Publikace se zabývá literárním životem prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Největší pozornost autor věnuje zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud málo známému vydavateli Antonínu Vlachovi a jeho jmenovci, básníkovi, prozaikovi a redaktorovi Robertu Vlachovi. Téměř obrozenecké úsilí pozapomenutých osobností autor sleduje v širokých souvislostech literárních i politických dějin našeho exilu.
Previous
Next
Žít divadlem (a psaním o něm). Zdeněk Hořínek 5. 11. 1931 — 20. 9. 2014
PAVEL JANOUŠEK
Zdeněk Hořínek patřil k těm, kteří jsou puzeni předmět svého zájmu, ba své vášně prožívat, nahlížet a...
Třetí výroční konference Pražského centra židovských studií
ŠÁRKA SLADOVNÍKOVÁ
Ve čtvrtek 23. října proběhla v pražském Clam-Gallasově paláci první část třetí výroční konference...
Příběh bibliografa
ALEŠ ZACH
František Knopp (narozen 30. dubna 1946 v Praze, zemřel 11. května 2014 v Čerčanech) studoval v relativně...