English
Letos v prosinci je tomu deset let, kdy vyvrcholily měsíce tvrdé práce na přípravách události, jíž chtěla Evropská komise zahájit tradici podobnou Nobelovým cenám. Z této filozofie vycházela prof. Helena Illnerová, když se tehdy ve funkci předsedkyně Akademie věd České republiky zhostila nesmírně náročného pořadatelského úkolu a nasadila při pátém ročníku descarterovských cen v Praze tak vysokou laťku, že se jí už nikomu poté nepodařilo ani dosáhnout, natož překonat. Protože zapomínat je lidské, připomeňme si slavnostní událost, ke které se do České republiky sjeli představitelé nejvýznamnějších evropských institucí (viz také Akademický bulletin 12/2004 a 1/2005).
Descartesova cena se udělovala za výjimečné vědecké a technické výsledky dosažené badatelskými týmy na základě mezinárodní spolupráce a v Praze byl poprvé oceněn také významný přínos k popularizaci vědy. Zahájení slavnosti 1. prosince 2004 ve dvoraně Knihovny Akademie věd ČR na Národní třídě vévodil portrét věhlasného filozofa a matematika Reného Descartesa, který si zadala u Josefa Ženíška v roce 1896 Jednota českých matematiků a fyziků a zapůjčila jej i pro tuto událost. Akademie věd hostila první část programu, jež spočívala v promítání filmů, následných debatách s laureáty předchozích cen a vyvrcholila slavnostní večeří na galerii nad dvoranou KNAV. Samo udělování prestižních cen se odehrávalo v Rudolfově galerii Pražského hradu za účasti hlav států, při čemž oba dny skvěle moderoval Alex Taylor z Velké Británie (podrobně v reportáži Descartesovy ceny 2004. O skutečnosti, že se tato událost neomezila pouze do evropského prostoru, svědčil odpolední Kulatý stůl na téma Evropská vědecká spolupráce z pohledu vědců ze třetích zemí, kde se o svých zkušenostech s mezinárodní spoluprací podělili představitelé vědecké obce zemí třetího světa. Komu zbýval po dvou náročných dnech čas a elán, mohl si v podvečerním přítmí vychutnat závěrečnou prohlídku chrámu sv. Víta a části Starého královského paláce včetně Vladislavského sálu, Sněmovny a kostela Všech svatých bez jindy všudypřítomných turistů. Neoficiální rozloučení anglické, francouzské a české skupinky na náměstí před bazilikou sv. Jiří pak nezapomenutelně zakončilo descartesovský maraton.
HaM
Foto: Archiv Akademického bulletinu
