Ladislav Hohoš, Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
Pokus o výhľad do budúcnosti kapitalizmu
Alternatíva nekapitalistickej spoločnosti nie je v súčasnosti vzdialenou chimérou, ako sa mohla javiť predstaviteľom Frankfurtskej školy po zlyhaní revolúcie v tridsiatych rokoch minulého storočia. Ide o rozhodnutie v rámci spravodlivosti: buď hodnota rovnosti alebo prehĺbenie nerovnosti; buď transformácia po dosiahnutí kritickej miery zmien vyústi do nekapitalistickej spoločnosti, alebo deštrukcia, ktorá nemusí skončiť priaznivo (hoci spočiatku sa javí ako kreatívna), skončí ako svetový chaos a privodí pád do  nového barbarstva.  Kapitalizmus nezanikne na základe organizovanej revolúcie podľa marxistickej tézy, ale prostredníctvom transformácie, ktorú si vynútila kríza. V globálnom meradle treba riešiť dve otázky: pravidlá fungovania svetového trhu a zvládnutie ekologickej katastrofy. Na jednej strane ide o svetový poriadok, ako čeliť civilizačným hrozbám, na druhej strane kríza reprezentatívnej demokracie niekedy stotožňovaná s depolitizáciou, priamo ohrozuje aj formálne deklarované ľudské práva, nehovoriac o ich reálnom pozitívnom obsahu.

Václav Exner, Klub společenských věd
K ideologii sociální změny
Společnost se neustále mění, vyvíjí a potřeba vizí, ideologií i programů je pro většinu myslitelů i praktických politiků zřejmá. Přitom je logický jejich vývoj jako odrazu praxe i nového teoretického poznání. Žádná ideologie není uzavřená, bez vývoje – odraz praxe a rozvoje teoretického poznání. Jádrem socialistické teorie i praxe byla a zůstává zásada – svět zásadně (revolučně) změnit a dál měnit; uvolnit a rozvíjet produktivní síly (prostředek), odstranit vykořisťování a polarizaci (eticky nepřijatelné rozdíly), dosahovat růst všeobecného blahobytu, který se projevuje v hospodářské, sociální, kulturní, morální a dalších oblastech (cíl, všichni mohou těžit z dosažené úrovně) a souladného světa charakterizovaného politickou multipolaritou, hospodářskou rovnováhou, kulturní růzností, vzájemnou důvěrou a udržitelností životního prostředí. V tomto pojetí je člověk základním společenským i přírodním zdrojem, společnost má směřovat k růstu humanizace, polidšťovat se. Současná doba přináší důraz na mír a rozvoj; celosvětový přístup k řízení společnosti (global governance) na zásadách otevřenosti (informovanosti), koordinace, spolu práce, rovnosti příležitostí, práv, povinností i pravidel a rovnováhy (vyváženosti), tak aby všichni (také všechny země) mohli působit za stejných podmínek a rovnoprávně vyjadřovat své názory. Společnost zdokonaluje své sebeřízení: „My jsme ti, na které jsme čekali!“ Vyvažování samosprávy, přímé demokracie, zastupitelské demokracie na základě volby nebo losu a přímého rozhodování (příkazového, odborného, autoritativního, rutinního…). Hledá se vyvažování rozmanitosti a souladu ve vztahu mezi osobními, skupinovými a celospolečenskými hodnotami v jejich rozmanitosti a vyplývající rozmanitostí zájmů. Posun vlastností vlastnictví – od vlastníka jako středu k hospodáři, od přednostního zájmu na osobních nebo skupinových přínosech k celospolečenským přínosům.