The official magazine of the ASCR

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Abicko  > 2012  > únor  > Úvodník

Zájem univerzit – zájem státu

04_1.jpg

Citát z knihy Děje university pražské z roku 1849, jejímž autorem je historik Wácslav Wladiwoj Tomek, nám poněkud zastaralým jazykem, nicméně přesně vysvětluje, proč jsou evropské univerzity již od počátku své existence obdařeny nezávislostí a vlastní autonomií. Byť byla jejich svoboda často v období raného novověku v důsledku jejich konfesionalizace a regionalizace oslabena, značnou nezávislost jim opětně přineslo 19. století. V rámci habsburské monarchie, jejíž součástí byly až do roku 1918 i české země, se tak stalo již v právní úpravě z let 1849–1850 a definitivní podobu pak přinesl zákon z roku 1873, jehož předpisy zůstaly platné i v Československé republice až do roku 1950.
Podobně jako v jiných civilizovaných zemích se tak i u nás ujala zvyklost, že stát na univerzity dohlížel a dotoval je, ale rozhodovací pravomoci plně ponechával osobnostem a kolektivním orgánům složeným dle přísných pravidel výhradně ze zde vyučujících osob. Univerzity samosprávně rozhodovaly jak o cílech a formách výuky, dohledu nad studenty, udělování akademických titulů, tak i o správních, majetkových a finančních záležitostech; autonomně se z řad profesorů vybírali i děkané do čela fakult a rektoři do čela univerzit. Stát totiž pokládal zájem univerzit za svůj vlastní a byl si vědom, že nikdo jiný by jej lépe a zasvěceněji neprosazoval; se stejnou důvěrou přistupoval ostatně i k obcím, zemím a řadě společenských iniciativ.
Zatím jedinými, kdo u nás v moderní době oklešťoval akademické svobody, byly totalitní režimy. Nacisti sice německou pražskou univerzitu „povýšili“ na říšskou, ale podrobili ji zároveň tvrdému politickému diktátu; české vysoké školy pro jistotu úplně zavřeli. Komunisti prováděli na československých univerzitách hned od února 1948 čistky a v roce 1950 přijali vysokoškolský zákon, podle něhož o rozsahu a směrech výuky, majetku a financích vysokých škol i o osobnostech stojících v jejich čele rozhodovali exponenti přímo dosazení politickou sférou. Je až zarážející, jak podobně zní v řadě ustanovení zákon, nad jehož návrhem u nás v posledních týdnech bouřlivě diskutuje nejen akademická obec…

ANTONÍN KOSTLÁN