JIŘÍ SOUKUP

 U příležitosti 130. výročí narození Maxe Broda a v souvislosti s novou edicí jeho spisů (vycházejících v göttingenském nakladatelství Wallstein) se v Praze ve dnech 26.–29. května 2014 uskutečnila mezinárodní vědecká konference Max Brod. Die „Erfindung“ des Prager Kreises (Max Brod. „Vynález“ Pražského kruhu), kterou uspořádalo Moses Mendelssohn Zentrum für europäisch-jüdische Studien (Postupim) ve spolupráci s Ústavem germánských studií FF UK (Praha) a Institut für Musikwissenschaft Weimar-Jena. Program konference, na níž se svými příspěvky vystoupily více než dvě desítky přednášejících, byl rozdělen do pěti tematických bloků. Jednacím jazykem byla němčina.

Zahajovací večer konference, který proběhl v prostorách německého velvyslanectví v pražském Lobkovickém paláci, otevřel Hans-Gerd Koch (Bergische Universität Wuppertal), jeden z editorů Brodových spisů, přednáškou věnovanou vztahu Maxe Broda a Franze Kafky. Brod, který se již jako mladý stal známým i za hranicemi Prahy, se zpočátku považoval za Kafkova mentora, jenž pomohl k publikaci jeho prvních prací. Později Brod zároveň Kafku označoval za svého učitele: jakkoli byl totiž Brod přesvědčen o svém výjimečném nadání pro literaturu, hudbu i filozofii, a byl citlivý na jakoukoli kritiku, Kafkovy kritické podněty vždy přijímal; sám přitom nikdy nenapsal negativní poznámku o Kafkově díle. Zatímco Kafka vlastní tvorbu hodnotil podle svých vnitřních měřítek, pro Broda bylo zásadní, jak je jeho práce ceněna. Koch také poukázal na některé podobné motivy v dílech obou autorů, zároveň však upozornil na odlišný způsob jejich psaní: zatímco Brod své romány uvádí rámcovým příběhem, Kafkova první věta míří již in medias res. I přes zjevné odlišnosti si však Kafka Brodovy tvorby vždy cenil. V následném rozhovoru s Lotharem Müllerem (Berlín)představil Koch Broda jako literáta a intelektuála, píšícího značně nekriticky, lehce. Koch zároveň upozornil na předsudek, který je Brodovi nespravedlivě připisován, když se hovoří o jeho patriarchální perspektivě. Ženské postavy však ve skutečnosti stojí v popředí jeho próz. Úvodní večer byl zakončen hudebním ztvárněním skladeb Maxe Broda, včetně jeho písní na verše Franze Kafky.

Max BrodHlavní část konference, která probíhala v pražském Goethe-Institutu, otevřel v rámci prvního tematického bloku nazvaného „Max Brod jako autor“ Klaus Völker (Hochschule für Schauspielkunst „Ernst Busch“ Berlin) svou přednáškou věnovanou Brodově vztahu k divadlu. Hlavním pramenem pro něho bylo Brodovo Pražské hvězdné nebe (Prager Sternenhimmel), na jehož základě představil Broda v roli autora divadelních her i divadelního kritika. Völker se poté věnoval podrobnému rozboru Brodových her a jejich proměn v čase: jeho raným hrám spíše kabaretní povahy, hrám na antické motivy, Brodově inspiraci francouzskou tradicí i pozdější proměně charakteru jeho her především pod vlivem Martina Bubera. Ingeborg Fiala-Fürstová (UP, Olomouc) představila Broda, který za svůj život napsal přibližně pět stovek básní, také jako autora pěti lyrických sbírek, jež zasadila do kontextu expresionistického desetiletí, a poukázala také na spřízněnost básnické tvorby Maxe Broda a Franze Werfela. Anna-Dorothea Ludewigová (Moses Mendelssohn Zentrum, Postupim) se poté zabývala obrazem ženství v Brodově tvorbě, především v jeho románu Jüdinnen. Brodovy toporné obrazy Židovek bez charakterového vývoje jsou přitom silně ovlivněny sionistickým pojetím: obrazy zkažených židovských žen spojované se západním židovstvím stojí v protikladu k ušlechtilé východní Židovce, o níž Brod hovoří jako o své oblíbené postavě, zdravé venkovance, jako o pravé „dceři Siónu“. Hans Dieter Zimmermann (Technische Universität Berlin), další z editorů Brodových spisů, se soustředil na jeho práce vzniklé po válce v Tel Avivu, v nichž se věnoval Praze: Brod líčí Prahu, která již zmizela, jde o rekonstrukci dřívějších časů, jež nenávratně skončily v Osvětimi. Brod zároveň v sociologicky založeném pohledu představuje Prahu jako prostor vedle sebe žijících tří kultur.

Druhý blok, věnovaný Brodově (kulturně-)politické činnosti, zahájil příspěvek Gaëlle Vassogneové (Université Stendhal-Grenoble 3/UK, Praha), která představila Broda, jenž sám sebe označoval za židovského básníka německého jazyka, jako židovského politika. Vassogneová se věnovala především Brodovým kontaktům s T. G. Masarykem: Brod prosazoval židovské požadavky jako člen Národní rady židovské, zasazoval se o uznání židovské národnosti v republice. První republika byla sionismu nakloněna právě díky Masarykovi, který sionismus označil za mravní hnutí. Roku 1921 se však Brod — zřejmě kvůli neúspěchu ve volbách — stahuje z politického života. Brodovy pozdější literární práce pak mohou být podle Vassogneové chápány jako politika realizovaná jinými prostředky. Mark H. Gelber (Universitat Ben-Gurion ba-Negev, Beerševa) poukázal na množství podob pražského sionismu a ve svém příspěvku se zaměřil na podoby sionismu rozvíjené ve spolku Bar Kochba a v časopisu Der Jude (vydávaném Martinem Buberem), spjatými též s Kafkou a Brodem. Brod, který usiloval o obnovení duchovního základu židovství, se zároveň často stavěl proti jiným sionistickým myslitelům, například právě proti Buberovi. Polemické reakce vyvolal příspěvek Karla Brauna (Philipps-Universität Marburg), který se soustředil na detailní rozbor Brodovy básně Die neue Stadt, jež byla otištěna v antologii válečných básní Kriegslieder deutschböhmischer Dichter (1916), do níž Brod podle Brauna záměrně přispěl protiválečnou básní. V diskuzi však bylo poukázáno na to, že Brodova báseň není svou povahou protiválečná, nýbrž apokalyptická, a v duchu expresionismu má odkazovat k představě, že díky válce dojde k očištění a povstane nový Jeruzalém. Štěpán Zbytovský (UK, Praha) se poté věnoval Brodovu pojetí literární kritiky a jeho kritickým esejům o pražských německých autorech, publikovaným v letech 1906–1929, především kritikám prací Oskara Bauma.

Třetí blok nazvaný Max Brod a „vynález“ Pražského kruhu otevřel příspěvek Manfreda Weinberga (UK, Praha), podle něhož Brod — „vynálezce“ Pražského kruhu — ve skutečnosti hovořil o časově i místně koncentrických „kruzích“, jejichž tajemný střed představuje Kafka. Zatímco Brod měl na mysli „kruhy“ s neostrými hranicemi, jeho pojetí bylo pochopeno v singuláru; Eduard Goldstücker tak tomuto „kruhu“ dává již jasně vymezené hranice. Weinberg představil oba protichůdné přístupy a postavil se spíše na stranu Brodových neostrých hranic a protínajících se „kruhů“. Jörg Krappmann (UP, Olomouc) se poté soustředil na Brodovy autobiografické spisy. Brod, který se vymezuje vůči zmíněné Eisnerově–Goldstückerově–Demetzově interpretační linii jasně ohraničeného Pražského kruhu, líčí spíše lineární vývoj „generací“ pražských autorů, když píše o „sálu předků“ a zdůrazňuje počátky Pražské školy. Brod tak mezi „dobré vypravěče“ řadí autory různých názorů, hovoří o jejich rozdílných (národnostních) perspektivách jako o tom, co zakládá různorodost celé společnosti; českou a moravskou literaturu pak Brod charakterizuje jako jednotu v rozmanitosti. Na tuto koncepci odkazují také Brodovy autobiografické práce, nejsou-li čteny pouze jako memoárová literatura. Tomáš Vlček (Technická univerzita, Liberec) se ve svém poněkud obecně založeném příspěvku, který byl jako jediný pronesen v angličtině, věnoval Brodovým výtvarným motivům v kontextu české avantgardy. Steffen Höhne (Institut für Musikwissenschaft Weimar-Jena) pak ve své přehledové přednášce vyzdvihl Brodův podíl na pražském kulturním životě a představil ho v rolích objevitele, mentora, kritika, publicisty, editora a lektora, biografa, politika, organizátora a iniciátora publikací, kulturního zprostředkovatele a překladatele.

Čtvrtý blok nazvaný Biografie a recepce zahájil příspěvek Petera Bechera (Adalbert Stifter Verein, Mnichov), který se věnoval Ludwigu Winderovi a jeho roli kulturního redaktora deníku Bohemia v letech 1914–1918 v souvislosti s proměnami jeho postojů k válce. Christoph von Ungern-Sternberg (Mohuč) ve své přednášce představil literární vývoj Willyho Haase na pozadí proměn pražského kulturního života, především v kontextu okruhu autorů spjatých s kavárnou Arco: Brodovým prostřednictvím se Haas seznámil s Kafkou, jehož také v roce 1912 získal pro veřejné čtení. Von Ungern-Sternberg poté popsal Haasův odchod do Berlína v roce 1920, emigraci do Bombaje v roce 1939 a jeho návrat do Německa po válce. Hannah Lotte Lundová (Zentrum Jüdische Studien Berlin-Brandenburg) se ve svém příspěvku věnovala přátelskému vztahu a bohaté korespondenci Maxe Broda s berlínskou autorkou a salonní dámou, pražskou rodačkou Auguste Hauschnerovou. Vera Schneiderová (Deutsches Kulturforum östliches Europa, Postupim) představila pražský německý literární život před „vynálezem“ Pražského kruhu, soustředěný především kolem Německého domu, v němž sídlil spolek pražských německých umělců Concordia (jeho členy byli např. Hugo Salus, Friedrich Adler, Josef Willomitzer, Emil Faktor či Heinrich Teweles), jehož protiváhou se později stalo neformální sdružení mladých autorů Jung-Prag (patřili mezi ně Rainer Maria Rilke, Gustav Meyrink, Paul Leppin, Camill Hoffmann, Oskar Wiener, Viktor Hadwiger, Paul Adler ad.). Barbora Šrámková (Pražský literární dům autorů německého jazyka), která se rovněž podílí na nové edici Brodových spisů, se ve svém faktograficky zevrubném příspěvku věnovala soudobé recepci Maxe Broda v česko-, německo- a anglickojazyčném tisku. Zároveň také upozornila na skutečnost, že Brodovy práce dosud byly přeloženy do češtiny pouze zčásti.

Poslední, pátý blok konference byl věnován širším kulturním přesahům Pražského kruhu. Alena Wagnerová (Saarbrücken/Praha) hovořila o Brodových překladech libret Leoše Janáčka, jež sama nově překládala. Brod považoval Janáčka za génia a byl také autorem první Janáčkovy biografie; v jeho překladech Janáčkových libret se však zároveň ukazují meze Brodova rozumění Janáčkovi: Brod často přechází do operních klišé a oproti originálu dochází k mnoha posunům. Marek Nekula (Universität Regensburg) se věnoval Brodovu hodnocení postavy Karla Sabiny: Brod, který se v návaznosti na Arbesa staví proti černobílému obrazu Sabiny jako zrádce národa, ukazuje Sabinu jako kulturního zprostředkovatele; sám se tak stává prostředníkem prostředníka, jenž byl podle Broda z prostoru české kultury vytěsněn a chápán jako „démonická postava“. Boris Blahak (UK, Praha) se poté zaměřil na zevrubný rozbor Brodových zásahů v jeho edicích Kafkových spisů na základě jejich srovnání s aktuálním kritickým vydáním. Blahak představil Broda jako „strážce normy“, podle něhož se vzdělaní pražští Němci vždy snaží vyhnout pragismům, jež jsou chápány jako hrubá chyba; Brod zároveň na Kafkův pravopis kladl větší nároky než na svůj vlastní. V diskuzi však bylo poukázáno na specifika Kafkových rukopisů, jež kritické vydání mohlo zachytit pouze zčásti — je tedy otázka, zda lze Brodovy zásahy srovnávat pouze na základě kritického vydání bez přihlédnutí ke Kafkovým rukopisům. Závěrečnou přednášku proslovil Julius H. Schoeps (Moses Mendelssohn Zentrum, Postupim), který hovořil o prvním setkání Maxe Broda s Hansem-Joachimem Schoepsem (otcem Julia H. Schoepse) roku 1929 v Mariánských Lázních, kde připravovali k vydání výbor z Kafkovy pozůstalosti pod názvem Beim Bau der chinesischen Mauer (Při stavbě Čínské zdi), jenž vychází roku 1931 v Berlíně. Walter Benjamin neskrýval své rozpaky nad tím, že Kafkovy práce připravili k vydání právě Schoeps s Brodem; Benjamin odmítl Brodovu biografii Kafky a jeho teologickou perspektivu. Gershom Scholem pak obvinil Schoepse s Brodem z toho, že si přivlastnili interpretační linii Kafky, jíž sami nedostačují. Pokusy vykládat Kafku jako zastánce politického sionismu však zároveň odmítal sám Schoeps.

Z příspěvků bude sestaven knižní výstup. Hlavní bod doprovodného programu konference představovaly dvě paralelní výstavy uspořádané v prostorách pražské Staroměstské radnice u příležitosti 90. výročí Kafkova úmrtí a zároveň sto let poté, co Kafka začal pracovat na svém románu Proces. Výstava Proces 2014. Originál a proměna představila originál první a poslední strany Kafkova rukopisu — v současnosti uloženého v Německém literárním archivu v Marbachu, kde byl kompletní rukopis románu původně představen na výstavě Der ganze Prozess (kurátoři: Heike Gfrereis a Johannes Kempf), doprovázené vydáním stejnojmenného čísla Marbacher Magazin —, spolu s komentáři vybraných pasáží románu, které poskytly téměř tři desítky německých a pro pražskou výstavu i českých osobností (mezi nimi Peter-André Alt, Jiří David, Tomáš Kafka, Magdaléna Platzová, Jaroslav Róna ad.). Paralelní výstava K: KafKa v KomiKsu, jež měla premiéru v Literárním domě ve Stuttgartu (pod názvem K: KafKa in KomiKs ji připravili David Zane Mairowitz a Małgorzata Żerweová), pak představila komiksová ztvárnění Kafkova života a jeho prací od Roberta Crumba (Kafka), Chantal Montellierové (Proces) a Jaromíra 99 (Zámek), na nichž se Mairowitz autorsky podílel. Výstavní projekt Německého literárního archivu v Marbachu a Literárního domu ve Stuttgartu vznikl ve spolupráci s Goethe-Institutem, Společností Franze Kafky, Památníkem národního písemnictví a Hlavním městem Prahou.