V moderní společnosti je vězení univerzálním nástrojem pro trestání a disciplinaci jedinců, kteří se závažným způsobem provinili vůči právnímu řádu. Prakticky každý člověk se během svého života stane obětí trestného činu, nejčastěji majetkového charakteru. Naproti tomu jen výrazná menšina lidí se během svého života blíže seznámí s institucí vězení. Ta ze své podstaty funguje v ústraní mimo zraky veřejnosti.
Pro vězení je na rozdíl od jiných institucí příznačné, že za svými zdmi shromažduje chovance nedobrovolně. Veškerý čas a aktivity vězňů jsou striktně strukturovány. Autoritě instituce, která za své svěřence přebírá zodpovědnost a tím pádem i možnost sankcionovat nežádoucí chování, jsou podřízeny veškeré aspekty života (některé aspekty, jako je např. rodinný život, jsou pak ze života v lůně totální instituce zcela vyňaty). Odsouzený má pouze omezený manévrovací prostor pro prosazení svých zájmů. Navíc vězení představuje značnou zátěž nejen pro odsouzené, ale klade vysoké nároky také na vězeňský personál, jenž má za úkol starat se o izolaci a převýchovu vězňů.
