Odešla významná fyzioložka Olga Hudlická

Nekrolog

 

Profesorka fyziologie Olga Hudlická (11. červenec 1926 – 3. květen 2014)

 

Obě fota: Archiv BMS

 

Olga Hudlická se narodila 11. července 1926 v Přelouči, titul MUDr. získala na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vědecké hodnosti Ph.D. a DrSc. obdržela ve Fyziologickém ústavu tehdejší ČSAV za práce o krevním oběhu ve svalu a jeho regulaci za různých podmínek. Ve své vědecké práci byla inspirována průkopnickou prací Arnošta Gutmanna, v jehož oddělení pracovala spolu se svou celoživotní kamarádkou Gertou Vrbovou. V roce 1969 ji politická situace přinutila opustit svou milovanou zemi a emigrovat do Anglie. Až do svého odchodu do důchodu působila v Oddělení fyziologie Lékařské fakulty University v Birminghamu. Ve výzkumné práci pokračovala jako emeritní profesorka; v laboratoři často žertovali, že do důchodu neodešla Olga, ale jen její mzda. Olgu zajímala hlavně role různých faktorů spojených se zvýšeným průtokem krve (viz monografii Průtok krve svalem, 1973) a růst kapilár v normálním a ischemickém kosterním svalu (viz Tvorba kapilár,1986). Celkem publikovala přes 200 prací, kapitol a přehledů (poslední v r. 2011) a redigovala tři monografie.
 

Před odchodem do Anglie působila Olga jako tajemnice Československé fyziologické společnosti (1960–1969), v Anglii se významně uplatnila v Britské mikrocirkulační společnosti (BMS), nejdříve jako tajemnice (1985–1992) a poté prezidentka (1996–1999). Na setkáních a sjezdech BMS byla vždy velmi aktivní, její četné diskusní příspěvky byly kritické a přiléhavé. Pravidelně se zúčastňovala zasedání Mikrocirkulační společnosti (MCS) v USA, výrazem uznání jejího významu v oboru byla pozvání do Frankfurtu nad Mohanem a Caracasu (Venezuela), kde působila jako hostující profesorka. Získala také několik prestižních ocenění: Zweifachovu cenu MCS v USA (1996) a Malpighiho medaili (Evropská MCS 2008); byla rovněž poctěna výroční přednáškou Britské fyziologické společnosti.
 

Její zaujetí pro studium mikrocirkulace nikdy neochablo; dlouho po odchodu do důchodu přicházela na semináře, protože ji zajímalo, kam vedou nové trendy ve výzkumu. V laboratoři vzbuzovala údiv šíří svých znalostí a její schopnost pamatovat si do detailu bibliografické údaje z prací, čtených před mnoha lety skoro naháněla strach; běda těm, kdo si matně na „něco“ vzpomínali! Ačkoliv vyučovala fyziologii z mnoha aspektů po mnoho let tradičním způsobem, který netrpěl líné studenty, její vášní byl vždy vědecký výzkum. Když jsme se setkali naposled, byla stále vědecky činná; zkoušela recepty a psala kuchařskou knihu, uspokojena vědomím, že její vědecký odkaz je dále rozvíjen. Já sám jí vděčím za velmi mnoho a považuji za výsadu, že jsem Olgu znal a mohl s ní pracovat.

 

Stuart Egginton

Professor of Exercise Science

School of Biomedical Sciences

University of Leeds

UK