V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
PAVEL JANOUŠEK
Zdeněk Hořínek patřil k těm, kteří jsou puzeni předmět svého zájmu, ba své vášně prožívat, nahlížet a reflektovat všemi možnými způsoby. Žil „svou pravdou“, současně ale stále hledal cesty, jak ji sdělit ostatním a jak s nimi o ní vést dialog. Potřeba komunikovat byla pro něj primární.
ŠÁRKA SLADOVNÍKOVÁ
Ve čtvrtek 23. října proběhla v pražském Clam-Gallasově paláci první část třetí výroční konference Pražského centra židovských studií s názvem „Židovská Praha pozdní renesance a její reflexe: nové pohledy“. O dva týdny později, ve čtvrtek 6. listopadu, proběhla druhá část setkání ve formě kolokvia s názvem „Hebrejská kniha (nejen) v rudolfínské Praze“.
PETRA CHVOJKOVÁ
Jako součást doprovodného programu k výstavě Hommage a Kája Saudek. Retrospektiva krále českého komiksu se přímo v prostorách Muzea umění Olomouc konalo 26. dubna 2014 odborné kolokvium Český komiks (a vizuální kultura) 60.–80. let 20. století. Uspořádáno bylo Centrem pro studia komiksu ÚČL AV ČR a FF UP , které tím završilo svou spolupráci na doprovodném programu výstavy v podobě cyklu přednášek pro veřejnost s názvem Kája Saudek a (český) komiks. Kolokvium navázalo na podobně koncipované setkání s názvem Studia komiksu: možnosti a perspektivy, které stejný organizační tým připravil na půdě olomoucké filozofické fakulty o tři roky dříve, tentokrát byl však záběr jednotlivých příspěvků omezen jednak na dějiny domácího komiksu v daném časovém období, jednak na jeho vazby k jiným oblastem domácí vizuální a populární kultury (především filmu a výtvarnému umění).
ALEŠ ZACH
František Knopp (narozen 30. dubna 1946 v Praze, zemřel 11. května 2014 v Čerčanech) studoval v relativně uvolněných šedesátých letech minulého století dějiny a teorii divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; z jeho ročníkových spolužáků se v oboru později uplatnili mj. Nina Malíková, Vladimír Just a Vladimír Mráček. V roce 1969 absolvoval diplomovou prací Činoherní klub 1965–1968 a o rok později, na prahu normalizace, nastoupil do bibliografického oddělení pražského Divadelního ústavu.
MILOŠ SLÁDEK
1.
Už několik let můžeme pozorovat zvýšenou aktivitu jihočeského pracoviště Národního památkového ústavu při vydávání pozoruhodných monografií věnovaných movitým i nemovitým památkám daného regionu, s tím spojeným duchovním dějinám apod. Práce Martina Gažiho a Jarmily Hansové představuje bezesporu jeden z vrcholů těchto iniciativ a odborných počinů. Přivykli jsme tomu, že studie památkářů jsou charakteristické dobrou znalostí konkrétních památek a obvykle i výbornou orientací v pramenech a literatuře k danému místu. Horší už to bývá s jazykovou stránkou těchto studií a mnohdy i se zařazením dané problematiky do širšího dobového myšlenkového kontextu i do širších souvislostí uměleckých a kulturních.