V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
JOANNA CZAPLIŃSKÁ
Vladimír Papoušek se k osobnosti Egona Hostovského vracel několikrát. Prvním setkáním (nehledě na doktorskou dizertaci) byla monografie Egon Hostovský. Člověk v uzavřeném prostoru (Jinočany, H & H 1996), koncipovaná jako klasický rozbor Hostovského díla jako celku nastíněného na pozadí spisovatelova životopisu. Českobudějovický badatel se v ní zaměřuje především na tři body, vymezující Hostovského dílo: expresionismus, existencialismus a hebrejskou tradici. Ukazuje vývoj jak životní filozofie spisovatele, tak její projekci do postav jeho literárních světů. Podruhé se osobnost Hostovského objevuje v knize Trojí samota ve velké zemi. Česká literatura v americkém exilu v letech 1938–1968 (Jinočany, H & H 2001), kde je postavena vedle Milady Součkové a Zdeňka Němečka a v níž Papoušek sledoval především proměny poetiky těchto tří autorů a pokusil se o komparaci jejich exilové tvorby. Přirozená byla přítomnost Egona Hostovského v další Papouškově monografii Existencialisté. Existenciální fenomény v české próze dvacátého století (Praha, Torst 2004), kde bylo o jeho tvorbě pojednáno v souvislosti s dalšími spisovateli, kteří jsou řazeni mezi existencialisty.
ANTONÍN K. K. KUDLÁČ
Dějiny kultury zalidňují mnohé pozoruhodné postavy, kterým odborníci věnují jen málo pozornosti či vůbec žádnou. Patří mezi ně také Otakar Zachar (1870–1921), s jehož jménem se dosud mohli setkat nejvýš zájemci o život a dílo Josefa Váchala. Kladenský knihovník a badatel Jiří Mika teď přichází se stručnou, ale velmi zajímavou monografií o této pozoruhodné a neprávem pozapomenuté osobnosti nazvanou Mezi alembikem a spilkou. Svět sládka a spisovatele Otakara Zachara (Kladno, Halda 2012).
ONDŘEJ SLÁDEK
Na podzim 2012 zaznamenala americká bohemistika tři podstatné ztráty, zemřely tři významné osobnosti našeho oboru: Ladislav Matějka, Michael H. Heim a Peter Kussi. Zatímco Ladislava Matějku si většina českých čtenářů spojí především s jeho posledním velkým edičním počinem, totiž s třísvazkovým vydáním Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha (2007, 2008, 2010), povědomí o dílech Michaela H. Heima a Petera Kussiho bude mezi širší českou veřejností nejspíš jen velmi omezené. Přitom jejich práce jsou plným právem součástí dějin jak americké, tak české literatury.
PETRA ČÁSLAVOVÁ
Ve dnech 14.–15. 11. 2013 se na půdě FAMU uskutečnila konference o díle Ivana M. Jirouse, již uspořádala jako vůbec první vlastní konferenci Revolver revue ve spolupráci s Institutem pro studium literatury. Jejím záměrem, jak deklarovala ve své úvodní řeči Terezie Pokorná, nebylo pouze kriticky a v souvislostech představit básníka, kritika a teoretika undergroundu Ivana M. Jirouse (1944–2011), ale také se ostře vymezit vůči banalizaci Jirousovy osobnosti a odkazu, která výrazně „rozbujela“ právě po jeho smrti.
ROMAN KANDA
Literární věda, alespoň její určitá část, stále systematičtěji zkoumá fenomény, problematizující hranici mezi vnitřním a vnějším. Polský literární teoretik Michał Głowiński už v polovině osmdesátých let upozornil na potřebnost překonání uvedené dichotomie, jež literární myšlení schizofrenicky zdvojuje a — vyhroceně vyjádřeno — rozděluje na dva tábory, které nenacházejí společnou řeč: na zastánce imanentních analýz textu a na stoupence sociologických (vnětextových) přístupů. Głowiński spatřoval východisko ve sledování díla zapuštěného do literárněkomunikační situace, v níž se rigidní dělení na vnější a vnitřní „rozpouští“, pozbývá (domnělé) pevnosti (česky in J. Trávníček [ed.]: Od poetiky k diskursu. Brno, Host 2002, s. 180–195).