Česky
V říjnovém čísle si připomínáme významnou badatelku zejména v oboru byzantologických a novořeckých studií prof. Růženu Dostálovou. Habilitovala se, tak jako mnozí jiní, až po roce 1989. Šíři jejího badatelského zájmu, pedagogických, vědecko-organizačních a společenských aktivit však lze na malém prostoru stěží postihnout. Mnohé vědecké a odborné studie a publikace věnovala Byzanci, helénismu a antice a je též autorkou překladů děl antické, byzantské a novořecké literatury.
Foto: Archiv FLÚ AV ČR
V oblasti helénistické řecké kultury a byzantologie se stala jedinečnou a světově uznávanou vědkyní. Zvláště se zaměřovala na studium řecko-českých vztahů – jmenujme alespoň výmluvný titul Řecké pašije. Osud jedné opery: Korespondence Nikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů (2003). V roce 1995 se její zásluhou uskutečnilo třídenní setkání zástupců Muzea Nikose Kazantzakise na Krétě a Památníku B. Martinů v Poličce. Přínosem pro českou veřejnost je její souborná monografie Byzantská vzdělanost (1990; 2003).
Profesní dráhu zahájila v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, kam ji po jeho ustavení v roce 1953 povolal jeho zakladatel a první ředitel prof. Antonín Salač, a to rovnou do dvou náročných funkcí: jako vědeckou tajemnici a zároveň výkonnou redaktorku Listů filologických. Mladá doktorka nepochybně prokázala schopnost vážně vědecky pracovat; k oběma funkcím byla předurčena rozlehlým záběrem zájmů, jazykovými znalostmi, organizačním talentem a rovněž neúmornou pracovitostí a citlivostí ke všemnovým podnětům. Prvnímu pracovišti zůstala věrna po převážnou většinu akademického života a nemalou měrou se zasloužila o jeho přežití i rozvoj v padesátých letech minulého století a v následném období „normalizace“. Nejlépe to dosvědčují přímí pamětníci, kteří byli či měli být postiženi za své občanské postoje. Nebylo nijak snadné opakovaně obhajovat smysl existence „žhavé současnosti“ tak vzdáleného pracoviště, stejně jako konkrétní osobnosti, které měly daleko do ideálu „vědce nového typu“. Jako vědecká tajemnice totiž přebírala stále více práce a odpovědnosti za vedení Kabinetu a posléze jej prakticky vedla. Měla neobyčejný smysl pro diplomatické řešení problémů; kde tušila těžkosti, uměla se vyhnout, nepříjemnosti řešila s rozvahou a snahou nakonec uspět. V takto exponovaném postavení nepochybně čelila nejrůznějším tlakům, jimž se však dokázala ubránit, aniž by si zadala.
Foto: Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
V r. 2011 převzala Růžena Dostálová medaili Učené společnosti od jejího tehdejšího předsedy Václava Pačesa.
Jakmile to změna poměrů umožnila, zúročila mnohaletou pedagogickou činnost na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Na první se habilitovala, na druhá dosáhla profesury. Po roce 1989 dosahuje vrcholu její „pedagogické období“. V Brně stála u zrodu novořeckých studií, v Praze byla novořečtina akreditována rovněž v důsledku její pomoci a aktivní podpory. Vychovala nemálo studentů, vedla značný počet diplomových a doktorských disertačních prací, výrazně se podílela i na programové náplni studia. Byla též respektovanou spolupracovnicí Centra biblických studií, společného pracoviště AV ČR a UK. Téměř do posledních dnů se věnovala výchově vědeckého dorostu, který dokázala bez zjevné námahy nakazit zápalem a zaujetím pro obor. Činila tak vždy jaksi samovolně a se vší skromností. Po právu se jí dostalo mnoha ocenění, z nichž uveďme alespoň nejvýznamnější: Zlatá medaile Společnosti řeckých překladatelů krásné literatury, Atény; Medaile UK u příležitosti 85. výročí Evangelické teologické fakulty UK (obojí v roce 2004); v roce 2010 státní vyznamenání Řecké republiky Commandeur de l’Ordre du Phénix za celoživotní dílo; v roce 2011 medaile Učené společnosti ČR Za zásluhy o rozvoj vědy.
Profesorka Dostálová zesnula v Praze 18. srpna 2014 ve věku 90 let.
JIŘÍ BENEŠ,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.