Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2008  > únor  > Noví ředitelé

TŘI OTÁZKY PRO ŘEDITELE ÚSTAVŮ AV ČR, VEŘEJNÝCH VÝZKUMNÝCH INSTITUCÍ

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Následujícími odpověďmi dalších čtyř ředitelů akademických pracovišť končíme seriál představování nově jmenovaných vedoucích činitelů vědeckých ústavů. Otázky nám zodpovědělo 34 ředitelů z 53 veřejných výzkumných institucí.

1. Jakým směrem plánujete vést rozvoj vašeho vědeckého pracoviště?
2. Co děláte pro dosažení excelence ve výzkumu?
3. Můžete už nyní hodnotit, jak se Vám pracuje v novém právním statutu?


I. OBLAST VĚD O NEŽIVÉ PŘÍRODĚ


Ing. Jan Dobeš, CSc.,
Ústav jaderné fyziky AV ČR, v. v. i.

  1. V nejbližším období vidím dobré předpoklady pro získávání nových a fundamentálních poznatků v mezinárodních projektech, jichž se účastní též skupiny našeho ústavu. Současně se budou připravovat programy pro budoucí velkou mezinárodní výzkumnou infrastrukturu. Ústav má dobré předpoklady navazovat na dosavadní aktivity a mezinárodní spolupráce a přispívat k pokroku základního výzkumu v jaderné fyzice.
    Na druhé straně je významným rysem současné jaderné fyziky rozvoj jejích aplikací a průnik do dalších oblastí základního i aplikovaného výzkumu. I nadále tedy budou mít význam aktivity na menších experimentálních zařízeních, kterými ústav disponuje. Ukazuje se, že zde lze provádět výzkum, vytvářet podmínky a budovat zařízení přitažlivá nejenom pro další domácí pracoviště, ale i pro zahraniční partnery.
  2. Excelenci ve výzkumu je možno poměřovat pouze v kontextu špičkové mezinárodní vědy. Toto poměřování musí být odraženo v mnoha aspektech činnosti ústavu, od systému hodnocení přes vytváření podmínek pro spolupráce až po systematické zlepšování a obnovu materiálního a investičního vybavení. Mladé lidi může sféra vědy přitáhnout především kvalitou svých programů a kvalitou svých osobností.
  3. Hodnocení všech dopadů nového právního statutu nemůže být zatím úplné. Nicméně si myslím, že uvolnění např. v otázkách odměňování, využití finančních prostředků i využívání výsledků výzkumné činnosti je pozitivním krokem. Samozřejmě, na druhé straně to přináší zvýšenou odpovědnost a nároky na administrativní stránky činnosti ústavu.

RNDr. Antonín Sochor, DrSc.,
Matematický ústav AV ČR, v. v. i.

  1. Mezi pracovníky MÚ se nachází řada významných vědeckých osobností; z těch, kteří byli oceněni v poslední době, jmenujme alespoň J. Kurzweila, který vloni dostal Národní cenu vlády za celoživotní dílo (Česká hlava), a M. Fiedlera (pracujícího také v ÚI), který letos převzal z rukou prezidenta Medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Za výzkum v matematické analýze (mechanice kontinua) se stal letos pracovník MÚ dr. Eduard Feireisl držitelem Praemium Academiae a pracovníci MÚ dosahují světově uznávaných výsledků i v dalších odvětvích matematiky, např. v logice a funkcionální analýze. Každá vědecká osobnost potřebuje být při práci obklopena týmem spolupracovníků, neboť bez vědeckých diskusí není pokrok v matematice možný. Činnost vědecky úspěšných týmů hodláme rozvíjet i v budoucnu.
  2. Již řadu let má MÚ vyčleněna dvě místa, na která zve hosty ze zahraničí. Je o ně veliký zájem a spolupráce se zahraničními matematiky prospívá oběma stranám. V posledních letech jsou konkurzy na trvalá místa v MÚ otevřeny všem zájemcům. Dříve o práci v MÚ z cizinců projevovali zájem převážně matematici z bývalého Sovětského svazu, nyní máme zájemce i z nových zemí EU (Polsko, Maďarsko), pracovní dohody však máme již uzavřeny i s matematiky z Itálie nebo Anglie. Na druhé straně je škoda, že se na tyto konkurzy nehlásí dostatek kvalitních českých postdoktorandů. V ústavu proběhla diskuse, zda má o finanční prostředky EU usilovat ústav jako celek nebo pouze jednotlivé vědecké týmy. Nakonec jsme se přiklonili k druhému řešení, tak jak je to obvyklé u grantů.
    V r. 2007 proběhly v ústavu poměrně přísné atestace, na jejichž základě bude určena výše platu jednotlivých matematiků. Právě zvýšení možnosti diference platu v závislosti na matematickém výkonu považuji za jednu z rozhodujících změn při vzniku v. v. i. Domnívám se, že přinese snahu jednotlivých matematiků získat co nejlepší ohodnocení a že se projeví snahou o co nejlepší matematické výsledky. Analogický efekt by mohl nastat i při hodnocení celých ústavů, ovšem pouze za předpokladu, že bude prováděno na základě skutečných vědeckých výsledků a nikoli na základě byrokratických kritérií.
  3. Vědecká práce v matematice nevyžaduje veliké finanční nároky, proto se změna práce daná novým právním statutem u nás projevuje nejvíce celkovým uvolněním a zejména možností převést část financí do dalšího roku. Mnohé činnosti ústavu však zůstávají i nadále závislé na podpoře zřizovatele. V našem případě se nyní jedná zejména o rekonstrukci knihovny. Při záplavách Prahy v roce 2002 byla vytopena karlínská knihovna Matematicko-fyzikální fakulty UK a knihovna našeho ústavu je v současné době největší veřejnou matematickou knihovnou v republice. Přitom její zařízení je zastaralé a pouhé prasknutí vodovodních trubek vedených nad knihami by mohlo způsobit katastrofální škody srovnatelné se škodami jinde způsobenými povodněmi.


II. OBLAST VĚD O ŽIVÉ PŘÍRODĚ A CHEMICKÝCH VĚD


Doc. RNDr. Jan Kirschner, CSc.,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i.

  1. To je otázka primárně pro Radu pracoviště, která na rozdíl od ředitele určuje směry činnosti i koncepci rozvoje (zákon 341/2005 Sb., § 18, odst. (2) a, b, c). Mým cílem dle litery zákona je tedy hlavně dohlédnout na to, aby auditor shledal hospodaření ústavu a účetnictví v pořádku. Vedle toho se snažím motivovat pracovníky k maximálním výkonům a zajistit pro ústav dostatek prostředků, včetně maximalizace výnosů jiné činnosti. Koncepce Botanického ústavu je dána výzkumným záměrem pracoviště, který se snažíme naplňovat a který letos vstupuje do svého poločasu. Hodnocení jeho dosavadního průběhu v březnu nám naznačí, jestli jsme nastavili dobře mechanizmy na jeho splnění.
  2. Postupným přesouváním prostředků a dalších zdrojů k excelentním týmům a vedoucím. To je ovšem již otázka koncepce, v kompetenci Rady pracoviště, čili se snažím v tomto s Radou spolupracovat.
  3. Je nutno objektivně konstatovat, že systém nastavený v zák. 341/2005 Sb. je špatný. Tříští pravomoc a odpovědnost ponechává na řediteli. To, že díky dobré vůli může i špatný systém fungovat, nemění nic na jeho kvalitě. Koneckonců totéž můžeme říci o fungování celé naší země: systém je nastaven špatně, přesto však nějak, obvykle díky dobré vůli jednotlivců, funguje.


III. OBLAST HUMANITNÍCH A SPOLEČENSKÝCH VĚD


Doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc.,
Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.

  1. Je nezbytné preferovat především ty významné směry a okruhy vědeckého výzkumu v oblasti pravěkých a časně středověkých dějin, které mají zásadní dopad v naší i zahraniční, zejména evropské vědě a pro jejichž řešení neexistují pramenné a odborné předpoklady na jiných pracovištích obdobného zaměření v ČR než právě v ARÚB. Snažíme se tedy profilovat a strukturovat jednotlivá vědecko-výzkumná střediska tak, aby byla schopna vhodně a vyváženě, na základě současných moderních trendů, skloubit nezbytné terénní aktivity s teoretickým poznáním. To vše musí být samozřejmě podmíněno vhodným složením jednotlivých týmů, v jejichž čele musí stát přední badatelé v oboru (bez ohledu na věk), uznávaní jak v národním, tak i mezinárodním měřítku; důležitým a přednostním krokem bude doplňování těchto týmů mladými vědeckými pracovníky, s čímž souvisí ještě intenzivnější spolupráce s vysokými školami. Chceme-li dosáhnout vytčených cílů, musíme pro vědecké týmy vytvořit vhodné pracovní podmínky. V tomto směru zde existují jisté nedostatky, zejména pokud jde o prostorové možnosti ústavu. Proto naše snaha směřuje k vybudování nového moderního pracoviště, jež by se mohlo stát centrem archeologického bádání nejen v oblasti severně od středního Dunaje, ale i v širším středoevropském prostoru. K prioritám musí rovněž patřit zintenzivnění činnosti v oblasti péče o národní archeologické dědictví, neboť by se vskutku brzy mohlo stát, že už nebude co zkoumat (masové vykrádání a rabování archeologických lokalit).
  2. K tomu je nutná jednoznačná podpora (i morální a finanční) klíčových pracovníků, schopných formulovat a naplňovat rozhodující vědecko-výzkumné programy, kteří mají reálnou vizi dalšího rozvoje oboru. Úzká spolupráce s předními evropskými i světovými institucemi a s týmy zabývajícími se sledovanou tématikou. Ještě výraznější důraz na participaci v mezinárodních (zvláště vícestranných) projektech, ještě těsnější vzájemný kontakt. A v neposlední řadě, jak již bylo řečeno, vytvoření alespoň standardních podmínek pro kvalitní vědeckou práci.
  3. Přechod na nový právní statut si vyžádal vysoké nasazení, zatím se však spíše zdá, že povinností přibylo; chod ústavu zásadněji ovlivněn nebyl.