížinách znemožnilo dochování nadzemních částí mohylových pohřebišť. Výše položené mohylníky, zvláště v zalesněných oblastech, byly tomuto vlivu uchráněny.

Archeologické výzkumy mohylových pohřebišť dokládají vysokou variabilitu úpravy hrobové jámy. Na některých moravských pohřebištích se podařilo rozpoznat zbytky dřevěných či kamenných obložení, kamenné dlažby či dokonce kamenné hrobky.

Na Břeclavsku jsou hrobové nálezy doloženy pouze ojediněle. Jsou to dva bohatě vybavené hroby z Pasohlávek, pohřeb dospělého jedince z Pavlova a hrob malého dítěte z Brodu nad Dyjí.

Velice častým jevem pro střední dobu bronzovou je vytváření skladů bronzových předmětů, takzvaných depotů. Jedná se o kolekce pracovních nástrojů, zbraní, polotovarů, surovinových ingotů a v neposlední řadě šperků, které tito lidé z různých kultovních, bezpečnostních či jiných důvodů ukládali do země.

V břeclavském regionu byly bronzové depoty objeveny například v Přítlukách a Mušově. Kromě bronzových depotů jsou v rámci mohylových kultur známé také časté výskyty depotů keramických nádob, na Břeclavsku například keramický depot nádob z Lednice, který obsahoval různé formy stolovací keramiky (misky, šálky, amfory).

IVO ŠTERC
Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice