Dějiny Lužan a zámku do Hlávkovy éry pro publikaci připravil ředitel odboru archivní správy MV
PhDr. Jiří Úlovec. Autorem dvou kapitol o stavebním vzhledu a Hlávkově přestavbě lužanského zámku
je doc. František Kašička, o interiéru zámku mecenáše věd a umění pojednala PhDr. Taťána Petrasová
a výklad o zahradách připojil Ing. Karel Drhovský. Doc. Magdalena Pokorná vylíčila život na
lužanském zámku jak za Josefa Hlávky, tak v dobách, kdy tu bylo letní sídlo prezidentů ČAVU.
Vývoji zámeckého velkostatku v obou těchto etapách se věnoval prof. Jiří Pokorný. Prof. Václav
Pavlíček přiblížil poválečné období, v němž nadační majetek v Lužanech prošel velkými změnami.
Život a dílo Josefa Hlávky v datech sestavila PhDr. Dagmar Rýdlová. Právě vydaná kniha potěší
nádhernými fotografiemi Martina Micky a Hany Hamplové i koncepcí obrazové části a grafickou úpravou
architekta Jiřího Vovse.
Zámek Josefa Hlávky je spjat také s dalšími významnými osobnostmi – s Antonínem Dvořákem,
Jaroslavem Vrchlickým, J. B. Foersterem, Juliem Mařákem či jazykovědcem Josefem Zubatým a
historikem Josefem Šustou. V posledních desetiletích se v Lužanech při slavnostních setkáních
udílejí Hlávkovy ceny a medaile za zásluhy ve vědě a v umění a také ceny a stipendia pro mladé
badatele a umělce.
Josef Hlávka (1831–1908)
Josef Hlávka se narodil v západočeských Přešticích. Byl vynikajícím studentem
architektury na vídeňské Akademii, získal tzv. Římskou cenu, která mu umožnila cestovat po Evropě a
studovat různé architektonické slohy. Po návratu do Vídně dostal darem od českého stavitele Šebka
stavební firmu, získal koncesi a postupně se vypracoval na jednoho z nejžádanějších vídeňských
stavitelů. Během let 1860–1873 postavil 150 významných staveb (např. budovu Dvorní opery ve Vídni).
Kromě stavitelské činnosti se věnoval i projektování vlastních staveb. Mezi nejvýznamnější patří
areál řeckokatolické církve v Černovcích na Bukovině (dnes je v areálu jedna z významných
ukrajinských univerzit), Zemská porodnice v Praze (dnes Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF
UK a VFN), zámek v Lužanech u Přeštic, několik vídeňských paláců a nadační domy v Praze
(ve Vodičkově a Jungmannově ulici). Jeho stavby byly realizovány v novogotickém (Černovecký
areál, Zemská porodnice) nebo novorenesančním slohu (paláce, nadační domy, zámek
v Lužanech).
V roce 1869 těžce onemocněl, po několika letech odešel do ústraní a věnoval se odborné a
teoretické činnosti v oboru záchrany a obnovy historických památek. Např. v roce 1890,
kdy byl po velké povodni v Praze stržen Karlův most, vypracoval projekt jeho záchrany a také
jej financoval.
Josef Hlávka je v novodobé historii českého národa největším mecenášem. Hlávkově
diplomatickému umění a jeho finanční podpoře vděčí za existenci Česká Akademie císaře Františka
Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze a později i Národohospodářský ústav. Pro nadané, ale
nemajetné studenty postavil a studentům prostřednictvím jejich spolku věnoval Studentské koleje
českých vysokých škol pražských. V posledních desetiletích 19. století a na počátku 20.
století vynaložil Josef Hlávka nemalé částky na vznik a přímou podporu řady institucí i akcí, které
znamenaly přínos pro kulturní, vědeckou, uměleckou i hospodářskou činnost českého národa. Stovky
vědců, umělců, literátů, hudebníků a studentů vděčily Hlávkovi za finanční podporu a stipendia,
která jim zajistila potřebné sociální zázemí k práci, tvorbě i studiu či možnost tvořit a
studovat v zahraničí. Bez Hlávkovy štědrosti by nevznikla mnohá literární, hudební, malířská
či sochařská díla, která patří do pokladnice české kultury.
V roce 1904 založil nadaci Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které odkázal
veškerý svůj majetek – velkostatek v Lužanech, nadační domy v Praze a ve Vídni, cenné
papíry i peníze na účtech. V přepočtu na dnešní měnu šlo o více než dvě miliardy Kč. Do tohoto
Nadání spojil veškeré své předchozí nadační aktivity a ještě za svého života ho uvedl dalším
právním aktem v činnost.
Připravil: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Jarmila Riesová, Zdeněk Hrabica a
Archiv MÚA AV ČR