Narodil se 20. července a podle Wikipedie sdílí toto datum s osobnostmi, jako Jiří Grossmann, Francesco Petrarca, sir Edmund Hillary, Ferdinand d´Este, také Pavel Kohout, se kterým se narodil v téže porodnici. Je to také den, kdy náčelník Siouxů Sitting Bull se vzdal se svými lidmi americké armádě, kdy Japonsko slaví den námořnictva… Jeho kniha Průvodce protektorátní Prahou mu přinesla cenu Magnesia Litera. Nedávno vyšla kniha Krvavé finále o jaru 1945.
Jiřího Padevěta (JP) se ptala Ivana Laiblová Kadlecová (ILK).
ILK: Pane řediteli, předně Vám gratuluji k významnému ocenění Vašeho díla. Vaše témata jsou zajímavá, a kupodivu jejich smutný podtext čtenáře neodradí. Vaše dílo má velký ohlas a tedy společenský efekt.
JP: Všechno, co bylo napsáno, by mělo varovat. Jenže častokrát, kdo nezažil, nevěří, že skutečně bylo tak zle.
Kdysi v dávných dobách byl průměrný věk dožití u lidí něco přes 20 let, dnes je 73,5 roku u mužů a 80 let u žen. Tehdy lidé nestihli napáchat za celý život tolik škod, jako v současnosti. Dnes jsou lidé vzdělaní, disponují vyspělými technologiemi, ale biologicky se nezměnili. A jsou mnohdy ochotni chovat se hnusně, když jde o přežití. Mají na to delší časový prostor.
ILK: A jak zle bylo, po tom pátráte a o tom píšete.
JP: Pátrání je složité. Ale stačil i úzký časový úsek, jako třeba to krvavé léto mezi květnem a srpnem v roce 1945: Probíhal divoký odsun Němců, nastal čas vyřizování účtů, byly tu zločiny spáchané Rudou armádou – a život běžel dál. Lidstvo je prostě historicky nepoučitelné.
ILK: Začíná to výchovou.
JP: Něco už je v genetice, následuje výchova v rodině, ve škole. Někteří učitelé dějepisu sice opustili dějiny mezinárodního dělnického hnutí, ale učí raději dlouhou řadu římských císařů, aby se vyhnuli XX. století. Ale je i řada skvělých gymnaziálních profesorů dějepisu, kteří vedou studenty k poznání naší nedávné minulosti.
ILK: K tomu Vašemu pátrání : Asi nestačí hledat jen v literatuře?
JP: Hledat v kronikách nestačí, chodím třeba po hřbitovech křesťanských, židovských i protestantských, a prohlížím staré náhrobky. Někdy najdu zajímavý příběh a někdy dokončení příběhu, na který jsem narazil v archivu. Řada kronik začíná až koncem léta 1945, některé jsou dopisovány zpětně v padesátých letech a na obsahu je to vidět. Moje hledání, tedy moje životní téma nebo to, co mi leží v hlavě, je otázka pomsty v době míru. Lidsky některé akty pomsty chápu, ale právně jsou v každé době neobhajitelné. A protože jsem původně vystudovaný zeměměřič, chci dohledat a propojit k událostem konkrétní místa, do samého detailu. Je to práce časově náročná, přiznám se, že se už nepotuluji krajinou jako Mácha, že jezdím autem. Jinak bych to opravdu nestihl.
ILK: Jak se vlastně díváte na sníženou DPH u knih? Jaký to má dopad?
JP: Neudělá to skoro nic. Pomůže to trochu knihkupcům a vydavatelům, na výsledné ceně pro zákazníka se snížení prakticky neprojeví.
Pokud to takhle půjde dál, může se v budoucnu stát, že čtenářstvo bude úzká, ale trvalá vrstva lidí, kteří u knih zůstanou a nepodlehnou tlaku jiných médií, jiných a pohodlnějších nosičů informací.
ILK: Pane řediteli, děkuji za Váš čas a těším se na Vaše další dílo.
Čtěte také:
http://www.shekel.cz/30824/interview-s-jirim-padevetem
http://art.ihned.cz/c1-63779370-padevet-krvave-finale-recenze
http://art.ihned.cz/c1-62917480-jiri-padevet-krvave-jaro
Loading...
