Archiv publikací

Obsáhlá a obrazově bohatá monografie mapuje slavnosti, ceremonie a rituály, jež našly uplatnění v prostředí Českého království v období pozdního středověku. Autorský kolektiv předních českých medievistů v ní na základě širokého spektra dochovaných pramenů, písemné i obrazové povahy, kreslí mnohovrstevnatý obraz slavností, ceremonií a festivit, jež došly uplatnění v různých sociálních prostředích 14. a 15. století. Hlavní důraz je přitom v knize kladen na panovnické dvory, v nichž se rituály, jež povětšinou nabývaly sakrální podoby, uplatňovaly v největší míře. Kapitoly z pera Františka Šmahela o královských pohřbech, Václava Žůrka, jenž z nového úhlu pojednává o královských korunovacích, či Martina Nodla, jenž se věnuje opomíjené problematice zásnub a sňatků, ukazují, že v prostředí panovnického dvora rituální jednání nabývalo slavnostní, ceremoniální podoby. Na lucemburském dvoře vznikaly normy a předpisy, jež měly ovlivňovat zvyklosti ceremoniální povahy pro bezprostřední potomky a příští generace. České prameny sice autorům neumožnily odpovědět na všechny otázky, jež nastolilo dynamicky se rozvíjející západoevropské bádání, soustavný důraz na komparaci s prostředím německým, francouzským, anglickým, polským a uherským však v této monografi i vede k závěru, že především díky dvorskému prostředí císaře Karla IV. došlo v českých zemích k rozvinutí pestré škály dvorských slavností a ceremoniálů, jež ve starším období nacházely jen chabý ohlas.
Důraz na komparaci se západoevropským prostředím se v knize projevuje i v kapitolách věnovaných rituálům, slavnostem a ceremoniím v prostředí slezských knížat (Martin Čapský), české aristokracie (Robert Šimůnek), domácích prelátů i papežských nunciů (Antonín Kalous), a v prostředí českých a moravských měst, v nichž se slavnosti a ceremonie uplatnily především ve styku s panovníkem (Tomáš Borovský) a v nichž hrají prim rituály a ceremonie holdování, vazalských slibů, přísah, slavnostních panovnických vjezdů a samozřejmě i rodinných slavností, jež ale v pozdním středověku ještě nijak výrazně nenapodobovaly dvorské, královské prostředí.

Příspěvky jednotlivých autorů analyzují podoby utváření kolektivní paměti a identity středověkých státních, národních a profesně či sociálně vymezených komunit v českém a polském prostředí 12.-15. století.

V češtině, polštině a slovenštině

Studie českých, polských a slovenských badatelů jsou věnovány právním aspektům uzavírání manželství, manželství jako politiku a sociokulturním aspektům manželského života a sexuality ve 14. a 15. století.

V češtině, polštině a němčině

Před dvěma sty lety se Češi začali vědomě proměňovat v moderní politický národ. Během evoluce roku 1848 znělo také v Praze ono heslo "Celá Evropa na nás hledí!", dosvědčující, že se vznikající české politické elity považovaly za autonomního aktéra celoevropského dění. Tento proces později vyústil v plné obnovení české státnosti ve formě republikánského Československa. Následné dynamické třicetiletí 1918-1948 pak představovalo klíčovou epochu sebereflexe českých politických, intelektuálních a kulturních elit ve vztahu k Evropě i oné geopolitické dichotomii Západ-Východ. Kniha Evropa!!? Fragmenty českého přemýšlení o Evropě 1918-1989, vycházející u příležitosti 10. výročí členství České republiky v Evropské unii, poukazuje prostřednictvím myšlenek známých i opomíjených osobností na skutečnost, že reflexe evropanství představovala vždy nedílnou součást mnohovrstevnaté české existence.

Posláním filozofů je dle Davida Lewise zpochybňovat banality, i když se nakonec ukáže, že byly víceméně správné. Filozofové nás však přinutí o nich přemýšlet. Autor knihy sleduje napětí mezi realismem a konstruktivismem u Willarda Quinea, Hilaryho Putnama, Donalda Davidsona, Nelsona Goodmana a Richarda Rortyho. Ačkoliv sám zastává pozici realismu, provokují ho argumenty zmíněných autorů k zamyšlení. Závisí existence žiraf na lidech? Stvořil Goodman „nejhorší argument na světě"? Lze svět pozorovat z perspektivy božího oka? Můžeme se vysvléci ze svých pojmů a slov? Je člověk schopen naprosto přesně zmapovat svět, jenž ho obklopuje?

V českém prostředí první pokus o komplexní zmapování klíčových trendů a vývoje moderní světové historiografie v poválečném období. Jako východisko si autoři zvolili analýzu konkrétních pojmů, které měly rozhodující úlohu při formování inovativních postupů v rámci oboru. Výsledkem je rozsáhlé kompendium, které nejen popisuje a kriticky zhodnocuje vývoj a zlomy v jednotlivých konceptualizacích minulosti, ale nabízí rovněž inspiraci pro další bádání. Interdisciplinarita je pak nezbytným rysem celkového pojetí knihy. Důraz byl kladen především na systematický a srozumitelný výklad, který však neslevuje z nároku na teoretický jazyk, jejž si historická věda za několik posledních desetiletí osvojila. Text je určen jak studujícím historických oborů na vysokých školách, tak širší odborné veřejnosti, pro kterou může sloužit nejen jako přínosný systematický přehled dnešní historiografie, ale rovněž jako zdroj poznatků o dosud u nás opomíjených badatelských směrech.

Komplexnost soudobých společností i komplexnost biosféry, bez­precedentní účinnost technologií a mnohé další faktory sou­dobé globalizace vedou ke znejasnění vztahu mezi lidským jednáním a jeho následky. S tím také souvisí proměna významu odpovědnosti, zejména odpovědnosti morální. Erazim Kohák, Dagmar Smreková, Zuzana Palovičová, Vlastimil Hála a Rudolf Kolářský si v knize kladou následující otázky: V čem dnes spočívá morální odpovědnost? Jak lze stanovit současné hranice mezi odpovědností a neodpovědností? Jak chápat reciprocitu odpovědnosti? Je možné připsat člověku odpovědnost za činy, jichž se sám nedopustil? Jaké jsou praktické důsledky teoretické aktivity člověka? Jsme odpovědni pouze vůči sobě a vůči druhým lidem, nebo také vůči všemu živému a vůči Zemi samé? Jaký je vztah etiky, která vychází z problematiky odpovědnosti, k filosofii životního prostředí?

Kniha obsahuje desítku odborných statí, zaměřujících se na témata z oblasti Russellovy filosofie jazyka, logiky a epistemologie. Diskutována jsou především taková klasická témata, jako je teorie deskripcí, Russellovo pojetí vlastních jmen, jeho obhajoba realismu nebo teorie smyslových dat, kterou svého času přejal od G. E. Moora.

Publikace přináší osmnáct studií autorů a autorek z České republiky, Norska, USA a Austrálie, zaměřených na teologický, filosofický, intelektuální, církevně-politický, uměnovědný a muzikologický kontext problematiky české reformace čili tzv. husitství. Jak nově interpretovat teologii Matěje z Janova? Jaký byl Wyclifův vliv na Husa? Co nového víme o utrakvistické liturgii? Jak to vlastně bylo se vztahem Jiřího z Poděbrad k české reformaci? Které doklady výtvarné a hudební kultury vzešly z české reformní tradice? Jak bylo „husitství" zneužíváno komunistickým režimem? Publikace je dalším pokusem o dekonstrukci různých klišé, stále se vynořujících též v souvislosti s blížícím s jubilejním rokem Jana Husa (1415-2015).

V angličtině