Česká literatura 52, 2004/6

Studie

Miroslav Červenka: Prozodické základy českého verše
(751-773)
Stať obsahuje pokus o revizi klasického strukturalistického výkladu sylabotónické prozodie. V typologii těchto prozodií se česká prozodie blíží sylabickému pólu (na rozdíl např. od anglické, jež je více „tónická“). Nicméně aktivizace přízvuku inspirovaná Dobrovským znamená zásadní převrat. Verš zachová svou prozodickou identitu, i když se v textu mísí řádky různého slabičného rozsahu. Podstatou sylabotónického verše, i českého, je rozlišení silných a slabých (metrických) pozic. – Sylabická norma určuje, že každé pozici schématu odpovídá jedna a jen jedna slabika a že po daném počtu pozic následuje (minimálně) mezislovní předěl. Zpravidla je přitom žádoucí, aby byl tento předěl dalšími faktory posílen. Takový koncový předěl, případně ještě jeho obdoba blízko poloviny verše, realizuje to, co Jakobson v Základech českého verše nazval frázováním. Frázování je tedy spjato se sylabickou složkou české veršové normy. V souvislosti s tím je odmítnut Jakobsonův pokus vyložit mezislovní předěl jako jazykový podklad rytmické organizace; mezi Jakobsonovou typologickou tabulkou prozódií a jeho komentářem, který se týká vyznačování silných pozic v českém verši, je křiklavý rozpor, podobně nejasné jsou i jeho statistiky verše Erbenova (sledovaným činitelem je v nich jednou mezislovní předěl, jednou nesený přízvuk, ale nesprávně motivovaný). V každém textu je daleko více mezislovních předělů než přízvuků, rytmicky relevantní jsou jen druhé. Mezislovní předěl ovšem funguje jako nositel sylabického frázování. - Mukařovský sice Jakobsonovu tezi zkreslil, ale učinil z ní tak užitečný nástroj likvidace tradiční Královy teorie vedlejších přízvuků. – Na rozdíl od verše ruského je verš český, nesený přízvukem vždy na první slabice slova a velkou převahou i na první slabice přízvukového celku který, předurčen k tomu, že metrická osnova je realizována několika málo sestavami přízvukových celků (s přízvukem na 1. slabice); tak např. čtyřstopý ženský trochej ve Vrchlického Satanele jen asi v jedné devítině řádek je realizován jinak, než jednou z pěti stereotypně se vracejících taktových konstelací (2-2-2-2; 4-2-2; 2-4-2; 2-2-4; 4-4, kde číslice udává počet slabik v taktu). – V důsledku potřeby posílit frázování větnými předěly se věty ve verši vyrovnávají v několika převládajících slabičných rozsazích, jež jsou jednoduchými násobky slabičného rozsahu verše.

Václav Maidl: Česko-německé literární vztahy v jihozápadočeské oblasti
(s. 774-788)
Příspěvek se zabývá česko-německými literárními vztahy v jihozápadočeské oblasti. Tyto vztahy se neomezují pouze na zkoumání motivických či tematických příbuzností a podobností, nýbrž je možno je pozorovat i v souvislostech žánrových, vzájemném kulturním transferu, konverzi z jednoho jazykového tábora do druhého apod. Konkrétně se v příspěvku zkoumá recepce Christiana Heinricha Spiesse v českém prostředí i v prostředí jazykově smíšeného regionu Klatovska a Pošumaví, dále pak paralelně probíhající vývoj v žánru povídky s venkovskou tematikou demonstrovaný na příkladu děl Josefa Ranka Aus dem Böhmerwalde a Boženy Němcové Obrazy z okolí domažlického. Na příkladu týdeníku Der bote aus dem Böhmerwalde vycházejícím 1863-1867 v Klatovech je dokumentováno přežívání zemského patriotismu v malých městech v Čechách a jeho mizení v průběhu 60. let 19. století. Jako příklad jazykové konverze je uveden pro danou oblast Karel Klostermann. Závěrečná úvaha polemizuje s koncepcí konstrukce teritoriálních dějin literatury, oceňuje však její dílčí přínosné aspekty.

Rudolf Jílek: Založení obrazného smyslu metaforizací
(s. 789-797)

Prameny

František Langer: Dopisy do vězení
(797-821)

Rozhledy

Erik Gilk: Čtyři poznámky o Poláčkovi
(s. 822-838)

Recenze

Ondřej Sládek: Mezi fikcí a historií
(Tomáš Horvát: Rétorika histórie. Bratislava, Veda 20002. 369 stran.)
(s. 839-847)

Petr Čornej: Ponory do českého dávnověku
(Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů, Praha, NLN 2003. 291 stran.)
(s. 847-853)

Jaroslav Kolár: Nová ediční interpretace Starých letopisů českých
(Staré letopisy české, texty nejstarší vrstvy. Edd. Alena M. Černá, Petr Čornej, Markéta Klosová, Praha, CMS 2003. 324 stran.)
(s. 853-855)

Marie Škarpová: Přínos i úskalí nové edice exulantské hymnografie
(Čistý plamen lásky. Výbor z písní pobělohorských exulantů ze Slezska. Edd. Jan Malura a Pavel Kosek, Brno, Host 2004. 360 stran.)
(s. 856-861)

Marek Janosik-Bielski: Světlo do tmy
(Baroko v Itálii - Baroko v Čechách. Edd. Vilém Herold a Jaroslav Pánek, Praha, Filosofia 2003. 624 stran.)
(s. 861-869)

Pavel Janáček: Organizovaná lidovýchova a její podíl na formování české literární kultury
(Jiří Pokorný: Lidová výchova na přelomu 19. a 20. století, Praha, Karolinum 2003. 247 stran.)
(s. 869-876)

Jiří Poláček: Vzpomínky na Josefa Čapka
(Malíř - básník. Vzpomínání na Josefa Čapka, Praha, Academia 2004. 210 stran.)
(s. 876-880)

Kronika a glosy

Jiří Poláček: Studie o filozofii a literatuře
(s.881-874)

František Knopp: Dva a půl dne s Josefem Škvoreckým v Náchodě
(s. 884-886)

Tomáš Pavlíček: Próza v novodobém (převážně) nebeletristickém periodiku
(s. 887-889)

Jan Linka: Nálezová zpráva o nepomucenské polské modlitební knížce
(s. 889-890)

Informatorium
(s. 890-896)