Z úvodu knihy:
Schopnost ovládat jazyk majoritní společnosti je jednou z klíčových determinant úspěchu jedince a významnou podmínkou jeho bezproblémové integrace do dané společnosti. Žáci českých základních škol, jejichž komunikační dovednosti jsou v českém jazyce z jakéhokoliv důvodu omezené, mívají na základních školách problémy, a to nejen v hodinách českého jazyka, ale druhotně i v mnoha dalších předmětech, což může následně významně snížit jejich šance na dosažení dobrého vzdělání. Nedostatečná znalost češtiny neovlivňuje negativně pouze školní výsledky, ale může se promítat také do sociální oblasti. Žák s určitou jazykovou deprivací může ve školní třídě trpět pocitem sociální izolace, být ostrakizován, může dojít k narušení jeho sebepojetí nebo důvěry k lidem.
Důvodů, proč může mít dítě problémy se zvládnutím českého jazyka, existuje mnoho. Řečové dovednosti dětí jsou ovlivněny nejen jejich mentálními schopnostmi, ale i sociálním prostředím, ve kterém vyrůstají, nebo množstvím a kvalitou podnětů, které jejich rozvoj stimulují. Specifickým důvodem pro možné problémy se zvládáním českého jazyka u žáků českých základních škol může být skutečnost, že pro některé z nich není čeština mateřským jazykem.
Žáci s odlišným mateřským jazykem mají v českých základních školách dosti komplikovanou situaci, protože český školský systém s nimi po desítky let neměl mnoho praktických zkušeností. Po pádu „železné opony“ se však počet školáků, jejichž mateřským jazykem není čeština, začal znatelně zvyšovat v souvislosti s tím, jak v České republice přibývalo imigrantů. K prudkému nárůstu počtu imigrantů došlo především po vstupu České republiky do Evropské unie. Průběžně se přitom zvyšoval nejen počet cizinců obecně, ale také procento těch, kteří přicházeli s dětmi a měli zájem se zde dlouhodobě usadit....
Facebook
Twitter