Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
Filologie – rozhovor s Martinem Svatošem
MARTIN SVATOŠ – ONDŘEJ KOUPIL – VÁCLAV PETRBOK
Rozhovor dvou členů redakční rady Listů filologických s jejich...
Naratologie a řečové akty
PAVEL ŠIDÁK
Kotenova monografie si vytkla zřetelný úkol: popsat pragmatiku fikčního textu, přesněji problematiku mluvních...
Mezinárodní konference o starší populární literatuře
MATOUŠ JALUŠKA
Ve dnech 13. a 14. listopadu 2014 se v Malé aule Karolina uskutečnila mezinárodní konference Popular...