official magazine of CAS

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Spolupráce s DAAD – díl třetí

Již dvakrát jsme se v uplynulých letech (viz AB 10/2013, AB 6/2014) věnovali spolupráci Akademie věd ČR s Německou akademickou výměnnou službou (Deutscher Akademischer Austauschdienst – DAAD). Kromě představení tzv. PPP programu – Programu společné podpory výměn badatelů spolupracujících na projektech (Programm zur gemeinsamen Förderung des projektbezogenen Personenaustausch) a shrnutí výsledků za prvních 10 programových období se předchozí články věnovaly prezentaci vybraných projektů pracovišť AV ČR z I. a II. vědní oblasti (Astronomický ústav, Ústav makromolekulární chemie, Mikrobiologický ústav). Závěrečný díl věnujeme projektům III. vědní oblasti.

Zastoupení III. vědní oblasti v PPP programu bylo dosud nepatrné; zatímco počty podaných i schválených projektů z ostatních dvou vědních oblastí lze počítat na desítky, v případě věd humanitních a společenských šlo pouze o několik projektů, které realizovala tři pracoviště AV ČR (Etnologický, Psychologický a Filosofický ústav) v počátečních programových obdobích 2004–2005 a 2006–2007.

V následujícím příspěvku představíme aktuální projekt doc. Ondřeje Císaře ze Sociologického ústavu AV ČR, který se s týmem z Univerzity v Mannheimu pod vedením prof. Jana W. van Detha zabývá otázkou politického aktivismu. Oba týmy se tématu věnují dlouhodobě a patří k nejlepším ve své zemi; skupina prof. van Detha patří dokonce k nejlepším na světě. Spolupráce trvá již od roku 2011; dosud se uskutečňovala neformálně a sporadicky na základě individuálních kontaktů, nikoli na úrovni celých týmů. Stávající projekt spolupráci prohloubí.

Kontextualizace protestu

Politická participace se považuje za jeden ze základních stavebních kamenů demokracie. V poslední době narostl počet protestů a nových, neinstitucionalizovaných typů participace, jakou jsou mobilizace hnutí „occupy“, demonstrace proti úsporným opatřením či po-užívání internetu a sociálních médií v rámci občanského aktivismu. Ve většině výzkumů individuální politické participace doposud dominovaly tzv. „mikropřístupy“, které zdůrazňovaly individuální predispozice se politiky účastnit. Role kontextu politické participace začala být více zkoumána teprve nedávno. Cílem projektu je přispět právě do tohoto nového výzkumného odvětví.

Zaměřuje se na individuální participaci na protestech a jeho záměrem je zkoumat tři typy kontextu: 1. kontext historických dědictví s cílem zaměřit pozornost na roli politických generací; 2. kontext jednotlivých demonstrací s cílem dále rozvinout nový výzkumný přístup výběrového šetření protestujících a připravit sběr dat v Německu; 3. kontext nových sociálních médií zaměřený na studium role internetu a sociálních médií pro politický aktivismus a na přípravu sběru dat v České republice.

V roce 2014 se úspěšně uskutečnilo osm výměnných stáží, na nichž se podílelo pět výzkumníků z Univerzity v Mannheimu a tři ze SOÚ AV ČR. Aktivity spočívaly zejména v dalším rozvoji a výměně zkušeností a dosavadních poznatků v oblasti teorie a metodologických postupů (strategie 1 a 2 v projektu). Konkrétně jsme se zaměřili na tři témata:

1. Historická dědictví

Spolupráce obou týmů se orientovala na téma vlivu historických událostí na politický aktivismus. V rámci pobytu Mgr. Daniely Gawrecké se projekt zaměřil na rozvíjení teorie a kvalitativních metod zkoumání aspektů dědictví „komunistické minulosti“. Zejména ve spolupráci s prof. van Dethem se Mgr. Gawrecká věnovala rozvoji teoretického přístupu bádání mladých aktivistů a aktivistek v Německu a České republice a specifikaci role politické kultury v přenosu tzv. „dědictví minulosti“. Kvantitativní přístup ke zkoumání role historie byl diskutován a dále rozvíjen ve spolupráci s doc. Lukášem Linkem, který zejména německým členům týmu přiblížil metodu Age-Period-Cohort (APC) analýzy a při pobytu na Univerzitě v Mannheimu tuto metodu aplikoval na zkoumání role generací pro volební účast v postkomunistických zemích. Téma historických dědictví a jejich výzkumu se dále rozvíjelo ve spolupráci dr. Kateřiny Vráblíkové a doc. Ondřeje Císaře, kteří se zaměřili na specifikaci teorie „zklamání z demokracie“ (democratic disillusion) a možnosti jejího zkoumání (rozvoj metody analýzy časových řad protestních událostí) a společně pracovali na manuskriptu článku Reinterpreting the Democracy Disillusionment in the CEE Democracies: Evidence from protest event analysis in 1989–2010. Tématu se dr. Vráblíková věnovala i během prezentace na jednom ze Čtvrtečních sociologických seminářů (4. prosince 2014) v SOÚ AV ČR s názvem Zklamání z demokracie? Nespokojenost s politikou a politická ne-angažovanost v nových demokraciích.

Teorie „zklamání z demokracie“ předpokládá, že v tzv. nových demokraciích dochází krátce po prvotním revolučním nadšení, které je charakterizované vysokou angažovaností lidí v politice a spokojeností občanů s ní, k razantnímu úpadku demokratického občanství. Frustrace občanů z neuspokojivého vývoje nového demokratického režimu, nesplněných a možná až příliš velkých očekávání má vést k rapidnímu poklesu volební účasti, ztráty důvěry v politiky, nárůstu politické apatie a celkové rezignaci na aktivní angažovanost v politickém a veřejném životě. Ač je tato teorie populární jak mezi akademiky, tak v politických komentářích a častokrát se používá pro vysvětlení nejrůznějších neduhů, kterými nové demokracie trpí, zatím se jí nedostalo hlubšího empirického výzkumu.

Studie ukazuje, že ani v jedné ze zemí Visegrádské čtyřky (Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko), které mají být učebnicovými příklady, k procesu „zklamání z demokracie“ vedoucímu k politické apatii a nezájmu lidí o politiku nedochází. V žádné ze čtyř zemí nepoklesl kolektivní aktivismus, jako jsou politická shromáždění, demonstrace nebo petice. Zároveň nespokojenost veřejnosti s politikou nevede k větší apatii. V případě ČR dochází dokonce k opačnému jevu, tj. politická nespokojenost vede k větší politické angažovanosti, jak ilustruje graf mapující počet kolektivních politických událostí za čtvrtletí a podíl lidí, kteří nejsou spokojeni s politikou v průběhu let 1989–2010. Skutečnost, že česká veřejnost není spokojená s politikou, nevede k apatii, pasivitě a dalšímu odcizení od politiky, naopak mají obě křivky velmi podobný průběh. Konkrétně politická nespokojenost ústí ve větší kolektivní politickou mobilizaci. Výsledky více méně vyvracejí teorii předpokládající, že „zklamání z demokracie“ si veřejnost v nových demokraciích nese jako historické dědictví. „Zklamání z demokracie“ se tak zdá být spíš atraktivním mýtem než teorií, která popisuje procesy v nových demokraciích.

06_1.jpg
Graf č. 1 – Konvenční kolektivní aktivismus a politická nespokojenost v České republice

2. Výzkum protestů

Členové německého týmu se při stážích v SOÚ AV ČR podrobně seznámili s postupem a praktickou realizací tzv. protestních surveyů (dotazníkových šetření). Diskutovala se hlavně efektivita a rizika spojená s tímto typem sběru dat, jelikož německý tým uvažuje o podobném výzkumu v Německu. Týmy zpracovávaly data z protestních surveyů, které se uskutečnily v ČR; například doc. Linek s dr. Vráblíkovou pracovali na manuskriptu článku Explaining the Composition of an Individual’s Political Repertoire: Why Don’t Protestors Vote? Nejen protestům, ale i ostatním formám politické participace se věnoval prof. van Deth v prezentaci na Čtvrtečních sociologických seminářích (30. října 2014) Participation and Democracy: Norms, Inequality and Extremism in Post-democratic society.

06_2.jpg
Graf č. 2 – Systém reprezentativního výběru respondentů na protestním pochodu


Dotazníkové šetření účastníků protestů je originální metoda, která umožňuje zkoumat aktivisty „přímo při činu“. Ač jsou některé demonstrace či stávky poměrně velké, počet účastníků není dostatečný (asi 5 %), aby byli početněji zastoupeni ve standardních národně reprezentativních dotazníkových šetřeních, která se většinou dotazují asi tisíce lidí. Metoda zároveň umožňuje přímo zkoumat rozdíly mezi různými kolektivními událostmi. Například jak se liší účastníci demonstrace odborů od účastníků a účastnic průvodu na podporu gayů a leseb. Zásadní pro zkoumání pří-tomných na demonstracích je uplatnění techniky, která zajistí reprezentativnost vzorku dotazovaných vzhledem k populaci všech účastníků. Nákres níže znázorňuje jednu z možných variant, jak takový výzkum provádět. Na základě odhadu celkového počtu účastníků průvodu se vypočítá n-té pořadí účastníků nebo řad průvodu, které je třeba oslovit. Jak ukázaly metodologické výzkumy, nezbytné je oddělení role toho, kdo náhodně vybírá potenciální respondenty a respondentky (tzv. pointer), od role tazatele, který dotazovaného oslovuje. Pokud je totiž výběr ponechán na tazatelích, i když mají jasně stanovená pravidla jak náhodně vybírat respondenty, mají tendenci systematicky vybírat celkově vstřícnější respondenty (mladší, ženy, s vyšším vzděláním atd.). Dalším zásadním momentem je rovnoměrné pokrytí davu, který se například pohybuje. Náčrt ilustruje metodu výběru dotazovaných na protestním pochodu. Jeden tým tazatelů vedený jedním pointerem postupuje proti směru protestního pochodu a pokrývá určité pořadí řad, zatímco druhý tým tazatelů s pointerem postupuje od konce, průvod jako by předbíhá a pokrývá řady nepokryté prvním týmem.

3. Role internetu a sociálních médií pro politický aktivismus

Spolupráci obou týmů zajišťoval zejména dr. Yannis Theocharis, jenž se tématu dlouhodobě věnuje. Při pobytu v SOÚ AV ČR prezentoval výsledky výzkumů, které se zabývají tím, jak sociální hnutí používají nová média a jak tyto procesy mění povahu kolektivního aktivismu. Společně s doc. Císařem pracovali na plánu a konkrétních bodech budoucího společného výzkumu a publikačního výstupu (na českých datech International Social Survey Programme 2014 – Module Citizenship). Spolupráce Univerzity v Mannheimu a SOÚ AV ČR na zkoumání role sociálních médií vyústila i ve společnou žádost o výzkumné granty; SOÚ AV ČR byl zahrnut a spolupracoval v mezinárodním týmu žadatelů o projekt Horizon2020 vedený dr. Theocharisem New Arenas for Youth Engagement in Politics (Call H2020-YOUNG-SOCIETY-2014, číslo návrhu: SEP-210140503, grant nezískán).

06_3.jpg
Graf č. 3 – Konverzační síť na Twitteru k protestům proti reformním škrtům v Řecku


Dr. Theocharis představil analýzu konverzačních sítí na sociálních sítích, jako jsou Twitter nebo Facebook, která ukazuje zásadní roli těchto komunikačních kanálů pro mobilizaci a koordinaci protestů. Graf 3 znázorňuje sítě konverzací na Twitteru, jež se udály při mobilizaci řeckého hnutí proti reformním škrtům (tzv. aganaktismenoi) v období mezi 31. květnem a 25. červnem 2011. Jde o síť 17 866 sdílených příspěvků, které používaly dva nejdůležitější „hashtagy“ vztahující se k těmto protestům (#greekrevolution a #25Mgr). Text v grafu (například @acampadasol) značí název twitterového účtu, jeho velikost a pozice vyjadřují jeho důležitost a postavení v rámci konverzační sítě. Analýza mj. ukazuje, že zásadní roli při organizaci protestů proti reformním škrtům v Řecku hráli neformální političtí aktéři (jednotlivci, sociální hnutí atd.). Žádný z 500 účtů, které se na tvorbě konverzačního obsahu podílely, nepatřil tradičním politickým organizacím (například politické strany nebo odbory).

V roce 2015 se zaměřujeme zejména na třetí plánovanou strategii, tj. spolupráci na společných publikacích v rámci třech daných tematických okruhů (historická dědictví, výzkum protestů, role internetu) – a to jak v podobě publikací ve spoluautorství, tak publikací a výstupů (závěrečné studentské práce) s jedním autorem, které však vznikly prostřednictvím spolupráce a kontaktů obou týmů (komentáře k manuskriptům, prezentacím atd.). Týmy participují zejména na dokončení započatých publikací, ale připravují i nové (jde například o plánovanou knihu doc. Císaře a dr. Vráblíkové o protestu ve východní Evropě či editovanou knihu doc. Linka o aktivním občanství). Týmy zároveň aktivně hledají další možné grantové výzvy pro podávání společných výzkumných projektů.

ONDŘEJ CÍSAŘ,
Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.,
KATEŘINA VRÁBLÍKOVÁ a YANNIS THEOCHARIS,
Univerzita v Mannheimu,
JANA VLACHOVÁ,
Kancelář Akademie věd ČR