V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
Třetí číslo loňského ročníku České literatury představilo odborné veřejnosti Retrospektivní bibliografii české literatury 1770–1945. Na redakčním blogu nyní zveřejňujeme příspěvek Dalibora Turečka, přednesený 11. prosince 2012, kdy byla tato databáze oficiálně představena odborné veřejnosti.
JIŘÍ ZIZLER
Autor této recenze je postaven před úlohu posoudit monografii autora, jímž se sám zabývá s cílem totožného publikačního výstupu, navíc je v díle laskavě zařazen mezi ty, jejichž texty „hloubkou analýzy a pronikavostí soudů vynikají“ (s. 292). Nezbývá mu tedy než řádně tato fakta přiznat a předestřít a pokusit se vyrovnat s knihou Ivo Haráka Básník a jeho čas. Nad životem a dílem Zdeňka Rotrekla bez vědomých i nevědomých vedlejších motivací i nemístné shovívavosti.
MARTIN CHARVÁT
V knize Kain podle Hrabala se polský literární vědec Jacek Baluch snaží předložit nový přístup k dílu Bohumila Hrabala. Jeho hlavním záměrem je poukázat na palimpsestový charakter Hrabalových textů, protože „konečný smysl Hrabalových děl existuje anebo také vyjevuje se — mezi texty. Pokaždé se to děje jinak“ (s. 112–113). K prokázání této teze se Baluch obrací k asi nejznámějšímu Hrabalovu dílu, k novele Ostře sledované vlaky.
V České literatuře 1/2014 vyšla recenze Josefa Šebka na přepracované vydání Průvodce po světové literární teorii 20. století (eds. Vladimír Macura a Alice Jedličková, Brno, Host 2012). Na redakčním blogu nyní uveřejňujeme osobně laděný úryvek z posudku Reného Bílika, vědeckého pracovníka Ústavu slovenskej literatúry SAV, který připomíná specifické okolnosti prvního vydání této příručky.
VENDULA REJZLOVÁ‑ZAJÍČKOVÁ
Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., vlastní svým rozsahem i inventářem unikátní fotoarchivní sbírku, obsahující přes 163 000 polí mikrofilmů a 155 000 fotokopií staročeských rukopisů a tisků ve staročeštině, latině a němčině. Pozornost nevzbuzuje pouze databáze těchto materiálů, ale také historie sbírky jako takové, která reflektuje bádání o starší české literatuře v naší instituci od čtyřicátých let 20. století.