Kmenové buňky nad zlato

* Jak je na tom váš první pacient s přerušenou míchou, kterému jste jako vůbec prvnímu Čechovi nechala v roce 2002 aplikovat kmenové buňky?

Má dobré zázemí a silnou vůli. Rok poté mi od něj přišel obrázek. Nakreslil ho ústy. Je na něm kluk na vozíku… To je jeho sen - moct být na vozíku. On jen leží. Ale telefonuje mi každý rok na Silvestra. Připravujeme další klinickou studii terapie míšní léze, ještě ale není schválená a zatím na ni nemáme peníze.

* Buněčná terapie míchy je vaše vlajková loď. První studii jste už ukončili, u pacientů jste zaznamenali drobná zlepšení, ale nebylo možné prokázat, jestli to je díky kmenovým buňkám, nebo ne. V čem by měla být tato studie jiná?

Díky speciálním,čistým‘ prostorám, které jsme tenkrát neměli, můžeme mnohem lépe buňky množit a dávat pacientům i desetkrát větší dávku. V experimentální fázi, tedy v testech na zvířatech, se ukazuje opravdu výrazné zlepšení, doufáme, že ke zlepšení dojde i u lidí. U chronických pacientů se navíc chceme pustit do přemostění léze.

* Můžete popsat, jak přemostění míchy vypadá?

Po úraze, při kterém dojde k přerušení míchy, se tvoří léze - laicky řečeno, jak buňky v míše odumírají, vzniká tam díra. A my už dobrých deset let hledáme nejvhodnější materiál na její přemostění - nanovlákna, hydrogely a další. Máme na ně spoustu patentů a zkoušíme, jaká kombinace je nejvhodnější. A na ten materiál se,nasadí‘ kmenové buňky, mícha se jím přemostí a buňky tam pracují a dál se množí a nahrazují buňky odumřelé.

* Kritici vaší terapie míšní léze ji označují za falešnou naději, peníze by se prý měly spíš investovat do kompenzačních pomůcek a do věcí, které by pacientům zkvalitnily život. Co na to říkáte?

Částečně souhlasím. My také pacientům, kteří si chtějí terapii platit ze svého, za prvé říkáme, že vůbec nevíme, zda jim kmenové buňky pomohou, a za druhé, že si v klinické studii nic sami platit ani nesmí, ať raději investují do něčeho jistějšího. Jediné, za co můžeme ručit, je, že jim buněčná terapie neuškodí. Ale oni to často chtějí zkusit za každou cenu. Víte, někteří z těch pacientů uvažují i o sebevraždě, ale ani by ji nemohli uskutečnit, protože třeba hýbou jen očima. Lidé s poraněnou míchou v hrudní části mohou řídit auto, mohou se sami napít, pohybovat se na vozíku, ale tihle mladí kluci a holky, co třeba z blbosti skočili do mělké vody, nemůžou vzít do ruky ani tužku. Doufají v jakékoliv zlepšení.

* Jenže to by bývalo mohlo přijít spíš, kdyby dostali první várku kmenových buněk hned po úraze, ne až po letech, že?

Nějaké malé zlepšení může přijít i po letech, ale v podstatě máte pravdu. Po úraze buňky neumírají naráz, ale odumírají postupně, několik týdnů tam velká část buněk ještě živoří, jsou polomrtvé. Když dáme potkanům novou várku buněk do třiceti dnů po úraze, tak se léze nezvětšuje a po nějakých měsících,rehabilitace‘ zvířata zase běhají. Ale to ještě není důvod k jásotu, potkani regenerují mnohem líp než lidi.

* Kdybych byla matka takového kluka, tak druhý den po úraze volám a prosím na kolenou a nabízím všechno, co mám, abyste mu to píchla.

Jenže to by nešlo, protože v současné době musíme ty buňky nejméně tři týdny rozmnožovat.

* Myslela jsem, že máte nějakou buněčnou banku, že není potřeba množit vlastní buňky pacienta.

To nám zatím nikdo ani nepovolil, ani na to nemáme peníze.

* Míšní buněčná terapie není jediná, na které pracujete, kmenové buňky experimentálně aplikujete při léčbě i jiných částí těla. Jak to vypadá s dalšími směry vašeho výzkumu?

Jsme na vrcholu toho, co bychom do toho jako vědci mohli dát. Máme připravených a schválených šest klinických studií, včetně ukončené první míšní studie. Jsou to ortopedické aplikace - kosti, šlachy, klouby, chrupavky, pak projekt na léčbu takzvané diabetické nohy, na kterém spolupracujeme s Ikemem, a studie na ALS, amyotrofickou laterální sklerózu. S oblibou říkám, že jejich počet je moje osobní hrdinství.

* Proč?

Prosadila jsem v Akademii věd založení firmy Bioinova - v majoritním vlastnictví našeho ústavu, já ani jiní vědci v ní nemáme žádný podíl -, díky které se můžeme přiblížit převodu našich experimentů přes klinické zkoušky do praxe. A to jsem si mohla dovolit jen proto, že jsem tady nejcitovanější vědkyně a mám už toho hodně za sebou, sice stárnu, ale jsem pořád fit. Vyžaduje to totiž strašný úsilí, přitom za to dlouho prakticky nic nesklízíte. Ale vždycky pro mě bylo důležité, aby to, co dělám jako vědkyně, jednou mohlo pomáhat pacientům.

* Ale jde to pomalu…

Bohužel. U všech studií můžeme mít jen pár pacientů. Abychom mohli studie rozšířit a udělat další potřebné kroky, potřebujeme stovky milionů korun. Díky českým investorům a grantům z EU máme peníze jen na malé skupiny pacientů, sem tam můžeme vzít pacienta i mimo studii - díky výjimce v zákoně, kdy se terapie může výjimečně podat i někomu jinému, kdo nevyhovuje té studii. Ale to si pacient také nefinancuje sám, někomu může pomoct naše nadace Buněčná terapie, jinému sponzorský dar či veřejná sbírka.

* Zastavme se ještě u ALS, nevyléčitelné smrtelné neurodegenerativní nemoci, na niž nedávno zemřel bývalý premiér Stanislav Gross. On vás prý kontaktoval, jestli by se nemohl zúčastnit vaší studie, je to pravda?

Ano. Kontaktoval. Bohužel přišel moc pozdě.

* A když nemocný přijde včas, co se vám pomocí kmenových buněk daří zlepšit?

Máme asi 26 pacientů s ALS a ještě dalších deset, kteří jsou mimo studii. Můžeme říci, že části z nich se zpomalují některé příznaky choroby. Líp se jim chodí nebo polyká. Ale po půl roce potřebují další dávku, aby se neúprosný proces zase zpomalil… Ale to jsme zase u peněz.

* V které terapii zatím zaznamenáváte naopak nejvýraznější progres?

U ortopedických potíží. Vhodně vybraným pacientům se díky dávce kmenových buněk velmi dobře obnovuje chrupavka opotřebovaná třeba sportem. Hezky se hojí také pacienti s tzv. rotátorovou manžetou, což je šíleně bolestivá záležitost, úraz ramene, který vyžaduje operaci a obecně se regeneruje velmi špatně. V experimentální rovině máme ortopedické věci vyzkoušené na psech i koních. Psi s artrózou, kteří nemohli chodit, běhají. Koně s poraněnými šlachami taky. Krásné výsledky máme také u diabetické nohy, jedná se o pacienty, kterým pokročilá cukrovka způsobuje, že jim v noze odumírají cévní buňky, končetina se špatně prokrvuje, objevují se na ní nehojící se rány, pacienti mají šílené bolesti a nakonec to většinou končí amputací. My máme třicet pacientů a padesát procent z těch, kteří v Ikemu dostali kmenové buňky, dosud nemuselo podstoupit amputaci. A vypadá to i nadále velmi dobře, ale je to zatím ve fázi klinického hodnocení.

* Zajímalo by mě, jak se díváte na použití kmenových buněk v kosmetice?

Především to je dobrý marketing. Krém s kmenovými buňkami! Zázrak! No jo, ale už se tam neříká, že to nejsou lidské kmenové buňky, ale nejčastěji rostlinné.

* Aha. A kdyby tam byly skutečně lidské kmenové buňky, mělo by to nějaký efekt?

Jo. To by nejspíš mělo význam. Ale ty se tam nedávají a pravděpodobně ještě dlouho dávat nebudou. Ale nemusely by se tam dávat přímo buňky, ale to, co buňky produkují. Když totiž na nějakém médiu, třeba na hydrogelu, množíme buňky, tak se z nich do toho média uvolňují určité látky, které by mohly mít pro kůži povzbuzující účinky. To by se například mohlo přidávat do krémů.

* Takže byste vedle firmy na vývoj léčiv založili i firmu kosmetickou?

Jasně. Když nám ty naše klinické studie neschválí, začneme míchat krémy.

* A konečně zbohatnete!

A jak! (směje se) Ale vážně, já to pro peníze nedělám.

* CO JSOU ZAČ?

Kmenové buňky. Jsou jako čistý list, mají potenciál proměnit se v jakoukoliv jinou buňku v lidském těle, což s sebou nese obrovské možnosti na poli medicíny. Dospělé kmenové buňky Výzkum profesorky Sykové je založen na zkoumání a aplikaci takzvaných,dospělých kmenových buněk‘. Každý dospělý člověk je má přirozeně ve svém těle (v kostní dřeni, v tukové tkáni nebo v pokožce či v krvi z pupečníkové šňůry po porodu). Tyto kmenové buňky se mohou v laboratorních podmínkách přeměnit např. na nervové, kostní buňky. Kmenové buňky z kostní dřeně se už léta v klinické praxi využívají pro léčbu leukemie. Embryonální kmenové buňky Z oplozeného vajíčka se vyvíjí embryo, které,roste‘ dělením buněk. Ve fázi tzv. moruly, kdy má embryo několik desítek buněk, třeba 32 buněk, se tento shluk buněk začne přeskupovat. Jednu skupinu tvoří jen buňky,podpůrné‘, z nich vznikne placenta, druhá skupina buněk je předurčena k vytvoření plodu (vnitřní buněčná masa nebo epiblast). Buňky z této skupiny si v podstatě vystačí samy a jsou naprosto univerzální - později z nich vzniknou všechny buňky lidského těla. Jsou tzv. nediferencované, mohou se v budoucnosti stát stejně tak nervovou jako třeba jaterní buňkou. V této fázi se z embrya v laboratoři dají tyto buňky vyjmout, v kultivačním prostřed namnožit a pak jim laboratorně vkládat vlastnosti jiných buněk. V klinické praxi se zatím nepoužívají. Indukované pluripotentní kmenové buňky (iPS buňky) V roce 2007 je vyrobil japonský vědec Shynia Yamanaka a získal za ně Nobelovu cenu. Yamanaka shrnul, co do té doby vědci v oblasti kmenových buněk zjistili, vzal dvacet čtyři genů, o kterých se soudilo, že jsou pro,kmenovost‘ nejdůležitější, a začal je různě kombinovat mezi sebou a uměle vkládat do běžné, tedy diferencované dospělé buňky. Po letech laboratorní,kombinatoriky‘ dospěl ke kombinaci čtyř genů, které mění dospělou buňku zpět v kmenovou. Díky tzv. Yamanakovu koktejlu dnes lze vyrobit kmenovou buňku z jakékoliv dospělé buňky. AMYOTROFICKÁ LATERÁLNÍ SKLERÓZA Nemocným postupně odumírají tzv. motoneurony, buňky odpovědné za veškerý pohyb. Mentální schopnost nemoc nesnižuje. Začne se projevovat zprvu nenápadnými záškuby, ale přibližně do čtyř let už nemocný není schopen ovládat svaly a umírá, nejčastěji na selhání dýchacích cest.

prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., FCMA (70) Přední česká vědkyně, její doménou je výzkum chorob mozku a míchy a výzkum možného využití kmenových buněk v medicíně. V roce 2001 převzala po svém manželovi Josefu Sykovi vedení Ústavu experimentální medicíny AV ČR. V roce 2008 kandidovala na předsedkyni Akademie věd ČR. Od roku 2012 je senátorkou. Má dva dospělé syny.