Cílem projektu bylo poznat a analyzovat charakteristiky, strukturu a fungování parlamentních a ostatních relevantních politických stran ve vazbě na jejich fungování v parlamentu, na nižších úrovních organizační výstavby a naopak ve vztahu k evropským politickým stranám. Pozornost byla rovněž věnována vztahu politických stran k občanské společnosti a jejím subjektům a ke státu.
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 21, zobrazeno 11 - 20)
Text je pravidelným příspěvkem do publikace Ročenka údajů. Popisuje politické změny v České republice v průběhu roku 2003. Zaměřuje se na problémy, jako jsou prezidentské volby, referendum o EU a hlavní otázky české politiky.
Celkem 18 autorů analyzuje volby do Poslanecké sněmovny z roku 2002 z různých úhlů pohledu. První část publikace se věnuje událostem předcházejícím volbám (primárky ve stranách, volební kampaň, programatika stran). Druhá část analyzuje volební chování na základě výsledků dat z dotazníkových šetření a hodnotí výsledky voleb z hlediska vlivu volebního systému, systému preferenčního hlasování a geografické rozložení voličů českých stran.
The article presents an overview of the development and current state of research on political parties in Central and Eastern Europe and the level of integration so far achieved within the broader European political research community. Following this short overview the authors identify "blank spaces" in research on political parties in Central Europe and relevant topics for future research projects.
Příspěvek se věnuje obsahové analýze volebních programů českých politických stran, které se dostaly do parlamentu v dosud konaných patero volbách, počínaje rokem 1990. Volební programy byly analyzovány a kódovány podle mezinárodní metodiky, vyvinuté Manifesto Research Group při European Consortium for Political Research (ECPR).
České politické strany existují již více než jedno desetiletí a jejich pozice v politickém systému se zdá být stabilní. Jejich pozice bývá málokdy zpochybňována, a když už, tak je nabízeno řešení pouze zdánlivě nepodobné politickým stranám. Tak tomu bylo například v případě občanské iniciativy Děkujeme, odejděte, jejíž někteří představitelé po úspěchu iniciativy u veřejnosti uvažovali o její transformaci v politickou stranu.
České politické strany vytvářely své organizace na začátku 90. let v prostředí, které bylo nepřátelské vůči organizovanému stranictví. Strany čelily neexistenci zájmu o vstup do stran mezi občany, což je vidět na postupném poklesu počtu členů KDU-ČSL a KSČM a na stagnaci počtu členů ODS a ČSSD. Politické strany postupně přizpůsobily své organizační strategie těmto trendům a v současnosti mají podobné charakteristiky členství, jako strany v západní Evropě.
Tento článek je reakcí na příspěvek uveřejněný v minulém čísle Politologické revue o aplikaci teorie kartelové strany v České republice, v němž byla na 4 oblastech dokazována postupující kartelizace českých politických stran. Autor článku odmítá přístup, který zjednodušuje aplikaci teorie kartelové strany na systémovou úroveň, a argumentuje ve prospěch orientace na úroveň individuální strany.
Facebook
Twitter