RIHA v Praze

V Ústavu dějin umění AV ČR se 10.–12. listopadu 2011 uskutečnilo 13. zasedání organizace RIHA (International Association of Research Institutes in the History of Art), jež sdružuje téměř tři desítky institucí zabývajících se vědeckým výzkumem a dokumentací v oboru dějin umění. Představitelé organizace RIHA, kterou v roce 1998 spoluzakládal rovněž ÚDU AV ČR, se každoročně scházejí v některé z členských institucí a formulují společný postoj k otázkám, které pokládají za důležité pro současný stav a fungování oboru dějin umění.

Foto: Archiv ÚDU AV ČR
Zasedání organizace RIHA se konalo v Akademickém konferenčním centru, které se nachází v historickém centru Prahy v areálu AV ČR.

Na předchozích zasedáních v Římě (2008) byla schválena RIHA Resolution on Copyright, v Lublani (2009) badatelé formulovali dokument ERIH and Art History – a joint resolution of RIHA (dokumenty naleznete na www.riha-institutes.org). Z pražského zasedání vzešla aktuální obsáhlá rezoluce o měření kvality v dějinách umění (Measuring Quality in Art History), která se mutatis mutandi dotýká problematiky hodnocení výzkumu v ostatních humanitních disciplínách (nejen v nich). Rezoluce završila úvahy ze zasedání RIHA 2010 v Bruselu a workshopu věnovaného této oblasti, který se konal v červnu 2011 na The Sterling and Francine Clark Art Institute ve Williams-townu, Massachusetts, USA. Plné znění rezoluce je dostupné na výše uvedeném webu RIHA a dále na www.udu.cas.cz a www.dejinyumeni.cz. V českém překladu otiskujeme úvod a závěr tohoto dokumentu.

Preambule

Humanitní obory mají pro hodnocení kvality výzkumu jedinečné a přísné prostředky, které jsou podstatně odlišné od těch, jež se používají pro tzv. STEM disciplíny (Science, Technology, Engineering, Mathematics). Stejně jako v kterékoli jiné disciplíně musí hodnocení výzkumu v humanitních oborech věnovat pozornost kvalitě, zřetelnosti a přesnosti informací a přinést efektivní výsledky. Avšak na rozdíl od přírodních věd, které se soustřeďují na nejrecentnější objevy a často je jim vlastní, že rychle zastarávají, humanitní výzkum má odlišné cíle a časové dimenze. Hodnocení jejich impaktu musí tudíž brát do úvahy delší časovou škálu měřitelného vlivu humanitního výzkumu, limity předpovědí a prognóz a možnosti použití kritických metod, které jsou specifické pro humanitní kontext. […]

Závěr

Z výše uvedeného je jasné, že bibliometrika, citační indexy a podobné nástroje měření impaktu nemohou v humanitních oborech působit jako zástupné prostředky měření kvality vědeckých výsledků. Je proto nezbytné, aby vědci a administrátoři působící v oblasti dějin umění a vizuální kultury v jejich nejširším smyslu společně navrhli a aplikovali důkladné a nezávislé modely pro hodnocení – modely, které jsou jasně definované, férové a použitelné. Základem by mělo být peer review použité a modifikované tak, aby odpovídalo individuálním okolnostem.

RIHA podporuje význam peer review při hodnocení kvality v humanitních oborech, odmítá jakékoli monolitické spoléhání na citační indexy a jiné podobné nástroje měření a souhlasí s doporučeními obsaženými v této rezoluci.

LUBOMÍR KONEČNÝ,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.