Česky
(1898–1963)
Letos si připomínáme 50 let od úmrtí významného českého geologa a mineraloga Odolena Kodyma. Jeho jméno je spojeno především s výzkumem Barrandienu, díky němuž získal uznání doma i v zahraničí. Kodymův odborný záběr však byl mnohem širší a pokrýval v podstatě celé území Československa.
Odolen Kodym se narodil 14. dubna 1898 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu však nepokračoval v rodinné tradici lékařů, jimiž byli jeho otec Odolen i děd Filip Stanislav, ale začal studovat na Filozofické a později Přírodovědecké fakultě UK. Zároveň se zapsal i jako mimořádný posluchač na ČVUT, kde navštěvoval přednášky z geologie u Cyrila Purkyně, který měl velký vliv na jeho pozdější vědeckou dráhu. Dříve než úspěšně absolvoval doktorské zkoušky z filozofie, geologie a mineralogie a obhájil svou disertační práci Druhá fáze vrásnění variského v Barrandienu, zaujal svou publikační činností Purkyňovu pozornost a stal se r. 1919 jeho asistentem v geologickém ústavu ČVUT. V roce následujícím se jako volontér zapojil i do budování Státního geologického ústavu, který vedl právě C. Purkyně. Až do února 1924 působil jako asistent na ČVUT a zároveň jako externí pracovník Státního geologického ústavu. S ním spojil svůj odborný život na více než dvacet let, než po jmenování řádným profesorem v roce 1946 přešel na katedru geologie Přírodovědecké fakulty UK.
Pedagogické činnosti se však věnoval již dříve. Zprvu jako soukromý docent geologie, jímž se stal r. 1925 na Vysoké škole inženýrského stavitelství při ČVUT a na Přírodovědecké fakultě UK, a od r. 1931 jako nehonorovaný mimořádný profesor na téže fakultě. V r. 1939 byl jmenován zkušebním komisařem pro učitelské zkoušky na středních školách.
Kodymova vědecká činnost byla mnohostranná a on sám vždy dokázal nahlížet na daný problém komplexně. Při práci v terénu využíval hlubokých znalostí geologie, paleografie, tektoniky a stratigrafie. Pokud bychom měli jeho práci vymezit i geograficky, šlo především o oblast Českého masivu a karpatskou soustavu. Prozkoumal a v podobě geologických map zdokumentoval oblast od Plzně po Prahu a vytvořil tak nový vědecký pohled na problematiku Barrandienu, pro který spolu s Radimem Kettnerem navrhl nové stratigrafické rozčlenění. Později se v řadě dalších studií věnoval geologickým problémům karpatské soustavy. Mapoval oblast Chřibů a Bílých Karpat, Malé i Velké Fatry, Spišské Magury i dolnomoravské sníženiny, přičemž často spolupracoval s Aloisem Matějkou. Mezi jeho pracemi bychom našli i studie věnované Železným horám, Krkonoším nebo Ještědu. Jako člen Státního geologického ústavu řešil také ve formě znaleckých posudků praktické otázky spojené s výzkumem naftových polí, výstavbou údolních přehrad nebo železničních tratí.
Z Kodymových odborných prací, jichž sám nebo jako člen širšího autorského kolektivu publikoval více než sto dvacet, je nutné vedle řady geologických map zmínit alespoň studie Geologické profily Barrandienem I, II (1922, 1925), Kaledonská příkrovová stavba Krkonoš a Jizerských hor (1948), Přednáška z geologie Českého masivu I, II, III (1948, 1949, 1952) a Geologický vývoj Československa (1954) Spolu s paleontologem Bedřichem Boučkem napsal učebnici Geologie I a II (1954, 1963).
V listopadu 1928 navrhl C. Purkyně Kodyma na jmenování členem KČSN s odvoláním na jeho práce k problematice Barrandienu, které svědčily o dokonalé znalosti paleontologie a petrografie a poskytly východisko pro studie dalších odborníků v oblasti stratigrafie a tektoniky. Vyzdvihována byla také Kodymova účast na geologickém mapování Čech. KČSN návrh přijala a r. 1929 jmenovala O. Kodyma mimořádným členem matematicko-přírodovědecké třídy. Dalšího ocenění se mu dostalo r. 1934, kdy byl zvolen členem ČSNRB, v letech 1946–1952 byl zároveň jejím generálním sekretářem. Mimo to byl v letech 1956–1960 předsedou Čs. společnosti pro mineralogii a geologii, členem Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech a dalších společností. V r. 1956 získal titul doktora mineralogických a geologických věd. Neúspěšná však byla snaha prosadit jeho jmenování členem ČSAV. Odolen Kodym tak zůstal až do své smrti 3. července 1963 spjat s Přírodovědeckou, později Geologicko-geografickou fakultou UK.
JAN CHODĚJOVSKÝ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.