Stříbrné medaile prof. Illnerové a prof. Kouteckému
„Život obou vědců je s Prahou úzce spjat; oba se zde narodili a prožili většinu svých profesních i soukromých životů. Vystudovali Univerzitu Karlovu v Praze a vedli významné pražské instituce – prof. Illnerová stála v letech 2001–2005 v čele Akademie věd ČR, prof. Josef Koutecký byl v letech 1983–2004 přednostou Kliniky dětské onkologie 2. Lékařské fakulty UK a FN Motol,“ uvedl při předání stříbrných medailí primátor Tomáš Hudeček. Slavnostní setkání doprovodilo hudební vystoupení smyčcového kvarteta sestávajícího z členů kvarteta Kociánova a Nosticova. Stříbrnou medaili se hlavní město rozhodlo udělit jako zvláštní projev úcty a ocenění vědeckého přínosu a šíření mezinárodního věhlasu české metropole ve světě
.
Prof. Koutecký je český lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Po sametové revoluci zastával čtyři funkční období post děkana 2. lékařské fakulty UK, v mezidobí byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie. Dále je nositelem Medaile II. stupně od prezidenta republiky (1996), Medaile Josefa Hlávky, Medaile J. E. Purkyně, Zlatá medaile 2. LF UK, Zlatá medaile UK nebo nejvyššího ocenění AV ČR – De Scientia et Humanitate Optime Meritis. Je čestným občanem Prahy 7 a obce Soběhrdy a zakládajícím členem Učené společnosti ČR, které byl předsedou v letech 1998–2002. Je autorem stovek vědeckých publikací a desítek učebnic a monografií.
lsd
Aktuality
6.8.2015 Dvacet let výzkumu památky UNESCO
Pod stejným názvem je od 2. července zpřístupněna v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře výstava výsledků záchranných archeologických výzkumů v tomto ve středověku druhém nejvýznamnějším českém městě. Název výstavy odkazuje na skutečnost, že se Kutná Hora před dvaceti lety zařadila na seznam světového kulturního dědictví UNESCO a jeden z důvodů zápisu představovalo také kutnohorské podzemí. Z velkého počtu archeologických akcí byly vybrány ty, které společně prováděl Archeologický ústav AV ČR, Praha a Ústav archeologické památkové péče středních Čech.
Větší množství výzkumů v 90. letech (Anenské náměstí, Jánské náměstí, obnova inženýrských sítí) se následně omezilo na dlouhodobý výzkum v areálu obnovované Jezuitské koleje (1998–2012). Z tohoto výzkumu pochází převážná většina vystavených předmětů. Ty přibližují všechny základní etapy středověkého života v Kutné Hoře – práci horníků, prubířů, život měšťanů a řemeslníků, stejně jako jezuitů a vojáků.
Výstava potrvá do 29. listopadu 2015.
Na pracovištích Akademie věd působí nejen vědečtí odborníci, ale zároveň skvělí hudebníci. Pro radost sobě i druhým hrají a zpívají téměř profesionálně, jiní ryze amatérsky. A proto se zrodila myšlenka, kterou podpořila Akademická rada AV ČR, připojit se k oslavám 125. výročí Akademie věd také akademickým „muzicírováním“ (viz AB 3/2015).
Generální shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo rok 2015 Mezinárodním rokem půdy. Při této příležitosti vybíráme z archivu Akademického bulletinu rozhovor Sylvy Daníčkové s půdním biologem, profesorem Jihočeské univerzity a univerzity ve Vídni prof. Josefem Ruskem z Ústavu půdní biologie BC AV ČR v Českých Budějovicích.
Půda, země, hlína, prsť, ornice – tolik názvů má čeština pro životodárný element, který člověk od pradávna kultivuje a jehož bohatství v sobě každé to slovo nese. Řeknu-li Hlína, drolí se mi v prstech, které by z ní chtěly něco vytvořit. Zazní-li Půda, ucítím teplo a vůni všech kořenů, které v ní kdy byly, syceny vodou a šťávami hlubin. Ozve-li se Země, vidím rodný kraj s lukami, rybníky, s alejí lip a hned potom celou planetu Zemi. Prsť je něčím tajemným, něčím temným, co skrývá příští život zrna, osení, klas. Ornice mne vede k lidem, kteří obdělávali svá políčka pluhem, obědvali na mezi a teprve po klekání se vraceli domů. Jak je to dávno? Změny, které prožívá svět a s ním člověk dnešních dní, postihly i půdu. Už není posvátná, už není dárkyní chleba, která zasluhuje dík, zapomnělo se na Rok odpočinutí, přikázaný Hospodinem pro každý sedmý běh času...
Stav půdy u nás i jinde ve světě je jen jedním z ukazatelů špatného stavu životního prostředí na Zemi, jehož důsledky jsou nejisté...
O tom, jaké svědectví půda vydává, čtěte v rozhovoru na pokračování – Globální změny aneb Svědectví půdy 1, Globální změny aneb Svědectví půdy 2 a Globální změny aneb Svědectví půdy 3.
Unikátem stanice Milešovka je její umístění na vrcholu kuželovité hory ve výšce 837 m n. m. První písemná zpráva o Milešovce se objevuje v roce 1521 v Deskách dvorských, v nichž je vymezeno pozemkové vlastnictví Václava Kostomlatského z Vřesovic. Další zmínky pocházejí z roku 1607 z knihy o teplických lázních a z díla Bohuslava Balbína Miscellanea historica regni Bohemiae. Vznik jména hory Milešovka není jednoznačně doložen. Za nejpravděpodobnější se pokládá odvození od majitele blízkého panství Milešův dvůr. Druhou možností je, že hora dostala jméno podle vesnice a zámku Milešov, který leží pod ní. Původ německého jména Donnersberg (v překladu hromová hora) je zřejmý, protože na vrcholu Milešovky jsou elektrické výboje při bouřce častější než v okolní krajině. Milešovka byla a je oblíbeným turistickým cílem vzhledem k výjimečnému výhledu z vrcholu. Cílem výletů „lepší společnosti“ nejen z okolních měst, ale i ze zahraničí byla již od počátku 19. století. Mezi pravidelné návštěvníky patřil pruský král Friedrich Wilhelm III., a to v doprovodu německého přírodovědce Alexandra von Humboldta, který výhled z Milešovky považoval za třetí nejkrásnější, jaký kdy viděl. Meteorologická observatoř na vrcholu Milešovky vznikla z iniciativy komerčního rady Reginalda Czermack-Wartecka a Horského spolku v Teplicích. Stavba začala v květnu roku 1903, dokončena a předána byla v říjnu 1904. Náklady činily 45 075 korun a 98 haléřů tehdejší měny.
Více čtěte v příspěvku autorů z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR – 110 let meteorologické observatoře Milešovka – v letním dvojčísle Akademického bulletinu, jehož titul zdobí právě pohled na tuto nejvyšší horu Českého středohoří.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i., vyhlásily sedmý ročník soutěže o Cenu Milady Paulové pro vědkyni za celoživotní přínos vědě. Cena Milady Paulové za rok 2015 bude udělena v oblasti výzkumu o fyzice (resp. astronomie, výzkumu o vesmíru, fyzice, optice a dalších příbuzných oborech). Připomene tak vynikající osobnost české fyziky, prof. Adélu Kochanovskou (1907–1985), od jejíhož úmrtí letos uběhne 30 let, a také převratnou dizertační práci astronomky Cecilie Payne-Gaposchkinové (1900–1979), která před 90 roky rozporovala dobové přesvědčení, že hvězdy jsou složeny z těžkých kovů, a dokázala, že jsou tvořeny z vodíku a hélia. Dvě z nominovaných vědkyň působí na ústavech Akademie věd ČR.
Polárníci z Jihočeské univerzity zahájili expedici Špicberky 2015. Během ní se na místě prostřídají čtyři týmy složené z vědců a studentů polární ekologie. Cílem expedice je nejen pokračující výzkum této nejseverněji obydlené oblasti zeměkoule, ale také rozšíření zázemí pro polárníky. Výprava 70 studentů a vědců z Jihočeské, Masarykovy a Karlovy univerzity a dalších vědeckých institucí včetně pracovníků Botanického ústavu AV ČR v Třeboni a Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích byla zahájena začátkem července a potrvá do poloviny září.
Dvacáté století poznamenal bouřlivý rozvoj teologického myšlení. V jeho středu se nachází otázka po Bohu, po člověku a jejich vzájemném vztahu. Objevují se nové metody a interpretační přístupy. Zdůrazňuje se antropologický přístup a kategorie dějin. I v naší sekulární společnosti má své místo teologie a kniha Rosina Gibelliniho je první hlubokou syntézou seznamující s hlavními teologickými proudy 20. století, od jeho počátku až po pád totalitních režimů ve střední a východní Evropě. Autor předkládá vytříbené teologické analýzy a zabývá se i společenským a politickým kontextem, ideovými a ideologickými konflikty, sporem o modernizaci v rámci křesťanství, stejně jako tím, jakou řečí teologie promlouvá k současníkům. Publikace o více než šesti stech stranách obsahuje též rozsáhlý poznámkový aparát a rejstřík.
Rosino Gibellini, Karmelitánské nakladatelství, Praha 2011. Vydání 1.
Do mozaiky letošních připomínek 600. výročí upálení Mistra Jana Husa zapadá mj. publikace Husovská dilemata. Autor knihy, profesor teologických fakult UP v Olomouci a UK v Praze Ctirad Václav Pospíšil, nechce podávat historiografický výklad, ale snaží se zaujmout čtenáře postavou Jana Husa tak, aby jim pomohl vymanit se ze zkreslených a leckdy ideologických představ a mýtů o tomto našem vrcholném představiteli reformního hnutí. Charismatická Husova osobnost po staletí rozdělovala společnost a i nyní už sám název publikace Husovská dilemata napovídá, že kniha nebude předkládat jednoznačné myšlenky a teze, ale naopak může vyvolat živou diskuzi napříč Husovými příznivci i odpůrci.
Kniha obsahuje i krátký anglický abstrakt a nechybí jí seznam literatury a rejstřík. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2015.
V souvislosti s tématem doporučuji rovněž článek Jan Hus a počátky česky psané odborné literatury od profesora Františka Šmahela. (-HaM-)
Od 18. do 23. července hostila Praha největší světovou konferenci v oboru teoretických a početních neurověd se zhruba 500 účastníky – Computational Neurosciences (CNS) 2015. Početní neurovědy mají – velmi obecně řečeno – za úkol matematicky popsat funkci mozku a procesy, které v něm probíhají. Kombinují proto matematické analýzy a počítačové modelování s experimentálními neurovědami s cílem lépe porozumět základům fungování nervového systému a využít těchto poznatků i v řadě technologií. Odborníci si na pražské konferenci vyměnili poznatky o vypracovávání složitých počítačových analýz a modelů pro vyhodnocování a zpracovávání dat získávaných neurovědci v experimentech. Diskutovali o vlastnostech jednotlivých buněk a jejich modelování, o zpracovávání zrakových a sluchových podnětů – včetně například pokroku směrem k počítačovému modelu dyslexie, o komplexních synapsích jakožto účinných paměťových systémech, o neuromodulaci a řízení motoriky – včetně vylepšování parametrů pro hlubokou mozkovou stimulaci u pacientů s Parkinsonovou chorobou atd.
Dlouholetým spolupracovníkem redakce Akademického bulletinu byl Antonín Vítek, tou dobou pracovník Knihovny AV ČR. Proto rádi odkazujeme na vzpomínku, která vyšla v médiích.
Někteří čtenáři možná nerozumí názvu příspěvku, proto jeho autor Dušan Majer přidává v článku pro Kosmonautix a osel.cz vysvětlení: Skvělý český popularizátor kosmonautiky a nekonečná studnice znalostí na toto téma, Mgr. Antonín Vítek, CSc. totiž v červenci 2011 při rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil: „“Potřeboval bych se dožít 15. července 2015, kdy sonda New Horizons One proletí ve vzdálenosti 15 tisíc kilometrů od Pluta a pořídí jeho snímky i snímky čtyř jeho měsíců. A taky bych se chtěl dožít pilotovaného letu na některý z asteroidů. Avšak můj největší sen je naprosto nerealizovatelný: Prožít celé to půlstoletí kosmonautiky ještě jednou, ale mít k tomu internet.“
Mgr. Antonín Vítek, CSc., (25. 1. 1940 – 28. 2. 2012) patřil mezi význačné české znalce a popularizátory kosmonautiky. Spolu s dalšími zájemci o tento obor založil v roce 1961 klub SPACE. V roce 1969 byl členem týmu, který v Československé televizi komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. K 40. výročí vypuštění první umělé družice Země v roce 1997 založil specializovanou internetovou encyklopedii kosmonautiky SPACE-40. Jako expert a komentátor vystupoval v mnoha televizních a rozhlasových pořadech. Vzpomínku jeho dlouholetého kolegy a přítele Karla Pacnera naleznete zde.
V jízdárně zámku Hluboká nad Vltavou se 27. června 2015 uskutečnila slavnostní vernisáž výstavy ruského umění 19. a první poloviny 20. století, kterou pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly, mimořádného a zplnomocněného velvyslance Ruské federace v ČR Sergeje Kiseljova, a ředitele Ruského střediska vědy a kultury v Praze Leonida Hamzy připravila Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Náchodě a Slovanským ústavem AV ČR. Koncepce výstavy vznikla na základě regionální spolupráce mezi AV ČR a Královéhradeckým krajem v letošním a loňském roce.
Letošní světovou výstavu EXPO, kterou obsahově definuje její podtitul Feeding the Planet, Energy for Life, tedy Potraviny pro planetu, energie pro život, hostí severoitalské město Miláno. Ve strategicky umístěném českém pavilonu nedaleko hlavního vstupu do areálu patřila horká první půle července Dnům české vědy. Ostatně té je věnovaná i valná část interiérové expozice bělostné stavby. Duchu ambice letošního Expa, tedy otázkám tradičních a inovativních postupů při výrobě potravin, odpovídá hned při prvním přiblížení k pavilonu České republiky i předsunutý stánek s oroseným chmelovým mokem. I když v tropickém vedru je jednou z hlavních atrakcí zejména bazén, kterému dominuje ptakoautomobilová plastika od Lukáše Rittsteina s osvěžující tryskající vodní tříští.
Ve spolupráci s obcí Slavětín připravila Akademie věd ČR (Ústav pro českou literaturu a Masarykův ústav a Archiv) putovní výstavu, která návštěvníkům mj. vůbec poprvé zpřístupní fotografie nalezené ve Fotosbírce Bohumila Vavrouška v Archivu Akademie věd ČR. Sbírka tohoto literárního historika a spisovatele, fotografa lidové architektury i autora turistické literatury je dnes počítána k základním zdrojům národopisného poznání. Vernisáž se uskuteční ve společenském sále zbrojnice SDH Slavětín. Výstava Rodná Vysočina na fotografiích Bohumila Vavrouška Slavětínského – Cesta do Slavětína v kresbách Adolfa Kašpara, jež je koncipována jako putovní a obec Slavětín ji rovněž nabízí k zapůjčení okolním obcím, je na požádání přístupná ve dnech od 19. července do 31. srpna 2015. Více informací http://www.ucl.cas.cz/.
V Praze se ve dnech 2. – 10. července 2015 uskutečnil už dvanáctý ročník prestižní mezinárodní letní školy a sympozia International School and Symposium on Space Simulations – ISSS12, která se už více než 30 let koná pravidelně ve dvouletých intervalech v různých zemích světa. Poslední tři školy a sympozia proběhly v letech 2009 ve Francii, 2011 v Kanadě a 2013 na Tchaj-wanu. O organizaci letošního ročníku se podělily Astronomický ústav AV ČR a Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy a přilákaly do hlavního města České republiky na 120 vědců a studentů z dvaceti zemí světa. Vědecký meeting ISSS-12 začal letní školou, na níž desítka předních světových odborníků z USA, Německa, Japonska, Kanady a Itálie po 4 dny seznamovala prostřednictvím přednášek i praktických cvičení nadané studenty a mladé začínající badatele z celého světa se základy metod numerických simulací v oblasti studia kosmického plazmatu. Mezinárodní programový výbor letos vybral z širokého počtu uchazečů 71 mladých lidí, kteří si poznatky načerpané v průběhu letní školy mohli během následujícího sympozia hned prověřit a ještě rozšířit o nejnovější výsledky pozorování, numerického modelování i teorie týkající se fyziky kosmického plazmatu. Začínající vědci mohli také vést neformální diskusi s ostatními účastníky, sdílet jejich zkušenosti i debatovat nad vlastními posterovými prezentacemi. (Audio rozhovory uvnitř aktuality)
Již jen do neděle 19. července 2015 je v pražské Galerii Hollar k vidění grafické dílo Albína Brunovského jako pocta jeho přátelství s RNDr. Ivanem Panenkou.
Albín Brunovský (1935-1997), grafik, malíř, vyhledávaný autor exlibris, poštovních známek i československých bankovek, ale také pedagog, absolvoval VŠUP v Bratislavě, kde později sám vychoval řadu výtvarných umělců. S významným meteorologem a hydrologem, ale také sběratelem výtvarných děl Ivanem Panenkou (1934–2013), absolventem Univerzity Karlovy v Praze a Vojenské technické akademie v Brně a pozdějším předsedou Slovenské meteorologické společnosti při Slovenské akademii věd, ho pojilo dlouholeté přátelství. Oba muži se seznámili u A. Brunovského, v jehož domě se scházeli slovenští umělci a osobnosti různých oborů. Od devadesátých let minulého století byl Ivan Panenka též organizátorsky a vydavatelsky činný zejména v oblasti grafiky.
HaM
Vynálezy, které ovlivnily lidstvo, představuje na stejnojmenné výstavě brněnské Science centrum Vida! Expozice, kterou 9. července 2015 zahájil předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš. Je další z popularizačních akcí letošních oslav 125. výročí založení České akademie věd a umění. Úvodem čekají návštěvníky velkoformátové panely, které představují Akademii věd, jakož i vynálezy, na nichž se podílely její badatelské osobnosti (mj. Antonín Holý, Otto Wichterle či Jaroslav Heyrovský); výstava karikatur dvojic „český vynálezce – jeho vynález“ vznikla pod hlavičkou popularizačního a vzdělávacího projektu AV ČR Otevřená věda III. Nezůstalo však jen u plakátů – součástí expozice jsou rovněž interaktivní modely, které chtějí u mladé generace podpořit zvídavost a hravou formou ukázat principy přístrojů, které nás obklopují či jsou předmětem bádání. Optické exponáty připravili vědci z Ústavu přístrojové techniky AV ČR jako součást projektu Science Academy s cílem převést výsledky základního i aplikovaného výzkumu do laického jazyka, a představit tak úspěchy brněnské vědy. Na projektu participují Ústav fyziky materiálu AV ČR, Hvězdárna a planetárium Brno a Moravian Science Centre Brno – mezi tři hlavní obory, které popularizují, patří optika, elektromagnetismus a materiálové vědy.
„Jen málo z nás si dokáže tak intenzívně jako Vladimír Pechar uvědomit, jak rozsáhle naše současnost vychází ze staroegyptské civilizace. Jeho nadšení pro dávnou kulturu země na dolním Nilu se zcela vyrovná zaujetí, s jakým profesionální egyptologové odkrývají památky ukryté pod tisíciletými nánosy písku nebo na základě dochovaných střípků poznání skládají mozaiku života staroegyptské společnosti. Výrazem tohoto celoživotního zaujetí Vladimíra Pechara jsou desítky a dnes už spíše stovky uměleckých děl se staroegyptskými náměty,“ říká o vědeckém malíři či malujícím badateli prof. Ladislav Bareš z Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze.
Výstavu grafik Vladimíra Pechara Staroegyptská mytologie a symbolika, kterou uspořádaly Městská část Praha 22, komise kultury RMČ Praha 22 a Uhříněveské muzeum, můžete shlédnout od 17. července do 31. srpna 2015 v spolkové místnosti Uhříněveského muzea.
Dne 13. července 2015 předal předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš čestné medaile třem významným badatelům. Čestnou oborovou medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách převzala prof. Michaela Vorlíčková, která se v Biofyzikálním ústavu AV ČR v Brně věnuje studiu DNA. Medailí Za zásluhy o Akademii věd České republiky byl oceněn prom. fyz. Pavel Boháček z oddělení chemie Fyzikálního ústavu AV ČR. Čestnou oborovou medaili Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách získal autor Rukověti humanistického básnictví v Čechách a na Moravě prof. Josef Hejnic, který působil ve Filosofickém ústavu AV ČR (medaili převzal jeho vnuk Jakub).
Dne 6. července 2015 uplynulo 600 let od tragické smrti Jana Husa, kněze, kritika a reformátora církve, děkana a rektora pražského vysokého učení a představitele formujícího se národního uvědomění. Ve všech těchto rolích je dodnes Hus znám a akceptován širokou veřejností, a to v podobě, jejíž větší část vytvořila teprve moderní tradice, zejména v 19. a 20. století. Zatímco Husův vlastní život se už mnohokrát stal předmětem práce historiků, filozofů a teologů, jeho druhý život trvá až do současnosti a stále spoluutváří české národní historické vědomí.
Od 8. července 2015 do 6. srpna jsou v budově Akademie věd ČR na Národní třídě vystavena díla skupiny Kompresionistů Jaroslava Štědry, Luboše Macháně, Jiřího Peci, Pavla Hokýnka a Jiřího Holka. Kompresionismus je neohraničené hnutí reagující citlivě, nejasně a s nepochopením na současný multimediální svět, ve kterém se překrývá množství dat a informací ze všech oborů, tvořících v každé lidské individualitě nutně naprosto jiný celek. Kompresionismus v umění latentně existoval v celé historii, dnes jde skrze celou škálu současných uměleckých disciplín.
English
