Previous Next
Již Slunce z Hvězdy vyšlo? JAKUB IVÁNEK Již během několikaletého čekání na nové kritické vydání vánočního kancionálku Jesličky (1658) známého českého...
Problematika popisu a mezioborovost MARKÉTA MAGIDOVÁ Téma deskripce je v literárněvědné teorii, té české zvláště, ve srovnání s naratologickými tématy...
Živá versologie JAN WIENDL Versologický tým při pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR představuje v posledních letech řadu...

Pod vedením Dalibora Turečka se badatelé z Jihočeské univerzity a z ÚČL AV ČR pokusili v knize České literární romantično o nové vymezení českého literárního romantismu.

Metodologicky práce vychází z teorie modelování, je inspirována filozofickým myšlením Ladislava Hejdánka a především se opírá o synopticko-pulzační chápání literatury, rozpracované Petrem Zajacem. Romantismus autoři vnímají jako vnitřně dynamickou událost, nepředstavující jednolitý směr, ale tvořící široké spektrum různorodých konstelací a modifikací, které nacházejí v dobové kultuře vratkou rovnováhu ve vztahu k jiným literárním diskursům (především ke klasicismu a realismu) a zároveň interferují s jinými druhy umění (v prvé řadě s malířstvím). Romantické prvky jsou následně shledávány v širokém proudu od samého počátku 19. století až po padesátá léta. Základními konstelacemi se jeví soustředění k romantické poetice, vlastenecká romantika a subjektivní romantismus; do úvahy je konečně ve funkci kontrafaktury brán i biedermeier.

Ukázku z knihy naleznete zde.