Předmětem sociologicky zaměřeného projektu je podpora společenské akceptace institucionálních mechanismů vedoucích k prosazování principu rovných příležitostí pro muže a ženy ve veřejné sféře. Těžiště přínosu projektu spočívá ve zpřístupnění výsledků výzkumu cíleným skupinám uživatelů, v realizaci iniciace porozumění a společenské důvěry v tematizaci genderových otázek a v konstrukci efektivní sociální intervence do genderově organizované společenské praxe. Výstupy projektu zhodnotí vliv intervence na tematizaci tabuizovaných problémů a na proces prosazování vědecké argumentace do společenských diskurzů vztahujících se k závažným problémům života českých žen a mužů. Jde o kritické zhodnocení reálného přínosu transferu genderově podmíněných poznatků, dat a výzkumů. Výzkumná orientace aplikovaného projektu koresponduje s nutností posilovat kredibilitu a význam vědy a výzkumu pro řešení akutních a společensky naléhavých problémů současného světa.
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 80, zobrazeno 41 - 50)
Jedná se o recenzi knihy americké kritické teoretičky Nancy Fraser a německého kritického teoretika Axela Honnetha. Oba autoři na sebe postupně ve dvou krocích reagují a konfrontují vlastní pojetí spravedlnosti s pojetím druhého partnera/ky. Fraser navrhuje dvoudimenzionální teorii spravedlnosti, která by propojila teorie distributivní spravedlnosti a teorie uznání, Honnethnaopak formuluje teorii uznání, která boje v oblasti přerozdělování pojímá jako jeden z druhů bojů za uznání.
Recenze prezentuje knihu Nancy Fraser Rozvíjení radikální imaginace, v níž tato autorka prezentuje vývoj svého promýšlení teorie spravedlnosti od dvoudimenzionílní teorie spravedlnosti k současným úvahám o teorii postvestfálské demokratické spravedlnosti.
Příspěvek je recenzí knihy americké profesorky sociální a politické teorie Nancy Fraser. Kniha je sérií článků, ve kterých se autorka vyjadřuje k vybraným aspektům specifickým pro porevoluční období. Hlavními rysy postsocialismu jsou podle ní absence přesvědčivé vize sociální transformace, dilema odlišnosti a rovnosti a znovuoživení neoliberální ekonomiky v souvislosti s globalizací.
Autorky analyzují dělbu neplacené práce a péče v úplných i neúplných rodinách se závislými dětmi, a upozorňují na dopady této genderově nerovné dělby na rodiče a děti.
Autorka v článku vyzdvihuje kritický potenciál divadelního představení Monology Vagíny, jehož autorkou je Eve Ensler, jak s ohledem na genderovou spravedlnost, tak s ohledem na multikulturalismus. Ensler poukazuje zejména pomocí narativní složky na bezpráví, které je pácháno na ženách, přičemž se snaží vyhnout se západnímu imperialistickému pohledu a poskytnout prostor rovněž ženám mimo západní kulturu.
Příspěvek zkoumá důvody nižšího zastoupení žen v politických funkcích v České republice. Zaměřuje se na následující bariéry vstupu žen do politických funkcí – institucionální pravidla, fungování politických stran, hodnoty české veřejnosti či veřejný diskurz.
Článek se zaměřuje na to, jaký význam ve svých životech přikládá zkoumaná skupina matek svému mateřství a rodině a jaký své práci i na to, jak vnímání vztahu mezi prací a rodinou ovlivňuje jejich definování si kombinace těchto sfér života.
Postavení mužů a žen na trhu práce v České Republice není rovnocenné. Mnoho autorů a autorek, kteří se zabývají vysvětlením příčin těchto nerovností, zdůrazňují působení nejrůznějších strukturálních bariér a genderových stereotypů na straně zaměstnavatelů. Článek se snaží odpovědět na otázku, zda jsou to primárně rozdílné hodnoty mužů a žen, nebo naopak strukturální omezení, co vede k prokazatelně horšímu postavení žen na trhu práce v ČR.
V květnu 2006 jsem pracovala na výzkumném projektu na univerzitě v Berkely. Zde jsem potkala Arlie Hochschild, jejíž pětatřícetiletá kariéra profesorky sociologie na univerzitě v Berkely se tehdy právě chýlila ke závěru. Měla jsem příležitost navštívit jeden z jejích kursů a diskutovat s ní výzkumnou metodologii a přístupy k zaznamenávání výsledků výzkumu. Také jsme spolu mluvily o rozdílech v Americkém a Českém gender regime.
Ukazujeme, že přes rozšířenou představu o jedné ideologii péče v období socialismu, došlo v Československu k několika změnám v ideologi, institucionálním nastavení a praxi péče o děti. Důvody dnešní politiky a praxe péče v české společnosti (i dalších postsocialistických zemích, které jdou proti trendu poklesu podílu rodin s jedním živitelem-mužem) lze najít v historickém vývoji. Dnešní politiky a praxe péče v české společnosti posilují zneuznání péče a třídní i genderové nerovnosti.
Facebook
Twitter