Česky
Ústav pro dějiny vědy a techniky Ruské akademie věd, který patří mezi nejvýznamnější instituce svého druhu, slaví letos osmdesáté výročí. Podle nově objevených archivních dokumentů vznikl 28. února 1932 a od roku 1991 nese jméno významného ruského fyzika zajímajícího se rovněž o historii vědy Sergeje I. Vavilova. Ve výroční den se v Moskvě uskutečnila mezinárodní konference. Mezi významnými hosty, kteří převzali Medaili za přínos v oblasti dějin vědy, byla také prezidentka Evropské společnosti pro dějiny vědy (European Society for History of Science – ESHS) doc. Soňa Štrbáňová z Kabinetu dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Foto: Archiv ÚSD AV ČR
Ředitel Vavilovova ústavu Jurij M. Baturin spolu s prezidentkou Evropské společnosti pro dějiny vědy Soňou Štrbáňovou
Hlavní řečník konference, ředitel Vavilovova ústavu Jurij M. Baturin, člen korespondent Ruské akademie věd a profesor na moskevské univerzitě, má mimořádné vědecké zásluhy v oblasti letecké fyziky, kybernetiky, práva, mezinárodního leteckého práva a prognózy letectví, ale i žurnalistiky. V letech 1998 a 2001 se zúčastnil dvou vesmírných letů. V den oslav ústavu poskytl rozhovor časopisu Rossijskaja Gazeta nazvaný Historie vědy očekává své Shakespeary, v němž pohovořil o historii ústavu a zdůraznil význam dějin vědy a techniky pro Rusko i nutnost věnovat této oblasti větší pozornost; zmínil rovněž vzestupy a pády ústavu.
Medaile za přínos v oblasti dějin vědy
Obětí stalinistického režimu se stal první ředitel ústavu Nikolaj Bucharin, který byl jmenován v roce 1932. Už v roce 1938 bylo pracoviště po jeho zatčení a popravě zavřeno, obnovit se jej podařilo v roce 1944 zásluhou významného geologa Vladimíra V. Vernadského a chemika Nikolaye D. Zelinského. Další z obětí stalinistických čistek byl i N. I. Vavilov, který zemřel ve vězení v roce 1943. Ačkoli ústav dosáhl vysokého mezinárodního renomé v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, již v devadesátých letech jeho činnost zasáhla krize ruské vědy.
K navrácení reputace by měla přispět i letošní, jubilejní konference za účasti významných hostů z celého světa. Pozvání na konferenci přijali např. předseda Oddělení dějin vědy a technologie Mezinárodní unie dějin a filosofie vědy prof. Liu Dun (Čína), prezident Mezinárodní akademie historie vědy prof. Eberhard Knobloch (Německo), prof. Loren Graham z MIT (USA), ředitel Centra G. M. Dobrova pro vědecký a technologický potenciál a studium dějin vědy Ukrajinské akademie věd prof. Boris A. Malitskij, prof. Ou Bao ze Školy humanitních a sociálních věd univerzity Tsing-chua v Pekingu (Čína) a prezidentka ESHS Soňa Štrbáňová (Česká republika).
Jubilejní setkání doprovodila zdařilá výstava k historii ústavu a přehlídka trojrozměrných dokumentárních filmů vyrobených v Centru pro virtuální dějiny vědy a techniky Ústavu pro dějiny vědy, která představila např. plazmové krystalové pokusy prováděné na Mezinárodní kosmické stanici. U příležitosti jubilea vyšel také ilustrovaný sborník obsahující historii a současný přehled činností ústavu.
srd
V tištěné verzi AB 6/2012 byli v článku zaměněni dva významní ruští vědci. Ústav pro dějiny vědy a techniky Ruské akademie věd přijal jméno Sergeje I. Vavilova (1891–1951), ruského fyzika v oboru optiky, který se zabýval i dějinami vědy a napsal řadu životopisů velkých myslitelů. Jeho bratr Nikolaj I. Vavilov (1887–1943) – čelný ruský botanik a genetik – měl ke zmíněnému ústavu rovněž blízký vztah a také se zabýval dějinami vědy. Jako Lysenkův kritik byl v roce 1940 zatčen v rámci stalinských represí a v roce 1941 odsouzen na smrt. Ačkoli byl o rok později verdikt zmírněn na dvacet let žaláře, Nikolaj I. Vavilov v roce 1943 ve vězení umírá. Pro záchranu svého bratra nemohl Sergej Vavilov ani přes vysoké funkce v Akademii věd SSSR nic udělat. Jméno N. I. Vavilova nese Ústav obecné genetiky Ruské akademie věd a také Ruský ústav rostlinné výroby.