official magazine of CAS

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Abicko  > 2015  > červen  > Událost

XXI. valné shromáždění Učené společnosti

Za účasti významných představitelů britské Královské společnosti nauk (The Royal Society) – Martina Reese, Geoffrey Boultona a Briana Heapa – se Učená společnost ČR sešla 18. května 2015 na slavnostním zasedání ve Velké aule Karolina, následující den pokračovali její členové v interním jednání v sídle Akademie věd ČR na Národní třídě. Zatímco dopolední část patřila proslovům a tradičnímu ceremoniálu předání medailí a cen Učené společnosti, ale i obecným vystoupením výše zmíněných hostů, v odpolední části proslovili britští vědci vůbec poprvé v Modré posluchárně Karolina populárně-vědecké přednášky přístupné veřejnosti, jež se těšily velké návštěvnosti.

05_1.JPG
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
FOTOGALERIE

Hosty Valného shromáždění přivítal předseda Učené společnosti prof. Jiří Bičák. K úvodnímu projevu vyzval rektora Univerzity Karlovy prof. Tomáše Zimu. Ten připomněl, že poslání vysokých škol a Učené společné je totožné, totiž šířit svobodnou vědu a svobodné vzdělávání a tytéž principy prosazovat ve společnosti: „Úkolem pro následující období je zabezpečit rozvoj nejen vědních oborů, které jsou v současnosti na evropské či světové špičce, nýbrž i těch, jež mají potenciál nejvyšších evropských standardů dosáhnout v brzké době.“ Prof. Zima dále uvedl, že se sice podařilo snížit a stabilizovat kvalifikační a věkovou strukturu výrazné většiny oborů, avšak stále chybějí dostatečné prostředky pro získávání a podporu mladých badatelů, zahraničních učitelů a hostujících profesorů – v této souvislosti bychom se měli snažit, aby zastoupení vědců, kteří vytyčují světové oborové trendy, bylo výraznější; s řešením tohoto úkolu má UK pomoci její nově ustavená Mezinárodní rada, jejímž členem je mj. i nositel Nobelovy ceny prof. Aaron J. Ciechanover (viz také Izraelští nobelisté v Praze v AB 7–8/2012).

Zatímco místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek vyzdvihl, že Učená společnost oceňováním nadějných studentů podporuje rozvíjení kritického myšlení, místopředseda AV ČR prof. Vladimír Mareček a předseda Učené společnosti prof. Bičák, se věnovali zejména historii vědy a učených či akademických společností – a to rovněž v souvislosti s oslavami 125 let od vzniku České akademie věd a umění. Prof. Bičák mj. zmínil nepříliš známý fakt, že první učenou společnost v našich zemích založil již v roce 1746 absolvent filosofické fakulty v Olomouci Leopold von Petrasch. Avšak Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis (Společnost neznámých učenců v zemích rakouských), která vydávala první vědecký časopis v habsburské monarchii (v němčině), neměla dlouhého trvání a po pěti letech se rozpadla. Teprve v roce 1784 vznikla Královská česká společnost nauk, jež existovala až do svého zrušení roku 1951 za komunistického režimu. Závěrem prof. Bičák připomněl i dvojí významné jubileum – 100 let od vzniku obecné teorie relativity (1915), dodnes nejlepší teorie gravitace, která nachází velkou šíři aplikací nejen v oblastech relativistické astrofyziky, jako jsou efekty kolem černých děr či neutronových hvězd a vývoj vesmíru v kosmologii, ale také ve velmi „pozemských“ aplikacích, jako jsou systémy GPS. Připomněl i přesně 60 let a 30 dní od úmrtí jejího tvůrce, Alberta Einsteina, který zemřel 18. dubna 1955. (Celý projev prof. Bičáka nalez­nete na www.learned.cz.)

05_1.JPG
Horní řada zleva: Zita Valentová, Rostislav Halaš a Petr Slavíček; dolní řada zleva: Luboslav Stárka, a Václav Pavlíček.

Vraťme se ale zpět k ceremoniálu prvního dne zasedání Valného shromáždění. Medaili za zásluhy o rozvoj vědy převzali od prof. Bičáka předseda správní rady a prezidia Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových prof. Václav Pavlíček, který patří mezi nejvýznamnější české právníky a je hlavním představitelem oboru ústavního práva u nás, a endokrinolog prof. Luboslav Stárka, jenž v letech 1990–2000 působil jako ředitel Endokrinologického ústavu v Praze.

Vědecká činnost prvního z laureátů je věnována především ústavnímu právu a státovědě se zaměřením na lidskoprávní, národnostní, konfesijní a majetkoprávní problematiku; prof. Pavlíček publikoval přes 200 článků, několik samostatných knih a vysokoškolských učebnic. Ze starších prací zmiňme monografii Politické strany po Únoru. Příspěvek k problematice Národní fronty (1966), z novější rozsáhlé kolektivní monografie, které vznikly pod jeho vedením – Ústavní právo a státověda: Obecná státověda (1998), Ústavní právo České republiky ve dvou svazcích (2001–2004). Publicistické příspěvky k otázkám dekretální tvorby, česko-německým vztahům a dalším aktuálním problémům shrnul v trilogii O české státnosti: úvahy a polemiky (2002–2009). Nejnovější monografie Právní problematika restituce velkého pozemkového majetku šlechty a spory o českou státní ideu (2013) významně přispívá k řešení aktuálních problémů státu a práva v České republice.

Druhý oceněný – prof. Stárka – publikoval 621 prací, z toho 16 monografií; přes 40 % jeho publikací vyšlo v zahraničí. Výsledky jeho práce jsou v Science Citation Index citovány 2067krát (včetně autocitací). Je členem redakčních rad šesti odborných časopisů a jeho výsledky si opakovaně vysloužily vědecké ceny, mj. ministra zdravotnictví, České lékařské společnosti a Charvátovy nadace, jakož i jmenování do významných funkcí: působil ve Vědecké radě AV ČR a Etické komisi Ministerstva zdravotnictví, ve Vědecké radě I. a III. lékařské fakulty UK, ve výboru Endokrinologické společnosti České lékařské společnosti JEP či v Nadaci pro endokrinologii. Prof. Stárka patří k významným českým vědcům, vychoval mnohé české endokrinology a jeho celoživotní práci se dostalo v lékařském výzkumu mezinárodního uznání.

Cenu Učené společnosti ČR v kategorii mladší vědecký pracovník do 40 let za významný výsledek tvůrčí práce v badatelském nebo cíleném výzkumu získal dr. Vít Jelínek z Matematicko-fyzikální fakulty UK, který se v disertaci zabýval kombinatorickými identitami; dr. Jelínek se věnuje především algoritmům a jejich složitosti, enumerativní kombinatorice a diskrétní geometrii. Je autorem či spoluautorem více než 30 odborných článků s vynikajícím citačním ohlasem; mimořádný úspěch vzbudila jeho práce o enumeraci částečně uspořádaných množin. Na otázku, co bylo v jeho přístupech nového a přineslo mu tudíž cenu Učené společnosti, dr. Jelínek skromně odpověděl: „Vymyslel jsem se spolupracovníky nový algoritmus pro problémy, které se příliš neuměly řešit, ale nemyslím si, že bych metodologicky dělal něco nového, nalezl nějaký nový způsob nebo přístup k bádání. Prostě mě občas napadne něco, co shodou okolností nenapadlo nikoho jiného, napíši článek, a když se zadaří, vyjde článek v prestižním časopise – a když se zadaří víckrát po sobě, dostanete cenu Učené společnosti.“

Druhý z laureátů prof. Petr Slavíček z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze patří mezi vůdčí osobnosti fyzikální chemie; na VŠCHT zavedl nový obor výpočetní fotochemie. Zároveň se mu podařilo vybudovat vlastní „vědeckou školu“, kterou již prošly desítky studentů. Publikoval na 90 článků v mezinárodních časopisech a jeho práce mají značný ohlas (citovány byly již více než 1000krát). Je nejen vynikajícím badatelem, ale též pedagogem a popularizátorem. Připomíná, že velké změny do tradiční chemie přinesly kvantová mechanika – a relativně nedávno ohromný rozvoj počítačových technologií. Chemikům také velice pomohli fyzikové tím, že se naučili ovládat světlo z hlediska energie, intenzity a času: „V tuto chvíli je díky tomu opravdu možné u velkých molekul, dokonce materiálů, kapalin, krystalů, vyjít při výpočtech z prvotních principů, aniž bychom cokoli znali dopředu – kromě základních fyzikálních konstant –, a dozvědět se, co molekuly dělají, jakým způsobem reagují třeba na vnější podněty, jako je právě světlo.“ Chemikové dnes mohou podle prof. Slavíčka osvítit látku, jejíž strukturu a reakce chtějí studovat, laserem s pulzy v řádu femtosekund a doslova „ohmatat“ děje, které probíhají na této časové škále: „V tom je vlastně síla teorie: dokáže modelovat molekulární kino, dívat se, co se s molekulami děje krůček po kroku, femtosekundu po femtosekundě, a zároveň dokáže vypočítat něco, co je měřitelné v experimentu. Když se výsledky dají dohromady a sedí, dostáváme nesmírně detailní pohled na mechanismus chemických dějů. Někdy je též možné odhalovat nové fenomény: teorie je v některých případech schopná najít nové děje ještě předtím, než byly změřeny experimentálně. Hodně se zabývám ději vyvolanými velmi energetickým, intenzivním zářením a procesy v látkách rozpuštěných ve vodě nebo ve vodě samé. Nové fenomény jsme našli v oblasti přenosu energie odehrávajícího se na škále menší než jedna femtosekunda mezi sousedícími molekulami vody. Kdybychom se naučili zmíněný přenos energie řídit definovaným způsobem, lze si snadno představit řadu aplikací v oblasti materiálového výzkumu nebo v medicíně. Je ale nutno říci, že jsme teoretici, díváme se na mechanismy těchto dějů, na tomto poli provádíme základní výzkum a potenciální aplikace už jsou mimo náš rámec.“

Učená společnost pravidelně oceňuje také pedagogické pracovníky, kteří podporují a rozvíjejí zájem o vědu a výzkum na středních školách, vytvářejí podmínky pro individuální činnost studentů; ti posléze dosahují vynikajících výsledků v soutěžích. Ocenění pro pedagogy (se sponzorskou podporou Nadačního fondu Neuron) letos obdrželi ředitel Reálného gymnázia a základní školy města Prostějov dr. Rostislav Halaš a Ing. Zita Valentová z Masarykovy střední školy chemické v Praze. Dr. Halaš přináší do výuky nejnovější poznatky z matematiky a fyziky, organizuje pro studenty konzultace, přednášky, exkurze a studijní pobyty na různých odborných pracovištích, a dokonce pro ně zařídil i návštěvu CERN: „Je důležité, když mladí lidé uvidí zájem učitele, že je to pro něho „srdcová“ věc, že je schopen jim předvést něco nového, uvést je do oboru, motivovat je – zaujetí kantora je velice důležité.“ Nadšení pro svůj obor – chemii – se snaží přenést na své studenty i Ing. Valentová: „Samozřejmě se je snažím brát i do ústavů Akademie věd, které nám vycházejí vstříc – chodí tam na exkurze, měří zde své odborné práce; spolupracujeme také s Vysokou školou chemicko-technologickou a s Přírodovědeckou fakultou UK, kam žáci dochází na praxe, opět měří své odborné práce, takže zkušenosti s vědou máme velké a jsme za ně rádi.“

05_1.JPG
Studenti si ve svých pracích mnohdy zvolili i překvapivě složitá témata.

Je vždy radost dívat se na předávání cen Učené společnosti v kategorii pro středoškoláky, kteří si pro své studie vybírají i překvapivě složitá témata. Letos ocenění převzali: Anna Beránková z Masarykovy střední školy chemické v Praze (Voltametrické stanovení 4-nitrofelonu na měděné elektrodě a jeho optimalizace), Michaela Kajšová z Gymnázia ve Zlíně (Analýzy vlivu cholesterolu na vlastnosti biomembrán pomocí molekulového modelování), Lucie Kopecká z Gymnázia A. Jiráska v Litomyšli (Malá kronika salesiánské rodiny), Vít Mužík ze Základní školy a gymnázia ve Vítkově (Ostravsko aneb dopad těžby uhlí na oblast a energetiku kraje), Jiří Pavlacký z Gymnázia v Brně-Řečkovicích (Pozorování živých lidských embryonálních kmenových buněk v planárním a 3D prostředí), Marek Sláma ze Střední průmyslové školy chemické v Brně (Populační struktura, kondice a reprodukční charakteristika hlavačky mramorované), Jiří Štábl a Tereza Zezulová z Purkyňova gymnázia (Screening vybraných obsahových látek v rostlinných vzorcích kosatců), Martin Vondrák ze Slovanského gymnázia v Olomouci (Statistická analýza nezávislosti ve čtyřpolních tabulkách dat), Luboš Vozdecký z Gymnázia ve Vyškově (Rolling Friction), Jan Zelený z Prvního soukromého jazykového gymnázia v Hradci Králové (Příprava kationického tenzidu využitelného k pokrytí zlatých nanotyčinek), kolektiv studentů Roman Jordán, Tereza Hůrská, Tomáš Lejsek, Aneta Doušková, Ivan Matejic, Ariana Ademoska, Ondřej Rolník a Michal Šmucr z Gymnázia J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích (Nebyli jen Švejkové aneb Velká válka pohledem osobních deníků a válečné korespondence).

Ozdobou Valného shromáždění byli nepochybně tři světoví vědci, významní představitelé britské Královské společnosti nauk (The Royal Society) prof. Martin Rees z University of Cambridge (viz také rozhovor Průlom nepřinesou filozofové, ale fyzici v AB 10/2011), prof. Geoffrey Boulton z University of Edinburgh a prof. Brian Heap z University of Cambridge.

05_1.JPG
Představitelé Královské společnosti nauk vystoupili v odpolední části s populárně-vědeckými přednáškami; zleva: Martin Rees (From Mars to Multiverse), Brian Heap (Can genetically modified crops help to feed the world?) a Geoffrey Boulton (Earth: the working of a water planet).

Kosmolog a astrofyzik prof. Martin Rees, britský královský astronom a bývalý prezident Královské společnosti nauk, v dopoledním vystoupení upozornil na globální problémy a výzvy, jimž lidstvo ve 21. století čelí, jako jsou například globalizace či změny klimatu, a zdůraznil, že povinností vědců – a také nejdůležitějším úkolem – je zapojit se do veřejné debaty o jejich řešení. Poukázal mj. na závislost současné civilizace na technologiích, což ji činí velmi zranitelnou, ale zároveň i na rozšířenou neznalost a nevzdělanost a z toho plynoucí rizika; na zvětšující se propast mezi tím, co nová technika a technologie dovolují, a tím, co smíme z morálního hlediska činit. Nastolil otázku etiky a morální zodpovědnosti v současném světě včetně toho, jak mohou pomoci učené společnosti. Tato slova umocnila jeho odpolední přednáška pro veřejnost o astronomii, která ukázala, jak nepatrná je naše planeta ve vesmíru, o němž se díky moderní astronomii sice dozvídáme stále více, ale který otevírá nové nezodpovězené otázky.

Asi nikoho nepřekvapí informace, že žijeme na planetě, kterou ze 72 % pokrývají oceány. Prof. Geoffrey Boulton, generální tajemník Edinburské královské společnosti, odborník na glaciologii a glaciální geologii, však mohl posluchače překvapit podrobnými vědeckými údaji ukazujícími, jak důležitou roli hraje oceán při přenosu sluneční energie po celé planetě včetně souší a pro udržení planety v obyvatelném stavu, ale především – jakou zásadní úlohu mají pro složení atmosféry naší planety a vlastně pro veškerý život na ní možná obecně podceňované mikroorganismy. Pro ilustraci: 30 ml mořské vody (jeden hlt) obsahuje podle prof. Boultona 300 milionů virů, 30 milionů bakterií a archeí a přes 30 tisíc mikrořas a prvoků. V souvis­losti se změnou klimatu, respektive změnami v celkovém obsahu tepla Země, podotkl, že k oteplování nedochází ve své většině v atmosféře, ale v oceánech, což má dramatický dopad na pevninský ledový příkrov, množství ledu na mořích i na živé organismy. Zvýšené pohlcování skleníkových plynů z atmosféry oceány zvýšilo kyselost oceánů na úroveň, jaká zde nebyla 30 milionů let. Jeho slovy – je načase začít brát oceán vážně.

Třetí zahraniční host, biolog prof. Brian Heap, který je mj. někdejším prezidentem vědecké poradní rady Evropských akademií, se soustředil na žhavou problematiku bezpečnosti potravin ve světě obecně a konkrétně na geneticky modifikované plodiny (GMO). Uvedl, že v roce 2014 oselo rekordních 18 milionů zemědělců ve 28 zemích 181,5 milionu ha, což představuje nárůst o více než šest milionů hektarů v porovnání s rokem 2013. Představil nejnovější metody genových modifikací a konstatoval, že nadále jsou populární plodiny se dvěma nebo více transgenními vlastnostmi současně – například odolné vůči škůdcům a rezistentní vůči herbicidům. Zároveň připustil, že o otázkách využívání GMO a vyhodnocování případných rizik se v širší společnosti obtížně diskutuje. Rizika a přínosy pro životní prostředí a volně žijící živočichy a rostliny se přitom neliší od zavádění jakékoli nové odrůdy či hybridů rostlin získaných zavedenými metodami konvenčního šlechtění rostlin, jak podle jeho slov potvrzuje i studie uveřejněná v roce 2013: její autoři prozkoumali 1783 publikací z let 2002–2010 a došli k závěru, že s využíváním GMO nejsou přímo spojena žádná významná nebezpečí. K otázce, zda jsou takto upravené rostliny přirozené, poznamenal, že lidstvo modifikuje plodiny selekcí a sběrem semen po celá staletí – ty, které pěstujeme dnes, se také nepodobají jejich původním předchůdcům.
Záznam pondělního zasedání Učené společnosti ČR, jakož i anotace přednášek zahraničních hostů, naleznete na www.learned.cz.

JANA OLIVOVÁ A LUDĚK SVOBODA