Publikace se zabývá literárním životem prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Největší pozornost autor věnuje zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud málo známému vydavateli Antonínu Vlachovi a jeho jmenovci, básníkovi, prozaikovi a redaktorovi Robertu Vlachovi. Téměř obrozenecké úsilí pozapomenutých osobností autor sleduje v širokých souvislostech literárních i politických dějin našeho exilu.
Previous
Next
Již Slunce z Hvězdy vyšlo?
JAKUB IVÁNEK
Již během několikaletého čekání na nové kritické vydání vánočního kancionálku Jesličky (1658) známého českého...
Problematika popisu a mezioborovost
MARKÉTA MAGIDOVÁ
Téma deskripce je v literárněvědné teorii, té české zvláště, ve srovnání s naratologickými tématy...
Živá versologie
JAN WIENDL
Versologický tým při pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR představuje v posledních letech řadu...