V redakčním blogu časopisu Česká literatura jsou v týdenním intervalu zveřejňovány zejména recenze, zprávy, poznámky či komentáře, které sledují aktuální dění a jež zpravidla vyšly na stránkách časopisu nebo souvisejí s jeho obsahem, doplňují ho a komentují.
LUDMILA BARTOŠOVÁ
První ročník olomouckého setkání nad knihami odměněnými literárními cenami za rok 2013, nominovanými na získání některé z cen, ale i nad některými opomenutými navazuje na První bilanci pořádanou každoročně Ústavem pro českou literaturu AV ČR od roku 2011. Zatímco již tradiční bilancování Ústavu pro českou literaturu hodnotí čerstvou literární úrodu uplynulého roku, cílem olomoucké Cenové bilance je kritická reflexe uskutečňovaná z většího odstupu a zaměřená především na knihy oceněné v nejrůznějších soutěžích či anketách. Prezentované příspěvky budou publikovány v elektronickém sborníku.
JIŘÍ POLÁČEK
Literatura z meziválečného období a doby nacistické okupace je v posledních letech předmětem značného odborného zájmu. Jedním z titulů, jež tento zájem manifestují, je antologie Michala Bauera Automatická madona, přibližující literární a výtvarnou činnost členů Skupiny Ra. O tomto uměleckém sdružení existuje už dosti početná literatura. Jeho heslo kupodivu schází v Lexikonu české literatury, jeho genezi, historii a aktivitám jednotlivých členů jsou však věnovány speciální publikace, časopisecké studie, texty v katalozích výstav i vzpomínkové práce, jejichž autory jsou jak literární vědci a kunsthistorikové, tak sami příslušníci uvedeného seskupení.
ZORNITZA KAZALARSKÁ
Monografie Jiřího Zizlera Ivan Diviš. Vystup na horu poezie vznikla z naléhavé potřeby zaplnit jedno prázdné místo v dějinách české literární vědy. S ohledem na symptomatickou absenci rozsáhlejší studie o Divišově poetice se tato monografie zdá být kompenzací alespoň ze dvou důvodů. Jednak se Zizler svou syntetizující analytickou prací snaží vyvážit dlouholetý nezájem, jímž literární kritika před rokem 1989 reagovala na tvorbu vyhnaného, oficiálně neexistujícího básníka. Komplexní popis Divišovy básnické i prozaické tvorby pak znamená pokus o uchopení pro čtenáře „obtížně přístupné faktury“ (s. 209), kdy autor hledá adekvátní způsob čtení Divišových textů.
EVA VOLDŘICHOVÁ BERÁNKOVÁ
Francouzská literární teorie a kritika sice v českém akademickém prostředí není zcela neznámým pojmem, nicméně i po sto čtyřiceti letech, které uplynuly od prvních překladů pozitivistických děl, zůstávají v našem povědomí o ní povážlivé mezery. Z obecněji zaměřených příruček vznikly za minulého režimu Fischerovy, marxismem silně poznamenané, Metodologické problémy současné francouzské kritiky, po revoluci pak stručný přehled metod pěti (nejen francouzských) kritických směrů včetně jejich aplikace na českou literaturu, nazvaný Interpretace a analýza literárního díla, a dále překlady základních strukturalistických textů Znak, struktura, vyprávění: výbor z prací francouzského strukturalismu či polemické studie Antoina Compagnona Démon teorie, shrnující historii bojů mezi literární teorií a Novou kritikou šedesátých let.
JIŘÍ TRÁVNÍČEK
Jeho život v sobě nese typické znaky dané generace, jakož i místa, kde se odehrál. Utvářelo ho ještě česko‑německé Brno, neboť pocházel z dvojjazyčných (a velmi plebejských) poměrů chudých Černovic, poté válka, totální nasazení ve Wiener Neudorfu, práce v ilegální skupině, v roce 1944 byl zatčen gestapem, vězněn v brněnských „Kouničkách“, poté ve Vratislavi. Konec války v roce 1945 mu zachránil život, neboť žaloba požadovala trest smrti. Po válce vstup do KSČ (později prohlásí, že to byl „jeden z největších omylů“ jeho života, „nebyla tehdy žádná literatura, která by nás poučila, co ten komunismus vlastně je“), studia češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny na brněnské filozofické fakultě (za své hlavní učitele považoval F. Trávníčka a A. Kellnera), poté středoškolským profesorem v Holešově, redaktorem v nakladatelství Svoboda, aspirantem v Ústavu pro jazyk český ČSAV, asistentem, docentem a profesorem na brněnské filozofické fakultě, v šedesátých letech pobyty ve východoněmeckém Greifswaldu a na pařížské Sorbonně (uvažoval i o emigraci), v letech 1966–1970 prorektorem brněnské univerzity.