Článek českých vědců v Journal of Wildlife Diseases
Vědci z moravských pracovišť prokázali, že netopýři u nás trpí syndromem bílého nosu ‒ plísňovým onemocněním, které v Severní Americe ohrožuje ekosystém. V Česku i v dalších oblastech Evropy však netopýři s tímto syndromem umírají jen velice zřídka a onemocnění dosud nezpůsobilo pokles množství jejich populací. Odhalení příčiny „evropské imunity“ by mohlo severoamerické netopýry zachránit a odvrátit i narušení biologické rovnováhy v této části světa.
Nové poznatky o zvláštní odolnosti evropských netopýrů se syndromem bílého nosu publikoval letos
v lednu mezinárodní tým badatelů v Journal of Wildlife Diseases (viz
zde) ‒
prestižním mezinárodním odborném časopisu, jenž zveřejňuje výsledky původního výzkumu o nemocech,
environmentálních kontaminacích a dalších faktorech ovlivňujících zdraví divokých zvířat. „Už
několik let víme, že se v Evropě vyskytuje plíseň Geomyces destructans, která v Severní Americe
způsobuje syndrom bílého nosu. Ale až teď se nám podařilo jednoznačně diagnostikovat i samo
onemocnění na evropských netopýrech,“ říká spoluautorka článku Mgr. Natália Martínková, Ph.D., z
Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity
v Brně. Tým jejích spolupracovníků našel v Moravském krasu i mrtvé netopýry velké (Myotis myotis) s
ranými stadii syndromu bílého nosu. Každoroční monitoring populací netopýrů, který provádí Česká
společnost pro ochranu netopýrů, ale nevykazuje výrazný pokles množství těchto jedinečných
létajících savců.
V Severní Americe se syndrom bílého nosu poprvé objevil v roce 2006 na severovýchodě USA. Od
té doby se šíří do dalších oblastí, kde několik postižených druhů netopýrů masivně hyne. V Evropě
byl první pozitivní nález geomykózy zaznamenán v roce 2008 v Německu, ale podle historických
fotografií se plesniví netopýři ojediněle objevovali zřejmě již před desítkami let. Ani za tři roky
od prvního důkazu z Evropy se však nenašly masivní úhyny netopýrů na zimovištích či zvýšená
úmrtnost jinde. Tento rozdíl v přežívání se připisoval tomu, že netopýři jsou v Evropě nákaze
přizpůsobeni a syndrom bílého nosu se u nich nerozvine.
Patologická vyšetření, která provedl prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph.D., se spolupracovníky z
Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, ale prokázala, že evropští netopýři mají stejné
změny na kůži, podle nichž se syndrom bílého nosu v Severní Americe diagnostikuje. Plíseň prorůstá
přes vrstvy kůže a na povrchu pokožky tvoří husté shluky spor.
„Naší úlohou je nyní zjistit, proč netopýři v Evropě přežívají se syndromem bílého nosu lépe
než netopýři v Severní Americe. Takové informace by měly pomoci navrhnout způsob řešení ekologické
katastrofy v Severní Americe,“ vysvětluje Natália Martínková.
Podrobnější informace: Mgr. Natália Martínková, Ph.D., Ústav biologie obratlovců
AV ČR v Brně, mobil: +420 606 124 586, e-mail:
martinkova@ivb.cz
Připravily: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR a Ústav biologie obratlovců AV ČR
Plíseň Geomyces destructans, která způsobuje syndrom bílého nosu
Foto: Natália Martínková
Netopýr velký (Myotis myotis) často zimuje ve skupinách. Zvířata tak šetří energii, ale
zároveň se mezi nimi může šířit plíseň. Netopýr vlevo má porost plísně na nose i křídlech, ale
ostatní jedinci ve skupině jenom na chvostové bláně a na zadních nohách.
Foto: Stanislav Martínek
Netopýr velký (Myotis myotis) s porostem plísně Geomyces destructans v okolí čumáku
Foto: Stanislav Martínek
Zdravý netopýr velký (Myotis myotis)
Foto: Natália Martínková
20.1.2012
VEŘEJNÁ SBÍRKA ÚMG AV ČR, V. V. I. Dnem 6. 8. 2014 byla Ústavem molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. (ÚMG) vyhlášena veřejná sbírka na pomoc čtrnáctileté Katareeye Epp, která trpí závažnou formou nádorového onemocnění. Její rodiče jsou zaměstnanci ÚMG v rámci projektu BIOCEV.
Jelikož Katareeya pochází z tzv. třetí země, konkrétně z Austrálie, podle českých zákonů nemá nárok na veřejné zdravotní pojištění.
Více informací...