Pro odhad stáří jednotlivých vývojových linií latinskoamerické flóry se dnes využívají také tzv. molekulární hodiny. Výsledky jejich aplikace ukazují, že se řada prvků současné flóry dostala do Latinské Ameriky až po rozpadu prakontinentu Gondawana, tzn. jsou mladšího stáří než by odpovídalo době rozpadu Gondwany. Do Latinské Ameriky se mohly rozšířit dvěma různými mechanismy: migrací rostlin přes pevninu a nebo disperzí diaspor na dlouhou vzdálenost přes oceány. Důkazem migrace tropických čeledí přes kontinenty je i řada fosilních nálezů, které mohou také posloužit jako druhý nezávislý zdroj datování jejich původu.
V článku použitá a citovaná literatura:
Davis, C. C., Bell, C. D., Mathews, S., & Donoghue, M. J. (2002). Laurasian migration explains Gondwanan disjunctions : Evidence from Malpighiaceae. PNAS, 99(10), 6833–683.
Givnish, T., Millam, K., & Evans, T. (2004). Ancient vicariance or recent long-distance dispersal? Inferences about phylogeny and South American-African disjunctions in Rapateaceae and Bromeliaceae. Journal of Plant, 165(4), 35-54.
Graham, A. (2006). Modern processes and historical factors in the origin of the african element in Latin America. Annals of the Missouri Botanical Garden, 93(2), 335-339.
Kvaček, Z. (2002). Late Eocene landscape, ecosystems and climate in northern Bohemia with particular reference to the locality of Kučlín near Bílina. Bulletin of the Czech Geological Survey, 77(3), 217-236.
Morley, R. (2003). Interplate dispersal paths for megathermal angiosperms. Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics, 6(12), 5-20.
Muellner, A. N., Pennington, T. D., Koecke, a V., & Renner, S. S. (2010). Biogeography of Cedrela (Meliaceae, Sapindales) in Central and South America. American journal of botany, 97(3), 511-8.
Renner, S. (2004). Plant dispersal across the tropical Atlantic by wind and sea currents. International Journal of Plant Sciences, 165(4), 23-33.
Sytsma, K., Litt, A., Zihra, M., & Pires, J. (2004). Clades, clocks, and continents: historical and biogeographical analysis of Myrtaceae, Vochysiaceae, and relatives in the southern hemisphere. International Journal of Plant Sciences, 165(4), 85-105.
So called molecular clocks are nowadays used to estimate the age of individual lineages of Latin American flora. The results of their application show that a number of elements of current flora came to Latin America after the collapse of the ancient continent of Gondwana. This could be explained by two different mechanisms: by migration of plants across the land or by dispersion of their diasporas across the oceans. The amount of fossils proving migration of tropical families across continents is often used as the second, independent source for dating their origin.
-
Rod Chisocheton ukazuje typickou stavbu květu čeledi zederachovitých (Meliaceae) s charakteristickou trubkou tvořenou srostlými tyčinkami. Foto D. Stančík
-
Rod Toxicodendron (čeleď ledvinovníkovité – Anacardiaceae) je blízce příbuzný rodu škumpa (Rhus). Zahrnuje řadu stromovitých, keřovitých a liánovitých zástupců, rozšířených v mírném a tropickém pásu převážně severní polokoule. Na snímku pocházejícím z Mexika je liána Toxicodendron radicans. Jde o vysoce toxickou rostlinu obsahující směs alergenů nazývaných urushiol (směs aromatických organických kyselin a pryskyřic). Při kontaktu s pokožkou způsobuje prudkou alergickou reakci a zánět. Foto D. Stančík
-
Galphimia glauca z pantropických Malpighiaceae nepatří mezi nejtypičtější zástupce své čeledi. Celému rodu čítajícímu 20 druhů rozšířených od jihu USA až do Argentiny chybí pro čeleď typické elaiofory – žlázky produkující olej. Jako odměna pro opylovače zde netradičně místo oleje slouží pyl. Foto D. Stančík
-
Rod Bunchosia (Malpighiaceae) tvoří spolu s rody Byrsonima a Malpighia skupinu zástupců čeledi, u nichž se nezávisle vytvořily charakteristické plody – dužnaté bobule šířené ptáky. Zahrnuje přibližně 55 druhů keřů a stromů savan a tropických lesů Latinské Ameriky. Foto D. Stančík
-
Jedním z rodů čeledi Malpighiaceae, u nichž se setkáváme s tvorbou okřídlených nažek, je rod Heteropterys, rozšířený v tropické Jižní Americe (ca 130 druhů) a jedním druhem v západní Africe. Rod sdružuje zástupce celé škály životních forem, od lián až po menší stromy. U brazilského druhu H. aphrodisiaca jsou známy afrodiziakální účinky, jejichž možné využití se v medicíně zkoumá a testuje. Významným zástupcem této čeledi je jihoamerický druh Banisteriopsis caapi, známý jako součást obřadní drogy amazonských indiánů – Ayahuascy. Foto D. Stančík
-
Souplodí dřevnatějících měchýřků je typické pro apokarpní semeník starobylého rodu badyáník – Illicium (čeleď badyáníkovitých – Illiciaceae). Známe celkem 34 druhů s disjunktním rozšířením v jihovýchodní Asii, na jihu Severní Ameriky a ve Střední Americe. Na snímku mexický druh I. floridanum, keř z podrostu mezofilního horského lesa. Foto D. Stančík
-
Kadsura (badyáníkovité) – dvoudomý popínavý keř z Indie, jihovýchodní Asie a Moluckých ostrovů. Samčí rostlina druhu K. japonica s velkým počtem do červena zabarvených tyčinek. Plody příbuzného druhu Schisandra chinensis se dnes hojně prodávají a konzumují jako posilující doplněk stravy a zdroj vitamínu C. Foto D. Stančík
-
Rod březule – Bursera (březulovité – Burseraceae) zahrnuje přes 100 druhů keřů a menších stromů rostoucích převážně v křovištních xerofilních formacích Mexika. Mezi druhy vytvářející vzrostlé stromy patří B. simaruba, typicky rostoucí ve vlhčích typech subtropického a tropického lesa, od Floridy až do Venezuely a Brazílie. Na Yucatánu v Mexiku vstupuje dokonce do mangrovových porostů. Foto D. Stančík
-
Rod březule – Bursera (březulovité – Burseraceae) – mezi druhy vytvářející vzrostlé stromy patří B. simaruba, typicky rostoucí ve vlhčích typech subtropického a tropického lesa. Nápadná je červeně zabarvená borka, odlučující se ve velkých šupinovitých plátech. Foto D. Stančík
-
Diverzifikovaný (ca 100 druhů) jihoamerický rod Neoregelia (bromeliovité) reprezentuje převážně terestrickou vývojovou linii – podčeleď Bromelioideae s typickými ostnitými listy a dužnatými plody. Na obr. běžně pěstovaná pokojová rostlina N. carolinae. Foto A. Potůčková
-
Centrum druhové diverzity rodu Scaevola (s celkem ca 100 druhy) leží v Austrálii, kde se vyskytuje zhruba 70 endemických druhů. Mezi ty s rozsáhlejším areálem patří S. sericea, která se adaptovala na šíření dužnatých plodů mořskými proudy a pro život na plážích. Známa je až z Havajských ostrovů. Foto D. Stančík
-
Vlnovec pětimužný (Ceiba pentandra) z čeledi slézovitých (Malvaceae, podčeleď Bombacoideae) představuje výraznou dominantu deštného a xerofilního lesa Střední a Jižní Ameriky a západní Afriky. Dorůstá obrovských rozměrů, často převyšuje ostatní složky stromového patra. Výrazně ztlustlé kmeny, které slouží jako zásobárna vody, podpírají mnohdy nápadné pilíře s ostnitými výrůstky na povrchu. Foto D. Stančík
-
Vlnovec pětimužný (Ceiba pentandra) z čeledi slézovitých (Malvaceae, podčeleď Bombacoideae) – z ochmýřených semen, uvolňovaných z velkých tobolek, se získává vlákno ke spřádání, nazývané kapok. Foto D. Stančík