Česky
Státní cenu za překladatelské dílo pro rok 2014 obdržel za celoživotní práci vědecký pracovník oddělení pro současnou kontinentální filozofii Filosofického ústavu AV ČR doc. Jiří Pechar. Po absolvování Filozofické fakulty UK působil do roku 1958 v Nakladatelství ČSAV, překladatelem z povolání byl až do roku 1990, kdy se ve FLÚ stal vedoucím oddělení pro filosofii 20. století; od roku 2009 působí v oddělení pro kontinentální filosofii.
Foto: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
V původních textech se filozof, spisovatel, literární kritik a překladatel Jiří Pechar zabývá problematikou moderní evropské filozofie a literatury nebo také teoretickými otázkami psychoanalýzy. Je i „tlumočníkem“ významných beletristických a odborných textů převážně z francouzštiny a němčiny.
Doc. Pechar pracoval po studiích srovnávací literatury čtyři měsíce v Přírodovědeckém nakladatelství a jako redaktor pročítal matematické a fyzikální knihy; dříve, než se vrátil z vojny, stalo se z jeho pracoviště Nakladatelství ČSAV. Nastoupil do tiskového oddělení a do dvouměsíčníku Vědecká kniha připravoval stránkové charakteristiky o vydávaných knihách a reportáže ze života akademických pracovišť. Když se v roce 1958 stal prezidentem Československa Antonín Novotný, neprošel prověrkami a musel Akademii opustit. Podle rozhodnutí prověrkové komise mu Nakladatelství ale mělo najít zaměstnání „odpovídající jeho kvalifikaci“ (například místo redaktora závodního časopisu). Protože mu v té době vycházel v Nakladatelství Odeon překlad a na další měl smlouvu, rozhodl se, že se bude živit jako překladatel z povolání… (z rozhovoru Každý filozof by si měl někdy „zapřekládat“, který vyšel v AB 5/2009).
Doc. Pechar přeložil přes 50 knih z francouzštiny, němčiny i španělštiny. V krásné literatuře jde o díla klasiků (H. Balzac, V. Hugo, E. Zola) i literaturu moderní (N. Sarrautová, R. Pinget a především Marcel Proust – Hledání ztraceného času). Mezi jeho překlady je zastoupena též poezie (ukázky z barokního básnictví španělského a italského, básně Vehaerenovy, Mallarméův Vrh kostek a zejména dílo P. Jaccotteta). Jako překladatel se zabýval i dílem Lévi-Straussovým a Freudovým, přeložil L. Wittgensteina a J.-Fr. Lyotarda; od devadesátých let 20. století, kdy působil ve FLÚ, připravil s kolektivem překlady E. Husserla, M. Heideggera, J. Austina, M. Merleau-Pontyho, J. Derrridy a J. Lacana. Literární kritice se věnoval jako přispěvatel Literárních novin, K2 a Tvaru.
Mimo překladatelskou dráhu se zabýval také teorií překladu, a to především současnou filozofií. V roce 1986 vydal Otázky literárního překladu; kvůli své publikaci Francouzský „nový román“ (1968) byl po dlouhých 18 let odkázán pouze na samizdat. Publikoval 16 knih, z nichž literatury se týkají Od příběhu k románu (Čs. spisovatel 1989), Prostor imaginace (Psycho-analytické nakladatelství 1992), Dvacáté století v zrcadle literatury (Filosofia 1999), Interpretace a analýza literárního díla (Filosofia 2002) a Literatura v průsečíku otázek (Cherm 2012); samizdatové a emigrační próze věnoval knihu Nad knihami a rukopisy (Torst 1996) a dvoudílnou antologii Čítanka samizdatové a exilové literatury (Státní pedagogické nakladatelství 1991). Filozofie se týkají publikace Být sám sebou – pojem identity a jeho meze (nakl. Hynek 1995), Problémy fenomenologie – Od Husserla k Derridovi (Filosofia 2007), Člověk a pravda (Pulchra 2011), Otázky Nietzschova myšlení (Filosofia 2012), Lacan a Freud (Sociologické nakladatelství SLON 2013).
V roce 1991 jmenoval francouzský ministr kultury doc. Pechara důstojníkem řádu pro umění a literaturu (Officier dans l’Ordre des Arts et des Lettres). Nadace Charty 77 mu udělila cenu Toma Stopparda za rok 1997, Akademie věd čestnou oborovou medaili Františka Palackého (2000). V roce 1997 byl jmenován důstojníkem řádu Akademických palem (Officier dans l’Ordre des Palmes académiques) a v roce 2008 obdržel medaili Josefa Hlávky. Je členem Obce spisovatelů, Pen klubu, Umělecké besedy a Obce překladatelů (v letech 1990–1991 byl také jejím předsedou).
LUDĚK SVOBODA