Monografická studie se soutředí na čtyři různé aspekty zkoumaného fenoménu. Obsahem první kapitoly je generační porovnání různorodých reflexí dobové evropské historiografie v recenzích publikovaných v českých historických časopisech. V další kapitole autorka sleduje zahraniční studijní cesty nastupující generace badatelů. Třetí část pojednává o překladech odborných textů, které přinesly metodické obohacení české historiografie. Cílem závěrečné syntetizující kapitoly je dokázat, že právě snaha české akademické komunity obstát v evropském kontextu, vedla ke kvalitativnímu růstu oboru, který znamenal nejen zpřesnění metodiky výzkumu, ale i vznik a metodické vymezení nových disciplín, například dějin umění, nebo, v kontextu diskutované monografie, emancipace literární historie.
Previous
Next
Již Slunce z Hvězdy vyšlo?
JAKUB IVÁNEK
Již během několikaletého čekání na nové kritické vydání vánočního kancionálku Jesličky (1658) známého českého...
Problematika popisu a mezioborovost
MARKÉTA MAGIDOVÁ
Téma deskripce je v literárněvědné teorii, té české zvláště, ve srovnání s naratologickými tématy...
Živá versologie
JAN WIENDL
Versologický tým při pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR představuje v posledních letech řadu...